V digifoliu vznikla zajímavá stránka, kterou vytvořil Petr Naske - Fenomén Facebook - pro rodiče ZŠ Praha 6.
Digifolio se věnuje otázce bezpečnosti internetu a toho, jak s ním žáky učíme pracovat a jak je k bezpečnému užívání internetu vést.

Zaujalo mne, co se v článku uvádí, např.: Na naší škole je používání FB zakázáno, stejně tak jako služby ICQ a jiné komunikační programy. V hodinách může učitel specifickou komunikační techniku zařadit na základě svého uvážení, protože opravdu pomocí Skype a jiných komunikačních programů lze realizovat nejrůznější projekty se zahraničím, komunikovat se školou v jiném městě a podobně.

V dnešní době, kdy téměř každý mladý člověk do 25 let má na Facebooku svůj profil, je určitě otázka bezpečného užívání internetu o to zajímavější.

Zajímalo by mne, zda otázku bezpečného užívání internetu a speciálně užívání komunikačních programů, jako je např. Facebook, ICQ nebo Skype ve školách nějak řešíte.

Zrovna dnes jsem si při rozhovoru s dětmi při informatice v šestce říkala, že by to chtělo osvětu mezi rodiči. Než mi holky vyjmenovaly, co všechno používají (ICQ, Skype, Facebook, Alik, Libimseti, Lide, školní web a další a další), tak zazvonilo. Myslím, že tohle není až tak problém ve škole, kde v podstatě nemají prostor, ale doma. Je otázka, co vědí rodiče .. mám pocit, že příliš informací nemají.

Děkuji, že vlákno na diskuse.rvp.cz vzniklo, v naší škole vznikla potřeba o věcech více diskutovat, protože jsme řešili i konkrétní minikauzy s Facebookem. Navíc - tento týden - 24. listopadu v úterý od 17.30 máme přednášku pro rodiče dětí v naší komunitě na téma kyberšikana a rizikové chování dětí na internetu, proto jsem akutně chtěl otevřít diskusi i s rodiči, kteří třeba na přednášku nebudou moci přijít a položit dotaz osobně.

Jste srdečně zváni - ZŠ Červený vrch, Praha 6, Alžírská 26 - Loc: 50°5'43.994"N, 14°21'15.73"E

Petr Naske

Měl bych pro vás jeden doplňkový návrh. Pokuste se zamyslet nad tím, zda by vám více vyhovoval uvnitř školy tzv. black list, tj. filtr, který nepustí žáky na zakázané weby, nebo white list, tj. filtr, který žáky pustí jen na vybrané adresy. Schválně neprozrazuji svůj názor, věřte že o obou řešeních se vážně uvažuje.

Oba modely black list i white list mají takovou spoustu nevýhod, že je osobně zavrhuji oba.

Aktivity lobby, jako je Safer Internet a další, považuji za nebezpečné a po zkušenostech s Internetem do škol je, doufám, jejich cíl víc než jasný: urvat veřejné peníze.

Zdravím, black ani white list není ve škole problém, důležité je, aby o věcech diskutovaly děti doma s rodiči a aby se rodiče zajímali. Řešili jsme už na naší škole několik kauz (zneužití stránek spolužáci, hanobné emaily učitelům, hloupé používání Facebook, které konkrétní lidi pošpinilo a podobně). Všechny tyto akce se konaly z počítačů z domova. I když máme právní vyjádření, že rodiče se v případech, kdy chtějí trestání viníků, mají obrátit na Policii a příslušné orgány sociálně právní ochrany dětí, všechny případy začínají a končí ve škole. Tam děti sdílejí svůj svět a ten virtuální se jich bezprostředně dotýká

Mimochodem - přednáška na naší škole byla úžasná, zamrazilo nás, přednášela paní Eva Vaňkátová, psala na rizika internetu diplomovou práci (viz http://theses.cz/id/mvs6ae/). Vybavila se mi poslední scéna z Pána much - dospělí přijíždí na ostrov, kde se banda chlapců musela o sebe starat a stanovovat si svá "dětská" pravidla soužití. Jestli pro leckteré dospělé v dnešní době není Internet a služby a potenciál sociálních sítí právě takovým "nedostupným ostrovem"

Krásný den všem, Petr Naske

Díval jsem se na diplomku Evy Vaňkátové na http://is.muni.cz/th/104971/pedf_m/Vankatova_Eva_DP08.pdf a po přečtení "Širokou verejnost oslovil internet v polovine 90. let, kdy byla spuštena služba World Wild Web, která umožnovala nejen výmenu textových souboru, ale také grafických souboru, fotografií, hudebních souboru a videa. Vznikl tak virtuální svet, který se zacal nazývat kyberprostorem." na 7. straně v kapitole 1. jsem neměl již odvahu pokračovat. Tolik nesmyslů ve dvou větách... Brrrrrr....

Ještě jsem nakouknul do přílohy 2 http://is.muni.cz/th/104971/pedf_m/Priloha_c_2.pdf, to je tedy taky skutečná perla.

Zajímá věc k Facebooku: v Respektu č. 49 je sloupek Jana Gregora Veronika a Herbalife.
Celé se to má takto: na FCB si můžete přidat mezi přítele třeba Veroniku Novou nebo MIchala Drhela. Veronika je členem různých skupin (třeba Milujeme parfémy nebo Nesnesu mít povlečení na peřinu otočený knoflíkama směrem k hlavě) a čile diskutuje. Její přítel Michal jí píše na zeď komentáře a slibuje jí za diplomku výlet do Švédska. Velmi snadno se můžete stát jejich přáteli, stačí kliknout.
Až na to, že Veronika i Michal jsou smyšlené postavy, které se objeví v road movie režiséra Jaroslava Fuita Dvojka. Tvůrci filmu virtuální existenci Veroniky a Michala přiznávají - narozdíl určitě od dalších falešných identit na FCB.

Tohle by bylo zajímavé s dětmi probrat. A s rodiči.

Ahoj, práce s rodiči je asi v této oblasti stěžejní. Oni většinou neví, neumí a tak dávají dětem volný prostor. V USA je teď velkým trendem dávat internet jen do obývacího pokoje, aby děti byli pod kontrolou. To jsem se dočetl v jednom článku, ale v době wifin atd. si to nedovedu představit. Slyšeli jste podobný názor? Lepší by bylo vychovávat a vést děti, než je jen kontrolovat. K čemu bychom je měli vést je popsáno pěkně ve Spomocníkovi: Sedm ctností plně zapojeného účastníka sítě: http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2407

Poté, co mi Janek zkazil můj záměr, a já se nedověděl, zda naši učitelé potřebují přístup ke službám webu 2.0 ze školy, se zvolna dostáváme tam, kam bychom měli. Nijak zvlášť nepomůže, budeme-li i my, spolu s medii, poukazovat jen na problémy spojené s využitím technologií. Nezbývá nám, než se za dětmi do jejich prostředí vypravit, i když se cítíme většinou jak (Prenského) imigranti. Platí to pro rodiče i pro všechny učitele.
Naším cílem je posouvat obsah činností v onom prostoru vyvíjených výchovným směrem. Jsem si vědom velikosti toho úkolu i naší slabosti. Umístění domácího počítače nám v tom nepatrně pomůže, děláme-li to se záměrem učit se od dětí a být s nimi.