Dobrý den,
tento dotaz je zejména pro učitele - rodiče.
Máte (nebo jste měli) ve třídě své vlastní dítě? Dařilo se Vám k němu chovat stejně, jako k ostatním? A hlavně, jak na situaci, kdy maminka (tatínek) je najednou v roli učitele reagovaly Vaše děti?

Z mé vlastní zkušenosti je mít vlastní dítě ve třídě strašné. Učím v malinké firemní školce, kde jsou děti od půl roku do šesti let. Momentálně máme hlavně dvouleťáky. Synovi jsou také dva roky a s příchodem do školky se z naprosto pohodového dítěte mění v "cosi" absolutně nezvladatelného a je to den ode dne horší
Přijímám jakékoliv rady Už při cestě ze školky domů, je to opět naprosto pohodové dítě. Do školky se těší, doma o ní pořád mluví, o víkendu se ptá, kdy už zase pojedeme do školky. (Když chodil do hlídacího koutku, kde jsem nebyla já, byl naprosto v pohodě a hlídací tety si nemohly vynachválit, jak je hodný.)
Děkuji předem všem za reakce

Měla jsem to štěstí, mít dvě ze svých tří dětí u sebe ve třídě - v časovém rozmezí deseti let. Jako mladší matka a učitelka jsem s první touto zkušeností konstatovala stav jako očistec. Samozřejmě jsem chtěla, aby syn vždy poslechl jako první a tak dále... I když jsem byla ráda, že jej mám u sebe, oddychla jsem si až po vzájemném odloučení, kdy jsem musela odejít na jiné pracoviště. Po deseti letech jsem si jako "zkušená matka a učitelka" vzala dceru opět k sobě i přes to, co jsem si vyzkoušela. Při stejných pravidlech jako se synem se situace vyvíjela trochu klidněji. Asi to bylo pohlavím(snad), mým věkovým odstupem, ale když nad tím uvažuji, tak to vlastní děťátko se najednou musí o maminku podělit s ostatními dětmi(když je vlastně jenom jeho) a jeho malý rozoumek mu káže, všechny kolem překonat ve všem, aby na sebe upozornil a maminku si tím pádem přitáhnul opět k sobě. Jinak si to nedovedu vysvětlit.Radu nemám, jen pochopení a výzvu "vydržať". O to víc si pak budete užívat jeden druhého, až Vám synek začne chodit jednou do školy a neuvidíte se půl dne. Ještě je zvláštní, že obě moje děti se jako magnety přitahovaly s těmi největšími výtečníky ve třídě. Ale u učitelských dětí platí, tak jako u všech profesí v různých situacích, že "kovářova kobyla chodí bosa".