Téma ožehavé - HN Zrovna dnes jsme na schůzce klavírní sekce naší školy prodiskutovávali, jak vyřešit problém nezájmu žáků (někdy přímo odporu) o výuku HN.
Hledáme nové cesty, nápady, metody...
Veřejně si ovšem dovolím mluvit jen za sebe, pochopitelně
Mne se jako jednou z možných jeví jiný styl výuky v hodinách nástroje.
Osvědčuje se mi, že když dítě metodicky vedu
systematicky k pochopení skladeb po
formové, tonální, harmonické, melodické....atd. stránce, tak učivo HN zvládá jako samozřejmost (pochopitelně na své
individuální úrovni) a nikoli jako otravný přívěšek, který k ničemu nepotřebuje.
Pravdou je, že vzhledem k 1 vyučovací hodině týdně toho pak někdy nahrajeme daleko méně - víc mluvíme a zkoušíme a přemýšlíme....ale děti jsou motivovanější k domácí přípravě - vědí, jak to dělat, vymýšlejí dokonce vlastní variace a pod.
Jednohlasé nástroje mohou díky takovémuto stylu výuky naučit děti tvořit si další hlasy - všichni odborně vzdělaní kolegové si jistě vzpomínají na basso continuo...(laik si význam tohoto pojmu může najít na webu
) Takový návrat k baroku, ale je radost zahrát si takhle v komorní hře písničky ze zpěvníků...
Skvělou součástí toho všeho je improvizace, bez které si už výuku neumím představit...
Ovšem nejlepší na tom je, že klavírista nehraje pouze "kuličky" podle pokynů pedagoga, ale hustě
propojuje obě mozkové hemisféry...a to je do života obrovská devíza, kterou zůročí nejen v hudbě.
Předesílám:nahoře uvedené
nesměřujeke zrušení HN jako předmětu!!
Naopak - posiluje jeho důležitost
V blízké budoucnosti tvorba ŠVP umožní nastavit si způsoby výuky dle nejlepších příkladů vlastní praxe, tudíž se moc těším na názory kolegů, kteří si už jistě brousí pera na zapsání toho nejlepšího ze sebe... třeba i na těchto stránkách