Dobrý den,
dovolte mi, abych se připojila do diskuse, a to svými zkušenostmi. Jsem absolventkou kurzu EV - v době, když jsem kurz dokončila, jsem učila na SZŠ, snažila jsem se s podporou vedení školy o zavedení volitelného předmětu s názvem Etická výchova, ale pro malý zájem ze strany žáků (spíš žákyň - připravila jsem pro 1. a 2. ročníky SZŠ)se předmět neotevřel. To mně ale nevadilo. Měla jsem to štěstí, že jsem učila mimo jiné psychologii a praxi v nemocnici, takže jsem zařazovala do výuky především cvičení z kurzu (komunikace, důstojnost člověka, reálné vzory...na praxi např. dostaly žákyně úkol udělat radost některému pacientovi a byla radost sledovat jejich kreativitu), musím říct, že žáci a žákyně byli nadšení a říkali mi, že kdyby věděli, že ten nepovinný předmět byl "o tomto", tak by se určitě přihlásili. Takže si myslím, že je původně odradil název - očekávali, jak sami řekli "moralizování". Já jsem pracovala s mladými lidmi ve věku 15 a 16 let a myslím si, že na základní škole by to šlo mnohem lépe. To potvrzuje zkušenost mého syna, který v té době učil na základní škole (zvláštní), aplikoval pečlivě vybraná témata na žáky 6. - 9. tříd (riziková skupina, měl ve třídě 5 kluků a 3 děvčata) a velmi dobře se mu pracovalo, zaměřoval se na vhodnou komunikaci mezi žáky (eliminace vulgarizmů), slušné chování, hochy učil např. dávat přednost ve dveřích dívkám apod. Možná proto, že byl syn mladý, tak měl přirozenou autoritu ve třídě a říkal mi, že právě díky cvičením prvků etiky se mu dařilo dělat výuku zajímavou.
V současné době učím na VŠ, mimo jiné i Etiku ošetřovatelství a stále čerpám některé prvky z kurzu. Odborníci se mnou asi nebudou souhlasit, ale já se snažím především o to, aby budoucí sestry dodržovaly "etiku všedního dne" v praxi, v interakci s pacienty, jejich rodinami a kolegy, aby komunikovaly především činy.
Svými zkušenostmi jsem chtěla potvrdit smysluplnost zavedení etiky do výuky především na základních školách, asi by byla lepší volba samostatného předmětu - bylo by dostatek času na cvičení, více by mohla být procvičována zážitková metoda. Snad jen popřemýšlet nad názvem. Tolik můj názor.
Přeji hodně odvahy a nadšení všem, kteří to chtějí zkusit.
Anna Krátká, odborná asistentka, FHS, UTB ve Zlíně
|