výcvik a sebezkušenost ve skupině je určitě základem pro budoucího učitele etické výchovy. Její zařazení do výuky velice podporuji. Myslím, že by se na začátku vše dalo realizovat pomocí různých projektů s pomocí supervizorů.Určitě by to byl dobrý začátek. Pěkné projekty už mnoho učitelů umí ...

Děkuju za příspěvek pana Vážného a také se přimlouvám za právo rodičů rozhodovat o etické výchově (nejen s velkým E) svých dětí. I proto, že samotná forma výuky nakonec vždy hodně závisí na osobě učitele, a dovedu si představit pedagoga, kterému rád svěřím dítě, aby ho naučil matematiku nebo angličtinu, ale kterého bych nerad viděl jako toho, kdo mému dítěti předává etické normy (protože se jeho pohled na svět a morálku výrazně liší od mého).
Myslím, že etická výchova je hlavně zodpovědností rodičů (k institucionalizované Etické výchově jsem do značné míry skeptický, i když uznávám, že se můžu mýlit), a měla by zodpovědností rodičů také zůstat.

Máte v ideálním případě samozřejmě pravdu. Jenže tenhle ideál má dvě podmínky:

1. Rodiče dětí mají etická přesvědčení, která jsou kompatibilní navzájem a s rozumně tolerantní panující státní mocí. Pokud budu mít rodiče, kteří budou děti učit, že je třeba ve prospěch (zelené, hnědé, rudé, fundamentalsitické) ideologie používat násilí vůči ostatním, nebo třeba že krásné cíle ospravedlňují lež, dále že sliby a smlouvy mimo skupinu (třeba pohanům - z dějin křesťanů i muslimů) jaksi neplatí, tak musí i proti vůli rodičů (a v souladu s nejlepšími zájmy dětí) nastoupit společnost a tuto etiku potlačit i tím, že ve škole bude panovat jiná.

2. Pokud rodiče (v zajetí liberalismu, nebo jen shonu dnešní doby) prostě etiku neučí, nebo jen etiku zisku, tak nastává opět potřeba dle 1.


Není to nic divného. Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, tak to často šlo proti vůli rodičů, kteří potřebovali děti na práci. Takže vlastně zkrácení rodičovských práv pomohla mnoha dětem, ale zároveň částščně způsobila dnešní bolesti těm rodičům, kteří učí děti doma.

Proto jsem na jednu stranu pro povinnou Etickou výchovu, ale na písemnou žádost rodičů by bez dalšího mohlo být dítě osvobozeno. Pokud by se na škole vyučovalo náboženství, pak by mohlo pro docházející žáky etiku alternovat. V nestátních školách, kde je náboženství povinné by již Etická výchova být nemusela. Přitom po rodičích již dnes nelze chtít, aby své rozhodnutí zdůvodňovali, i proto, že jejich vnitřní přesvědčení patří mezi citlové osobní údaje.

Jsem za zavedení předmětu Etická výchova jako povinného předmětu, pokud ne, tak alespoň jako nepovinného předmětu.
O hodnotách je potřebné mluvit a předmět Etická výchova je stylem zážitkové pedegogiky. V rodinách se tahle výchova často zanedbává, děti jsou vedeny stylem "mít co nejvíc", často samy mají špatné zkušenosti, které je můžou poznačit na dlouhou část života.

Obsah a Etické výchovy je již v dokumentu rámcového vzdělávacího programu (dále jen RVP obsažen). Zavedení navrhovaného dalšího vzdělávacího oboru Etická výchova (dále jen EV) považuji za nesystémové vzhledem k celému dokumentu RVP.

Obsahově se svými tématy i cíli vejde EV do průřezového tématu osobnostní a sociální výchova. To je již v RVP popsáno, prošlo pilotážemi, zapadá do celkového konceptu RVP.

Dle znění RVP ZV se do něj „zařazují Doplňující vzdělávací obory (dále DVO), které nejsou povinnou součástí základního vzdělávání, jeho vzdělávací obsah pouze doplňují a rozšiřují. Doplňující vzdělávací obory je možné využít pro všechny nebo jen pro některé žáky jako povinný nebo povinně volitelný vzdělávací obsah." Oproti tomu jsou průřezová témata povinnou součástí vzdělávání. Zavedení EV jako DVO by tedy kladlo před učitele otázku, proč jsou ta stejná témata v jeden moment povinná a v druhý volitelná? Obávám se, že by to způsobilo spíš, že by je vyřadili ze svých povinností.

V diskusi jsem si povšimla, že důvodem, proč mnozí učitelé chtějí EV jako DVO zavést, je, že je to osvědčený vzdělávací program. Ale školy mohou provádět program EV (stejně jako jakýkoli jiný, pokud se shoduje na cílech vzdělávání s RVP) a zařadit ho do svého školního vzdělávacího programu a nepotřebují ho k tomu mít uveden v dokumentu RVP.
RVP není dokument, který má obsahovat popisy konkrétních osvědčených cest, které naplňují cíle vymezené v RVP. Takových cest existují tisíce a uvádět v dokumentu jednu považuji za zcela nesystémové – míjí to základní myšlenku RVP (Nechat školy nacházet vlastní cesty k vytyčeným cílům).

Mezi své dlouhé úvahy vsouvám teď:
I já považuji etickou výchovu za nesmírně prospěšnou, avšak ne v jakékoli formě, ale ve formě přiměřené: Pro etické působení učitelů ve školách (a také jiných vůdčích osobností na zcela různých místech) považuji za naprosto nezbytný (!) individuální přístup. To ovšem znamená, že učitel (či obecně vůdčí osobnost) bude působit na malou skupinu, snad na 10 – 12 svěřenců. Jakmile je ve skupině (např. ve třídě) počet přesahující dvojnásobek uvedené hranice, veškeré individuální působení je zcela iluzorní. Zákonitě se mění či dokonce zvrhává na nátlak – byť třeba psychologický. ||
Tohle asi bude kámen úrazu: Bude naše společnost schopná a ochotná uplatňovat hranici: na jednoho kantora maximálně (!) 14 žáků? Z druhé strany: Kolik pedagogů bude ochotno "pracovat" zadarmo - třeba jako dobrovolní a nehonorovaní cvičitelé nebo trenéři? (Výchova rodiči také není honorována a přesto je velmi důležitá, rodiče dostávají peníze na materiální (!) potřeby dítěte).||
Napsat takovou připomínku je riskantní - zejména hrozí nepochopení.

Doporučovala bych svým kolegům a kolegyním v diskusi více věcnosti, stručnosti a odbornosti.
K problému etická výchova jako doplňující vzdělávací obor nebo jako součást průřezového tématu osobnostní a sociální výchovy:
1. Když srovnám propracovanost obsahů doplňujících vzdělávacích oborů a průřezových témat, zdá se mi forma doplňujícího vzdělávacího oboru vhodnější právě pro tu propracovanost.
2. Když analyzuji obsahy průřezového tématu osobnostní a sociální výchova, nalézám tam pojmy, které se sem dostaly evidentně díky inspiraci z programu prosociální výchovy, jak je prezentuje Etické fórum, ovšem jen poněkud útržkovitě. Logicky z toho plyne, že etická výchova jako doplňující vzdělávací obor prohlubuje a rozšiřuje obsahy průřezového tématu osobnostní a sociální výchova. Průřezové téma dává "minima", doplńující obor nabízí "maximy".
3. Jestliže může fungovat na školách jako doplňující obor dramatická výchova bez odkazu na to, že její prvky se dají využívat i v hodinách literatury, dějepisu, VV, apod., tedy průřezově, nevidím důvod, proč by nemohla mít toto postavení i výchova etická. Dramatická výchova si klade za cíl stejně tak osobnostní výchovu dítěte jako průřezové téma, a nebyl to důvod k jejímu nezařazení.
4. V obou pojetích může škola vytvářet předměty, záleží tedy ještě více na ní, kam položí akcent.
- K otázce různých etických systémů: etické principy se vztahují k racionálnímu lidskému úsudku, nikoliv k náboženským či filosofickým systémům. Ty se liší v jiných otázkách, než je otázka principu (např. v otázce, na koho se určité principy vztahují),snad si jako učitelé umíme představit, že může didakticky fungovat model, ve kterém žáci porozumí právě těmto rozdílům a dostane se jim prostředků pro to, aby potřebu morálních principů ve svém životě vnímali, zažili, podrobili kritickému zkoumání a uměli aplikovat právě v tom systému, ve kterém žijí nebo budou žít.

Můj příspěvek k zavedení EtV: jednoznačné ano - jako doplňující vzdělávací obor v RVP pro základní vzdělávání.

Dobrý den,
dovolte mi, abych se připojila do diskuse, a to svými zkušenostmi. Jsem absolventkou kurzu EV - v době, když jsem kurz dokončila, jsem učila na SZŠ, snažila jsem se s podporou vedení školy o zavedení volitelného předmětu s názvem Etická výchova, ale pro malý zájem ze strany žáků (spíš žákyň - připravila jsem pro 1. a 2. ročníky SZŠ)se předmět neotevřel. To mně ale nevadilo. Měla jsem to štěstí, že jsem učila mimo jiné psychologii a praxi v nemocnici, takže jsem zařazovala do výuky především cvičení z kurzu (komunikace, důstojnost člověka, reálné vzory...na praxi např. dostaly žákyně úkol udělat radost některému pacientovi a byla radost sledovat jejich kreativitu), musím říct, že žáci a žákyně byli nadšení a říkali mi, že kdyby věděli, že ten nepovinný předmět byl "o tomto", tak by se určitě přihlásili. Takže si myslím, že je původně odradil název - očekávali, jak sami řekli "moralizování". Já jsem pracovala s mladými lidmi ve věku 15 a 16 let a myslím si, že na základní škole by to šlo mnohem lépe. To potvrzuje zkušenost mého syna, který v té době učil na základní škole (zvláštní), aplikoval pečlivě vybraná témata na žáky 6. - 9. tříd (riziková skupina, měl ve třídě 5 kluků a 3 děvčata) a velmi dobře se mu pracovalo, zaměřoval se na vhodnou komunikaci mezi žáky (eliminace vulgarizmů), slušné chování, hochy učil např. dávat přednost ve dveřích dívkám apod. Možná proto, že byl syn mladý, tak měl přirozenou autoritu ve třídě a říkal mi, že právě díky cvičením prvků etiky se mu dařilo dělat výuku zajímavou.

V současné době učím na VŠ, mimo jiné i Etiku ošetřovatelství a stále čerpám některé prvky z kurzu. Odborníci se mnou asi nebudou souhlasit, ale já se snažím především o to, aby budoucí sestry dodržovaly "etiku všedního dne" v praxi, v interakci s pacienty, jejich rodinami a kolegy, aby komunikovaly především činy.

Svými zkušenostmi jsem chtěla potvrdit smysluplnost zavedení etiky do výuky především na základních školách, asi by byla lepší volba samostatného předmětu - bylo by dostatek času na cvičení, více by mohla být procvičována zážitková metoda. Snad jen popřemýšlet nad názvem. Tolik můj názor.

Přeji hodně odvahy a nadšení všem, kteří to chtějí zkusit.

Anna Krátká, odborná asistentka, FHS, UTB ve Zlíně

Rozhodně chci podpořit zavedení Etické výchovy do základního školství. V minulých letech jsem učila na učilišti. V současnosti jsem ředitelkou základní školy. V průběhu své praxe a také při studiu speciální pedagogiky, zvláště pak etopedie, jsem se utvrdila v již dříve uvažované možnosti zavedení etické výchovy do škol v rámci prevence. Mám praxi také v oblasti přestupků (zejm. u mladistvých), proto jsem mimo jiné do své diplomové práce zahrnula návrh zařadit etickou výchovu do základního vzdělávání.
Otázkou však zůstává, jakou formou, v jakém rozsahu a pod jakým názvem? (Zrovna včera jsem měla jednání ohledně nabídky náboženství, které jsem sama iniciovala jako možnou alternativu - bude záležet na zájmu - oslovíme rodiče, děti).
Ve své dosavadní praxi již několik let využívám metodické materiály Etické výchovy vydané Etickým fórem. Učím občanskou výchovu, kde je pro to, myslím, určitý prostor. Opravdu záleží na přístupu učitele k žákům, na individualitě, vlastních zkušenostech, vzorech atd...
V současné době, kdy je v rámci RVP a ŠVP kladen důraz na kompetence - myslím, že i zde prostor je.
A ještě jeden postřeh z předcházejících diskuzí - nechápu, kde je zakopaný pes, kdo brzdí rozvoj etické výchovy, komu vadí pojmenovat konkrétní nedostatky ve společnosti (morálka, hodnoty ...)? Nechci zavádět do této diskuze politické názory, ale nedá mi, abych si neodpustila: má-li být politik - představitel - vzorem, kolik konkrétních politiků v naší zemi se podle toho chová?
Děkuji za prostor. Jr