Aleno,
jakým způsobem se Vám daří zajistit, aby si všichni studenti na literární seminář skutečně dílo, které bude interpretováno, přečetli?

Také přeji dobrý den,mě by zajímalo jak se žáci podílejí na obsahu semináře?

Já bych byl samozřejmě nesmírně šťastný, kdyby základem mohly být knihy, ale přiznejme si, že situace je v reálu taková, že literární seminář si nevolí pouze studenti, kteří by chtěli v budoucnu studovat literaturu. Navíc některé tituly nejsou v dostatečním množství v knihovně. Další problém je časový - tzn. že knihy jsou poměrně obsáhlé a studenti nemají pouze literární seminář, musejí plnit své povinnosti i pro jiné předměty atd.
Shlédnutí filmové či divadelní verze má navíc jedno velké plus a tím je zážitek společného vnímání uměleckého díla.
tm

Děkuji za odpověď, ještě mě napadla otázka spisovného jazyka. Myslím si staromilsky, že češtináři by měli používat spisovnou češtinu ve svých hodinách, zvláště v literárním semináři. Kultivuje se tím projev studentů, čili všeobecné povědomí o kráse jazyka.

Tomáši,
zmiňoval jste, že často zařazujete interpretaci filmů a divadelních představení. Myslíte, že právě přes filmy a divadlo (pokud jsou pro studenty dost zajímavé) se mohou potom dostat i k četbě literární předlohy? Jakou s tím máte zkušenost?

Dobrý den,
studenti se na obsahu podílejí jednoduše - dal jsem jim vybrat, která díla chtějí rozebírat. Ale základní kostru jsem měl připravenou.
tm

Tomáši,
moji studenti – učitelé ocenili, že jste byl dobře připraven, že jste dokázal vést hodinu bez nahlížení do poznámek, přesto hodina nebyla chaotická, že měla „hlavu a patu“. Zároveň se jim ale ta frontální organizační forma zdála příliš jednotvárná. Nemyslíte si, že by stálo za úvahu oživit ji nějakým aktivizačním úkolem pro studenty?

Hledala jsem různé cesty:

Konkrétně na literárním semináří se mi osvědčilo, pokud studenti mohli ovlivnit výběr děl, která budeme interpretovat. Já jsme předložila nějakou nabídku - někdy autory, někdy žánry. Chtěla jsme například, abychom vždy intrpretovali i prózu i poezii i drama. Myslím, že možnost podílet se na výběru děl, je pro studnety motivujícím faktorem.


Druhým faktorem je délka a dostupnost díla:
- většinou jsem pro interpretace předkládala díla kratší rozsahem (která se dala třeba snadno okopírovat - 1 kopie do třídy a třída už měla systém, jak si to rozdistribuovat),
- ověřovala jsem si, že knihy jsou k sehnání - v blízké knohovně, ve školní knihovně - často výtisky přímo na seminář přinesla.

Třetím faktorem byl způsob tázání v hodině, otázky mířily přímo do centra četby, nikdo se jim nevyhnul, studentům po určité době připadlo hloupé, když ke knize nic neříkali, takže i to byl možná nějaký faktor.

Vím, že vždycky je někdo, kdo dílo nečetl, ale snažila jsme se přizpůsobit podmínky tak, aby si co nejvíce studentů knihu mohlo přečíst.

Já s Vámi souhlasím. Úsměvné je, že mi ostatní kolegové vytýkají, že mluvím spisovně i mimo výuku. Na poradách apod. Pokud jsem použil nespisovné češtiny, pak to bylo z 90% záměrně, abych zvýšil účinek apod. Ale je pro mne zajímavé, že to ostatní vnímají jinak.
tm

Mě by pro změnu docela zajímalo, zda studenti-učitelé sami přišli na různé další možnosti