Zkusím zareagovat na Vaše bonusové otázky, slečno Kamilo.
Na matriku chodíme, když potřebujeme. A bylo by smutné, kdyby si mí vnuci nedokázali přečíst, kdy jsem se narodil, což já u svých praprarodičů dokážu, stejně jako Vy. Stejně tak je žádoucí, abychom my (naši potomci) byli schopni letmým pohledem kontrolovat, zda v případné závěti je vše tak, jak nám říkají notáři, jinými slovy, je dobré nespoléhat se jen na druhé. Pak bychom byli v nerovném postavení jako naši negramotní předkové, kteří museli spoléhat na to, že písař jejich supliku napsal správně, tak, jak chtěli.
Psací písmo je pojmenováno podle způsobu užití, není to škrábací ani vyřezávací písmo, ale ani tiskací, to se používá k tisku. Mimochodem, Vy používáte tiskací písmo přesně podle vzoru? Já například občas (záleží na rychlosti písma) u tiskacího zdvojím čáru, zaobluji svislice apod. Takže záměna psacího písma za tiskací ...?
Jsem rád, že sama podotýkáte, že paní Lencová se ve své kritice zaměřuje spíše na grafickou úpravu učebnic než na písmo jako takové. Je-li tomu tak, pak se zákonitě musím ptát, proč tedy paní Lencová nabízí revoluční změnu a navrhuje nové, rádoby psací, ve skutečnosti však tiskací písmo náhradou za to současné. Proč nezaměří své úsilí na nápravu nakladatelství? Proč nebrojí proti grafické úpravě učebnic, inovativnímu přístupu jejich tvůrců? Proč neiniciuje vznik oborových norem, které musí učebnice splňovat? Proč přichází se změnou něčeho, co sama ani tak nekritizuje, jak sama píšete?
Vaše otázky, zajímavé, logické, stále nereflektují zásadní námitku na návrhy na změnu písma. Ta námitka zní,
zda se děti budou lépe a radostněji učit psát, když změníme vzor písma. Psaní jako takové je pro děti nepřirozené, ať se jedná o psací nebo tiskací písmo. Malé děti při omalovávání omalovánek nejsou schopny kreslit do předtištěných vzorů, přetahují, vykružování oblouků jim dělá potíže. To je příprava na tvary psacího písma. Máte představu, kolik dětí se dnes zabývá omalovánkami, jak dlouho a v jaké intenzitě? Hádám, že to bude o dost méně, než před nějakými 30, 40 roky. Proto jsou potíže s psaním. Děti nemají ruce vycvičené v jemných pohybech. A ve škole se tomuto nácviku věnují jen v naprosto minimálně. Současnou školu zajímá psaní jen potud, dokud dítě zvládne jakž takž vytvořit písmeno. O kvalitě psaní nebo skutečném zažití to opravdu není (konec konců ani nový držitel řidičského průkazu není řidič, má na to jen papíry). Děti tak vlastně sice nejsou negramotné, ale o nějakém vnitřně hluboko zpracovaném poznání (uvědomění) to není.
Volání po změně vzoru nemíří na příčinu potíží s psaním, ale na viditelné symptomy (tedy vlastně na snadný, ale zcela špatný, mylný cíl). Proto opakuji, že změna písma není nutná, je naopak škodlivá a doufám, že k ní nedojde.
Tím ale neříkám, že by tvůrci učebnice nepotřebovali metodické vedení při jejich tvorbě.
