Mgr. Petra Stanjurová píše:
Také já jsem člověk, který dělá svou práci naplno, který počká, až rodinka usne (jako třeba nyní), pak sedá k počítačí a má konečně ten spávný klid na to, aby pracovat, aby uvažoval nad sovu prací, aby vymýšlel, hledal novinky...... Všechno, co píšete, moc dobře chápu. I já jsem ten, který sklopí hlavu a mlčky sleduje ty, kteří si ve škole odbudou své hodiny a co nejrychleji peláší domů. Zamávám jim z okna a jdu do družiny, pak jdu do kroužku, domů narozdíl od kolegů přijdu ve čtyři, v pět. Tam na mě čeká čtyřletá a devítiletá dcera se slovy, mami, kde jsi, a já přemýšlím, co je vlastně pro mě v životě důležitější. Věnovat se cizím dětem, nebo svým dětem?
Rozumím tomu všemu, o čem se zde mluví, chci dělat kroužky, chci být dobrá učitelka a věnovat se těm dětem co nejlépe, ale proč se to nedá spravedlivě rozdělit? Je to dost smutné.
Milá Petro,
takto to vždy bylo a určitě a bude dál . Vždy budou učitelé, kteří budou ochotni obětovat svůj čas škole a dětem a ti kteří takové oběti schopni nejsou. Je pak na řediteli, aby hledal cesty, jak tyto nerovnosti ve sboru nějak srovnat. Ne tím, že bude těm druhým práci nařizovat, ale že ocení (a nemusí jít jen o peníze) činnost těch prvých. Dělal jsem v kroužcích při škole po celých 40 let a většinou zadarmo. Ale vyzkoušel jsem také zařazení pod DDM (s menší odměnou), fungující na své škole. Vše má své plus i mínus. Ale vždy to vychází od samotného člověka, co chce a má dělat. Pro mne třeba byla největší odměnou radost mých dětí, jejich dobré výsledky v činnosti, kterou jsem s nimi dělal. A i když to bylo zadarmo, přesto se mi to někde a nějak vrátilo. Poznal jsem velmi dobře své žáky v jiné situaci a oni poznali takto mně. Rodiče takovou práci také nebrali jako samozřejmost a moc mi to jako učiteli pomohlo i na veřejnosti.
Je to tak jak jsi napsala. Zájmovou práci děláš také proto, že ten zájem máš sama ráda. A společně s jinými se ta radost násobí a přináší mnohem větší uspokojení. Takže nad tím moc dlouho a zbytečně nepřemýšlej. Nic nového se tady ani vymyslet nedá.