Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Odeslat nové téma Toto téma je zamknuté. Nemůžete posílat nové příspěvky ani odpovídat na starší.  [ Příspěvků: 20 ]  Přejít na stránku: 1, 2  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Filmová výchova - už teď, nebo až po...
PříspěvekNapsal: pát 19. říj 2007 11:10:36 
Nové diskusní téma přijalo zajímavou výzvu - najít opodstatnění a správný obsah prototypu nové výchovy, která by se mohla zařadit do vzdělávacího rámce.
Jako příznivec pohyblivých obrázků a výtvarných forem, které filmový svět nabízí, přec jen před vlastním jásáním nad cestou k nalezení místa filmové výchovy ve školském systému si neodpustím úvahu širší.

Stávající diskuse o významu vzdělávání v ČR je výborným odrazovým můstkem pro názory a jejich výměnu:
a/ už na pedagogických fakultách se tu a tam dozví studenti, že trend budoucnosti školství je přechod od výkonového k tvořivému základu. Otázka: existuje důkaz, že se tak v praxi děje?
b/ nakolik je současná pedagogická obec připravena - vést ke tvořivosti? Výkon je totiž mnohem lépe vyžadovatelný, samozřejmě hodnotitelný a jaksi uchopitelný - a to zejména s ohledem na tradici školství už od dob Marie Terezie. To pak je mnohem výhodnější zůstat u výkonu i tam, kde se tvořivý obsah a postupy přímo nabízejí.
c/ kolik procent pedagogů vládne alespoň průměrnou tvořivostí? Kolik si jich umí hrát, aniž by se báli, že ztratí svoji učitelskou důstojnost?

Výčet bodů byl bohatější, pro zarámování mého příspěvku však stačí.
Je mi jasné, že teď na mě padne kletba všech uhoněných učitelů, kteří jak veverky běhají v nekonečném kruhu, protože se to tak prostě po nich chce - administrativa, dodržování školských předpisů a další a další. Opět kletba výkonu - jak máš vyplněno, jak časově stíháš atd.
Kreativita jako motto je na školách velmi vzácná. Ono se především musí poctivě učit - tzn. vyžadovat výkon, měřit výkon, vyplňovat hlášení o výkonu.
Na druhou stranu - tahle vžitá - všem tolik nevonící realita - je vlastně vysvobozením pro učitele. Mohou deklarovat svoji vytíženost, mohou se rozčilovat nad tíhou systému. A navíc - už v tom umí chodit. Mají to v krvi - a ta automatičnost je neskutečně snazší než cesta k prosazování tvořivosti.
A já jsem v úvaze dopadl jako ta veverka, protože se točím v kruhu. A jsem z toho spíše smutný.

Výchov s posláním rozvoje tvořivosti není nikdy dost. Hudební, výtvarná, dramatická i mediální - tam všude by měla být oáza a jakýsi kontrast k tomu výkonovému běsnění kolem. Ale - aby Váš výchovný předmět měl prestiž a autoritu u kolegů je třeba výkon pěstovat i tady! Bohužel. A tak se mi zdá, že komunikace o nové výchově by měla předcházet i velmi věcná kritika stavu tvořivosti ve výchovách jako předmětech i v dalších oborech.

Více než filmová výchova na školách chybí tvořivá výchova. Předmět, který by otevíral nové možnosti žáků v pohledu na věci, situace, dával by jim možnost interpretace tím, čím jsou svoji kreativitu nejlépe schopni realizovat. A současně by mohli nalézt i možnosti nové.
A teď klíčová otázka: kdopak by tvořivou výchovu učil? Který kantor dokáže propojit možnosti mluvené interakce, vedení brainstromingových aktivit, vizualizace, práce v materiálu, organizování a vedení tvořivých projektů?
Kdo by chtěl vyskočit z kruhu?


Nahoru
  
 
Hodnocení článku :
Hodnotit příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.

 Předmět příspěvku: Problematika začlenění filmové výchovy do výuky
PříspěvekNapsal: pon 22. říj 2007 12:49:39 
Při práci na mé diplomové práci se potýkám s řadou problémů, jež byly nastíněny předešlými články:

1)Jak se vypořádat se statusem filmové (audiovizuální) výchovy?
2)Jak vymezit pozici filmové (audiovizuální) výchovy v prostoru určeném nastupujícím kurikulárním dokumentem, tj. RVP ZV?
3)Co by mělo tvořit náplň "předmětu" filmová (audiovizuální) výchova?

Při studiu zahraničních dokumentů orientujících se na danou problematiku (myšleny jsou především srovnávací studie garantované Dr. Andrew Hartem) jsem zjistil, že v zemích s vyspělejší úrovní realizace filmové výchovy se už od konceptu oboru orientovaného výhradně na tento jeden projev mediální kultury upustilo. Navzdory estetické (ale ne výlučně estetické) fuknci většiny filmových děl jsou tyto při výuce utilitárně řazeny do ranku mediální výchovy. Řekl bych, že z dvojího důvodu.
Jednak sdružení několika projevů mediálního světa do jednoho rámce usnadňuje formulaci takovéhoto vyučovacího bloku, jeho cílů a zaměrů. Opět vstupuje do hry onen trochu nesympatický utilitarismus, kdy navzdory estetickým funkcím jsou upřednostňovány funkce jiné - poznávací kontaktové, apod. Vychází se z banálního předpokladu, že média jsou do značné části hlavně zdrojem informací, jež se ve stále komplikovanějším světě stávají pro nově přicházející generace nečitelnějšími a je nutné je doslova nejdřív naučit "číst" mediální sdělení a až potom je vést k dalším kvalitám mediálních projevů.
Dalším důvodem sdružení několika mediálních projevů je samozřejmě větší průraznost takovéhoto bloku v rámci kurikulárních dokumentů. V žádné ze zemí, jež uvádějí zmiňované srovnávací studie, netvoří mediální (filmová, audiovizuální) výchova samostatný předmět. Vždy je při upozornění na její syntetický charakter zdůrazňován mezipředmětový princip, na němž se zakládá. Jinou otázkou je, že ve většině zemí jsou garanty mediální výchovy učitelé mateřského jazyka a literatury, jejichž předmět začíná být s rostoucím význame textové intence mediálních projevů notně naddimenzovaný.
S nastupujícím RVP ZV a v něm obsažené položky průřezového tématu Mediální výchova nabízí se možnost směřovat k perspektivám mediální výchovy minimálně v intencích některých zahraničních příkladů. Nestačí ovšem jen vydat nový kurikulární dokument, který nabádá k začleňování prvků mediální výchovy do výuky. Nezbytné je přesnější vymezení povahy mediální výchovy a její obrysové náplně. Nemusí jít přímo o direktivně vydávané dokumenty, ale o jistou formu metodických pomůcek, učebních textů a rozhodně by věci výrazně přispěla vhodně zhotovená učebnice. Na druhou stranu je nutno co v nejbližší době započít se systematičtější přípravou budoucích učitelů. Tzn. že by měly být v prvním sledu ustanoveny na pedagogických fakultách minimálně (povinné!!) semináře věnované problematice mediální výchovy. O jejich zařazení a podřízení určitým specializacím by měla být vedena diskuse v souladu s ujasńováním pozice mediální výchovy ve výuce.
Co se týče náplně filmové (audiovizuální) výchovy je nutno opět přihlédnout k zahraniční zkušenosti. Filmová (audiovizuální) výchova jako plnohodnotný předmět věnující se ve stejné míře základům filmové teorie, historie, popřípadě kritiky je za dané situace jen zbožným přáním. V první řadě je nutné vést žáky, a to od nejnižšího věku, ke schopnosti vnímat a kritický přijímat audiovizuální dílo, což jak dokazují mé zkušenosti nedovedou mnohdy ani někteří studenti na sekundárním a terciárním stupni školství. A na vině není samozřejmě jejich inteligenční potenciál, ale nedostatečný rozvoj takovýchto schopností, jimž doposud nebyla věnována takřka žádná pozornost. Proto musí být obsah filmové (audiovizuální) výchovy úměrně odstupňován podle dosaženého věku a schopností a spíše než kvalitativní zřetele by měl být brán v potaz edukativní potenciál jednotlivých filmových děl.
Řečeno poněkud anachronní terminologií, filmová (audiovizuální) výchova v globální persektivě (tzn. na všech základních a středních školách) představuje až určitou nadstavbu zvládnutí mediální gramotnosti a tzv. kritického čtení.