Každá doba má své. My, kdo pracujeme s dětmi, zejména dospívajícími máme jeden z úkolů - najít, co tahle doba vyjadřuje, potřebuje, co pro to má udělat ta naše generace- konkretně já.
Mladí jsou často velice nejistí, velice hledající, velice zranění a my vidíme agresi, násilí, hrubost, skořápku, kterou se to nejisté Já zakrývá. Tušíme co jim nabídnout - přijetí bez podmínek, dobrou partu, která je bere, posílí a nezradí (společenství), pravidla, protože děti potřebují hranice, i pochvalu, ocenění, radostnou atmosféru, zkrátka to, bez čeho se neobejde ani velký ani malý človíček. Učíme je co dělat se strachem, vztekem, snažíme se najít vzory zajišťující to, že to, o co se snažíme, spolupráce, přátelství,slušnost a laskavost není utopie. Učíme je co je opravdová, veliká láska a veliké přátelství. To je část EtV, část výchovného stylu, který my rodiče, pedagogové předkládáme.
Vím, že jdeme proti proudu. Vím, že do jisté míry jsme blázni a někdy působíme naivně.
Nové věci jsou vždy zpočátku nepochopeny a velcí géniové bývají ocenění tprve po smrti. Doufám, že Etv předběhla dobu jen o kousek a tak se ocenění ještě dočkáme
:-D
|