Mgr. Petra Boháčková píše:
Dobrý den,
počítáte s dětmi na rychlost? Mohli byste vysvětlit proč ano nebo proč ne?
Děkuji za vaše názory.
Při jednom náslechu jsem viděla matematickou soutěž. Děti stály ve dvou zástupech a paní učitelka ukazovala příklad. Kdo první odpověděl, šel na konec svého zástupu. Kdo byl z dvojice druhý, šel si sednou do lavice. Tak to šlo dokola, až zůstal ten nejlepší.
Ptala jsem se tehdy, proč zařazovat takovou soutěž. Prý proto, aby p. učitelka zjistila, který počtář je nejlepší.
Moje námitka byla, že o tom nejlepším většinou vím, protože se mi pořád hlásí, odevzdává první svoji práci. Navíc ten nejlepší také nejvíckrát v soutěži počítal.
Zdálo by se mi vhodnější nechávat v zástupu toho slabšího žáka a dát mu šanci se vícekrát procvičit a spíše si vyhodnotit slabé žáky, kteří se nám často skryjí v davu, abych jim mohla pomoci, (např. novým jiným výkladem po menší krocích, hlubším procvičením.)
Počítání na rychlost jako také ovšem neodsuzuji. Záleží, kdy a jak často ho použijeme. Jsou typy dětí, které potřebují občas pracovat pod tlakem, protože jinak jsou schopné během práce nakreslit plán hradu, přerovnat tašku, něco si přečíst, případně vynalézt, ale zadaný úkol nedokončí.