Myslím si, že výchozím bodem není hospitace (ba nopak), ale navázání přátelských vztahů ve sborovně. Překonání "kabinetní politiky". A na to je nejlepší nějaká společenská akce, která kolektiv stmelí. Učitelé mají ve většině strach ze změny, takže musíme pro ně ve sborovně udělat bezpečné prostředí.
Pokud se týká hospitace, zkušenost ukazuje, že je nejlepší tematická hospitace, která sleduje jen určitý aspekt pedagogické práce.

Pěkný den,

to vypadá na další zajímavé téma, Petro a Pavlíno. Díky za reakce, vyrobila jsem na váš podnět nové téma Sdílení zkušeností učitelů v rámci jedné školy - jak na to?, prosím, pokračujme v této debatě zde a toto vlákno ponechme hospitacím.

Petra i Jenda se věnují tomu, že učitelům se do vzájemných potkání nechce, hospitace jsou vnímány jako strašák.

Jak se dá tento postoj postupně zmírnit? Jak na to? Máte nějaké zkušenosti ze svých škol, nebo představu, co by mohlo fungovat?