Mgr. Petra Stanjurová píše:
Chtěla bych, aby hospitace a následně rozhovor po hospitaci byl přátelským posezením, kde se vše podrobně probere. ... Vždyť ve škole si o svých úspěších a zkušenostech nikdo nepovídá. Učitelky se někdy ani celý den nevidí. Hospitace by mohla být takovým začátkem pro posezení s učiteli a diskutování o dětech, o naši práci. Třeba tak, jak je tomu zde v diskuzích. ... Skutečnost je však jiná. Každý je zavřený ve své třídě a práce se řeší pouze na peg.radě jednou za čtvrt roku. Tam každý přečte výsedky a práci své třídy, ředitelka oznámí, co se bude dít v následujích měsících, dá prostor k diskuzi, nikdo nic neřekne a jde se domů.
Milá Petro,
narazila jste tady na hodně bolavé místo - vzájemnou komunikaci a sdílení mezi učiteli. Proto asi tak rády chodíme na portál do diskuzí, že?
Moc se mi líbí, co teď probíhá v Gymplišti - virtuální hospitace...
Souhlasím s vámi, že výchozím bodem by mohla být hospitace. Ale podle mne to není bezpodmínečně nutné.
Pravidelné schůzky vyučujících v daných ročnících, daného období, na daném stupni, celé školy
by však měly být obvyklou praxí. By měly být... bohužel, nejsou.
Už jste tady zmínila klady takových schůzek. Tuším, že by se objevily i další, a stejně i zápory. Zkusíme je společně najít?