V této souvislosti mne také napadá otázka:

Jaké vůbec mají rodiče možnosti, aby do dění ve třídě/škole hovořili? Používáte mailovou komunikaci, různé obměny SRPŠ, ...?
A teď prosím nemluvím o tom, že si rodič chce stěžovat, a tak se povzbudí a vyrazí do boje. Ne. Jsem tu za rodiče, který chce vědět, co se děje. Jaké má šance, že se něco dozví?

Odpovědi na mé otázky se začaly řešit v jiné diskuzi.

Vracím se k původnímu tématu. Shodli jsme se na tom, že komunikace mezi rodiči a školou je velmi důležitá. Ale ještě je potřeba si uvědomit, že rodiče nejsou beztvarou masou. Jsou různí. Mohli bychom je snad rozdělit do tří skupin:
- rodiče, kteří mají problémy udržet chod rodiny, mají ekonomické problémy a ve vzdělání často nevidí dostatečnou hodnotu.
- rodiče, kteří si uvědomují význam vzdělávání a velmi bedlivě, někdy až hystericky sledují výsledky svých dětí a reagují na každou horší známku.
- rodiče, kteří jsou velmi silně pracovně vytíženi a nemají na své děti dostatek času. Jsou ale schopni to často nezdravě "kompenzovat" materiálně.
Souhlasíte s tímto rozdělením rodičů? Budou reagovat na školu rozdílně?

Jendo,
nějak se mi tam vytratili ti "normální" rodiče. Třeba takoví, co mají zájem, ale nejsou hysteričtí .
No, nejsem příznivce škatulkování, myslím, že to nikam moc nevede, spíš se vytváří špatně odstranitelné předsudky.

Nedávno jsem vyslechla zajímavý příběh. Dcera kamarádů v 9. třídě se hlásí na waldorfskou střední školu, kde po ní chtějí výstupní hodnocení. Škola něco vytvořila, rodiče se ale trochu zhrozili, protože hodnocení bylo nicneříkající. Víte, jak to nakonec dopadlo? Maminka té dívky je bývalá učitelka - škola ji požádala, aby hodnocení na svou dceru napsala sama. Nakonec ho psal její otec, který je scénárista . Přijde mi to na jednu stranu hloupé, že to ve škole nešlo, a úsměvné, jak rodiče píší výstupní hodnocení své dceři, na druhou stranu někdy by možná obdobná spolupráce škola-rodiče nebyla špatná.

Máte taky nějaký příběh, kdy s vámi rodiče nějak zajímavě spolupracovali? Přidejte ho!

Co jsou to normální rodiče? Není to taky škatulkování? Já tím rozdělením chci říci, že rodiče mají vždy nějakou pozici, ze které přistupují ke škole. A to vycházím ze své dlouholeté praxe. Tím nechci říci, že jedni jsou horší než druzí, ale my učitelé k nim musíme jinak přistupovat.

Rozhodně rodiče do výuky mají co mluvit. Jak píši v jiném tématu o konfliktech - jsou rodiče (někteří), kteří děti škole svěřují k výuce a spoluvýchově. A jsou učitelé (někteří), kteří si to vykládají, že rodiče děti do školy dávají.
Samozřejmě, je třeba vymezit hranice. Rodiče by, dle mého, neměli mluvit to metod a systému potud, pokud nekolidují se zdravým rozumem nebo pokud se neprojevují v úrovni znalostí. Toto rozdělení činí potíže leckterým učitelům (mají na postupy papíry), a určitě i nemálu rodičů ("co mi ta ženská bude vykládat o našem / naší ..."). Máme děti v Lauderově škole při Židovské obci Praze a zkušenosti s přezíravým pohledem na rodiče můžeme přehazovat vidlemi. Pokud bych zde měl vše vyjmenovat, bylo by to na stránky, takže spíš odkážu na téma o konfliktech, kde se o tom zmiňuji.
Jako rodič se chci ve styku se školou cítit jako někdo, o jehož názory má škola zájem, s nímž se škole vyplatí vést diskusi. Měl jsem vždy představu, že školy (alespoň po roce 1990) si váží čí mají zájem o rodiče, kteří mají naopak zájem o školu a o děti. Praxe, alespoň naše, mne tak trochu usvědčuje z bláhovosti.

Dobrý den, pane Karle,
jsem rád, že jste se zde vyjádřil jako rodič. Myslím, že mezi námi učiteli je hodně těch, kteří chtějí s rodiči spolupracovat, protože si uvědomují, že jejich působení je omezené a pokud nespojí a nesjednotí síly s rodiči, efekt nebude velký. Můžete nám poskytnout zpětnou vazbu a pomoci nám tak zlepšit svoji práci. Ale na druhou stranu bych rád podotkl, že se setkáváme často s rodiči, kterým nejde o trvalý efekt rozvoje jejich dětí, ale o momentální výhody - lepší známku, "vyžehlení" momentálního průšvihu. Pokud by bylo více rodičů jako Vy, jen to uvítáme.

Ano, nezastírám, že (možná i) většina rodičů má na spolupráci se školou velmi svérázné názory. Ale jak jsem psal jinde, průměrně sociálně inteligentní člověk dokáže rozlišit mezi Vámi popsaným přístupem a přístupem, kdy fakt jde o "věc". Když ne na poprvé, určitě po několika intervencích se musí rodič "profláknout". Proto mně vadí, když moje komunikace se školou je prostě prachbídná, ze strany školy plná demagogie, zastřených podrazů (komolení jména, které se svede na překlep apod.), pololží, a v neposlední řadě cenzury (ředitelka "přebírá" veškerou komunikace ne sebe, byť dopis adresuji konkrétnímu vyučujícímu; dá se to vyložit i jako zabraňování kontaktu rodiče s vyučujícím). Právě jsem absolvoval s paní řídící naší školy několik mailů, na ten poslední už nemám sílu ani odpovídat.

Stejně tak, jako jsou různí rodiče, jsou různí učitelé (některé příspěvky zde v diskuzích to jasně dokazují).

Myslím, že bychom už měli překonat tu představu, že učitel je neomylný. Chyba! Je to taky jen člověk... Je to těžké přiznat si (a svému okolí), že jsme právě něco "pěkně zvorali". Ale stane se. Teď záleží na rodičích a našem okolí, jak se k tomu postaví.

A tady si myslím, že velmi záleží na tom, jak jsme umožnili rodičům, aby poznali nás a naši práci. Nelze asi očekávat, že když jsme doposud vše drželi pod pokličkou (úspěchy i neúspěchy), že nás rodiče "podrží", pokud dojde na lámání chleba.

Příklad, který není starý ani týden:
Rodiče poslali po dětech peníze na brožuru, která byla ve škole nabídnuta. Bohužel cena neodpovídá kvalitě knížečky. Tušíte, kteří rodiče se nejvíce ozvali? Rodiče prvňáčků. Proč? Protože mají ještě zájem o školu? To asi ne, protože i rodiče starších žáků platili stejnou cenu a jejich děti jim přinesly tutéž brožurku.
Domnívám se, že je to tím, že tito rodiče nemají ještě tolik zkušeností se školou, nemohou si říct: "Tohle se jim moc nepovedlo, ale minule... a předminule se jim ta akce povedla. Tohle bylo prostě jen uklouznutí, tak často se to neopakuje. Necháme to být."

Napadá mě další otázka: Jak moc dáte na prosby/doporučení/příkazy rodičů k zasedacímu pořádku? Předpokládám, že čím starší děti, tím je tento problém menší, ale především v 1. třídě můžeme s rodiči na toto téma diskutovat celé dlouhé hodiny...

PS: Mimochodem - vynikající online program najdete s popisem zde.