E. Fromm řekl, že „poprvé v historii závisí fyzické přežití lidstva na radikální změně lidského srdce“, a proto je třeba skončit s odkazováním morálních témat až „na konec řady“, a naopak posílit v lidském společenství vše skutečně tvořivé a produktivní, a tedy i morální.
Jako hodnotitel návrhu učebních osnov EtV musím úvodem vyjádřit obecnější stanovisko k problematice výuky či zařazení etické výchovy do RVP jako doplňujícího předmětu. (Zde si dovoluji poznamenat, že název etická výchova není jediný možný, že stejně tak by se daný předmět mohl jmenovat mravní výchova, výchova charakteru, výchova k hodnotám apod. – více k tomuto tématu v textu P.Vacek Rozvoj morálního vědomí žáků. Praha: Portál, 2008.)
Problematikou etické výchovy ve škole se zabývám mnoho let a zatím jsme vždy musel ke své lítosti konstatovat, že naše škola nijak systematicky mravní stránku nerozvíjí, že na to, co je mravné/nemravné, čestné/nečestné, správné/nesprávné přijde řeč – pokud vůbec - většinou pouze v souvislosti s porušením normy a při hledání trestu ze strany pedagogů, že je mnohde mravní výchova redukována na systém zákazů a příkazů nebo frázovité mentorování učitelů a že velmi často školy a učitelé na rozvoj této oblasti vlastně rezignovali.
A úplně nejhorší dědictvím socialistické školy je fráze o tom, že etická výchova prolíná všemi předměty (tedy všude a nikde) a že ji nelze vlastně „učit“. Přičemž mezinárodní srovnání vyzní pro českou školu tristně: stačí se podívat na Slovensko, ale i do jiných zemí, kde mají tuto oblast ošetřenu a v různých modelech se snaží charakter žáků a studentů systematicky, přitažlivě a dovednostně rozvíjet (Vacek, 2008, cit. titul) a to nikoliv jako vedlejší produkt, ale jako prioritu či hlavní téma. Postmoderně relativizující přístupy zaměřené pouze na ovládnutí „technologie“ rozvíjení sociálních dovedností - vně etických hledisek - jistěže napomohou k rozvoji mnohostranných a užitečných schopností, ale zřejmě také k prosazení se jedinců všehoschopných…
Etická výchova měla být do českého vzdělávacího systému zavedena již dávno. Je tedy už mnoho minut „po dvanácté…“
Další chození „kolem horké kaše“ si nemůžeme dovolit vzhledem k volání některých zástupců učitelů i veřejnosti po pouhé vnější restrikci žáků a studentů. Oproti této jednostrannosti etická výchova nabízí šanci vybudování vnitřních zábran porušovat normy prostřednictvím promyšleného rozvíjení mravního vědomí a cítění žáků. Svědomí, empatie, ochota pomoci, mravní návyky, férovost atd. jsou kvality, na které ve škole vskutku nelze rezignovat. Zmíněný proces zvnitřňování norem a hodnot je pak tou nejlepší prevencí („obranou“) před osobnost dítěte ohrožujícími sociálně patologickými jevy.
K vlastnímu návrhu osnov Etické výchovy:
Z mého pohledu je nejdůležitější provázanost s tzv. průřezovými tématy. Je třeba konstatovat, že průřezová témata jako závazné učivo jsou v systému české školy významným krokem vpřed. Jejich správná aplikace ve výuce (bohužel i „to“ se dá odučit formálně a bohulibý záměr „zabít“) umožňuje poprvé přivést žáky k promyšlenému a systematičtějšímu zkoumání společenských, lidských i občanských hodnot.
Nicméně etická či mravní dimenze osobnosti je stále v daném systému v RVP skryta, tedy jaksi v druhém plánu. Je poněkud zvláštní až možná tragikomické, že taková témata jako čestnost/nečestnost, pravda/lež, dobro/zlo, slušnost/neslušnost nejsou doposud nijak systematicky ve škole prozkoumávána a že v 21. století voláme poněkud bezradně po tom, aby byla dětem ve škole zpřítomňována.
Hodnocené osnovy Etické výchovy tuto „mezeru“ a nebo nedotaženost vyplňují obsahem, který skutečně umožňuje napomoci při formování pozitivních charakterových vlastností žáků. Jde zde přímo - nikoliv jako vedlejší produkt - o nácvik např. komunikace postavené na utváření mravních návyků (pozdravit, poděkovat, poprosit, podělit se atd.), o posuzování situací z primárně morálního hlediska (např.při řešení kolizí ve třídě mezi spolužáky) atd.
Je na druhé straně samozřejmé, že v mnohém se tématicky obsah EtV prolíná zejména s Osobnostně sociální výchovou. V tom nevidím problém. Naopak. Jednak je tady ideální prostor poněkud morálně neutrální a relativistický obsah tohoto průřezového tématu dotáhnout až do společensko etického kontextu a dále obdobná témata při dostatečné metodické výbavě pedagoga lze různými postupy a metodami k užitku žáků „probrat“ opakovaně.
Právě v propojení s průřezovými tématy se rozšiřuje prostor všestranněji pozitivně ovlivňovat osobnost vychovávaného a tím vlastně posilovat jak účin průřezových témat, tak etické výchovy. Ty obsahy si přece nekonkurují, ale vzájemně se posilují! Obava, že by dětem mohla „uškodit“ přemíra aktivit, které rozvíjejí jejich komunikační dovednosti, sebepoznání, charakterové vlastnosti a posilují mravní návyky atd. nedává žádný smysl. Skoro by se chtělo napsat „jen houšť a větší kapky“, neboť deficity mravnosti v širší společnosti i v rodinné výchovy jsou velmi zřetelné.
Bylo by fajn předělat nejdříve společnost a pak děti!? Zkusme ke slušnosti a férovosti vést aspoň ty děti…
K vzdělávacímu obsahu osnov EtV: Předložený vzdělávací obsah předmětu je osvědčenou variantou a netřeba jej vnímat nijak dogmaticky. a také není všelékem. Ale nějak se začít musí!! Umím si představit akcent na poněkud jinak formulované očekávané výstupy, ale to je záležitost subjektivního pohledu každého odborníka, ale i laika.
Co je důležité? Obsah i metodické postupy, na které jsou v návrhu odkazy, tvoří promyšlený a - to je ještě důležitější - praxí ověřený a tedy fungující celek. Obsah víceméně pokrývá problematiku EtV s ohledem na věkové zvláštnosti žáků.
Další předností posuzovaného modelu EtV je jeho metodické zázemí v podobě textů, které jsou k dispozici (viz texty L. Lencze, O. Križové, R. Roche Olivara, M. Novákové ad.). Vesměs se jedná o propracované metodické příručky právě s akcentem na rozvoj dovednostní stránky osobnosti žáků. Ale samozřejmě, že ani tyto příručky nejsou jediným možnými "pravými" a nebo dokonce dokonalými texty, ale která učebnice je dokonalá? Je samozřejmě zde prostor pro využití jiných metodicky a obsahově kvalitních textů (např. texty z psychologie morálky, občanské výchovy atd.). Neméně důležitým pozitivem hodnoceného modelu je tedy jeho otevřenost a flexibilita.
Závěr: Zařazení Etické výchovy jako doplňujícího předmětu do RVP pro ZV považuji za krok správným směrem, který už měl být učiněn dříve. Zpracované osnovy a podklady k výuce skýtají naději, že bude konečně mravní stránka osobnosti našich žáků na základních školách ovlivňována systematičtěji, přitažlivými metodami, s důrazem na rozvoj prosociálních dovedností a charakterových vlastností žáků.
Stručně vyjádřeno: s viditelným výchovným účinkem.
PS: Souhlasím s kolegou a přítelem doc. Valentou (díky za jeho OSV), že i za obsahem toho, co je a co není v RVP mohou být politické zájmy. (S politikou by to nemělo mít vůbec nic společného, protože mravné strany ani politiky jaksi postrádáme!)
Jeden obecný a společný zájem je nicméně naprosto zřejmý a jde průřezem všech politických stran: s ohledem na převažující morální pokleslost našich politických představitelů (viz čerstvě ostudný "náhubkový" zákon) není v jejich zájmu, aby se společnost eticky kultivovala, neboť to by mohlo v budoucnu ohrozit jejich volitelnost. Možná - s trochou nadsázky vyjádřeno - i proto může zavedení etické výchovy "vadit".
|