Dobrý večer, tohle téma je opravdu hodně, hodně zajímavé.
Přiznám se, že ač jsem celkem čerstvý absolvent VŠ, 1. stupně (2007), tak o změně vzoru písma slyším poprvé.
Já osobně si nemyslím, že je chyba ve vzoru. Pokud změníme vzor, zase se najde mnoho a mnho jedinců, kteří s tím budou mít problém. Podle mne je problém v zásadovosti. Čeho se nejvíc bojí prvńáčci a hlavně jejich rodiče? Psaní!! Z toho mají někdy i trauma. A proč? Tady je to místo pro zamyšlení. Neprožíváme to psaní trošku moc? Proč se vůbec psaní tak přísně známkuje? Nemá psaní trošku společného s kresbou? Není to také otázkou talentu?
Myslím si, že naše současné písmo je nádherné. Pro mě je zážitek něco psát psacím písmem. Je to jako malovat, vyjadřovat se k něčemu.
Osobně bych změnila přístup k psaní. Na prvním stupni se při hodnocení v ČJ stále hledí hlavně na čtení a psaní. Samozřejmě oba tyto projevy patří do základní gramotnosti, ale je důležité se naučít psát, abych věděl, co píšu a aby mě příjemce pochopil, ne aby si řekl, ty máš tak nádherné písmo, nebo ty šílené škrábeš.
Ať se někdy sami dospělí a třeba i učitelé mrknou, jak sami píší. Můžou se i oznámkovat. Nebo je může oznámkovat kolega a správně jim tam doplnit oblouky a kličky atd. Určitě jim to bude velmi příjemné.
Mějte se fajn a snad jsem Vás svým názorem nerozhodila
P. S. Dobré téma na diplomku. Jsem zvědavá, k čemu dospějete.