Jsem pro zavedení etické výchovy na školách.
Žáci by měli být seznámeni se základními normami mezilidských vztahů, měli by mít dostatek podnětů k diskuzi a k hledání, aby si dokázali vytvořit své životní postoje. Osobnost učitele v tomto případě je nesmírně důležitá, protože učitel na sebe bere roli reprezentanta určitých společenských postojů a jeho věrohodnost je v takovém případě naprosto nezbytná.

Domnívám se, že samostatný předmět EV není nutný. Naše škola ho zavedla již v roce 2004 v rámci disponibilní hodiny, avšak po dvou letech jsme od něho upustili. Téma etiky se prolíná celým ŠVP,je obsaženo v předmětech jako je výchova k občanství, literatura, výchova ke zdraví /přece i duševnímu/atd. Nejlepším příkladem etické výchovy je učitel - profesionál, který jedná s žáky, jejich rodiči, svými kolegy a jedná příkladně.A nejen učitel, ale jakýkoliv zaměstnanec školy. A to už je na managementu školy, kaké klima a firemní kulturu vytvoří či nechá vytvořit. Věřte, že chování nás dospělých v praxi je mnohem účinnější než leckdy bezbřehé diskutování v hodinách. Aby byla diskuze plodná a efektivní, musí být splněno několik předpokladů - mít o čem diskutovat/čili být poučen/, mít s kým diskutovat a mít někoho, kdo nenásilně, avšak pevně tuto diskuzi povede.Myslím, že ne vždy je toto splněno. Každá škola si sama musí určit, zda má či nemá podmínky pro zavedení samostatného předmětu EV.Zavádět plošně - NE!

Podporuji předmět etické výchovy na školách z toho důvodu, že se vytrácejí z mysli mladé generace hranice mravného a ne-mravného jednání. I když se člověk dopouští během svého života neetického jednání, je dobře, když stále ví o normách, které mají být uznány. Pokud tyto normy neexistují, pak dochází k deformaci svědomí, je otupělé. I učitel etiky nemusí mravně jednat, ale o normách aspoň ví. Bylo by záhubné pro českou společnost, kdyby náš národ neuměl rozlišovat na základní dobro a základní zlo. Nevím, zde je vhodné volit název etická výchova, protože mnohdy je už na výchovu na školách pozdě. Upřednostňuji název "filozofická etika". Bylo by dobře, aby mladá generace byla seznámena s etickými zásadami v dějinách a ukázaly se jim možnosti rychle se orientovat v různorodých etických přístupech dnes.

Vážení, připojuji se k této diskuzi. Domnívám se, že etická výchova není jen předmět, který bezesporu může hodně pomoci ve výchově naší nové generace, ale je to také v osobnostech učitelů, kteří své životní zásady ctí a předávají je svým vlastním příkladem, autenticky. V kurzu EtV jsem se dozvěděla množství praktických informací pro výuku EtV, a tyto zkušenosti mi metodicky pomáhají směrovat a nabízet sebe sama žákům, být jim k dispozici jako jisté zrcadlo doby. Mít pro ně čas i nad rámec školního vyučování, což ale ne všem vyhovuje.. V běžném rámci školy nikdo neřeší, jak se žáci cítí, o čem chtějí mluvit a možná je ani nikdo je nechce poslouchat. Já si myslím, že právě předmět Etická výchova k tomuto sebevyjádření a sebepoznání žáků přispívá v plné míře. Soudím tak i podle toho, že se jedná o jisté jinak nepředatelné zážitky (zážitkovou pedagogiku), které při dobře zorganizovaných hodinách EtV mohou jednání žáků silně ovlivnit "lidsky správným" směrem, zvláště tím, že si žáci mohou prožít různé situace "nanečisto" a pak o nich navzájem diskutovat a pochopit a uvědomit si tak stanoviska různých stran. Tím žáci nenásilnou a přirozenou formou získávají vlastní nepokřivený názor na věc. A tento názor je rozhodně etický a formuje jejich svědomí do budoucí život ve společnosti.

Vážně! Je IN, je to přesně to, co dnešní generace dětí a mladých lidí potřebuje. Absolvovala jsem kurz EtV a mohu s čistým svědomím říci, že to bylo zřejmě to nejužitečnější sebevzdělávání, kterým jsem prošla. Velice mi pomohl nejen k mé práci v neziskovém sektoru, ale i v mé rodičovské roli. Podporuji zavedení EtV do škol, protože vím, o čem to je a jak mnoho dobrého může pro "správnou závlahu" duší našich dětí udělat. Nejsem učitel, ale jako rodič se za projekt etické výchovy stavím. A držím palce všem, kteří se za etiku perou.

Po delší době opět dobrý den všem diskutujícím.
Pročítám se příspěvky, které přibyly od mé minulé návštěvy a někdy mi srdce zaplesá - tolik spřízněných duší, ty přece musí dát věci do pohybu.
Ke všem pozitivním hodnocením přidám ještě jeden postřeh na obhajobu zařazení EtV do RVP: výchovou k morálním hodnotám se zabývám již dlouho, OSV nevyjímaje. Přesto si však dovolím tvrdit, že tak jednoznačně jako v Olivarově programu Etiky není nikde jinde zdůrazněna a naplňována snaha o pozitivní prožitky. Z vlasní několikaleté praxe a zkušenosti s výukou EtV na reálném gymnáziu si troufám tvrdit, že aktivity v rámci hodin EtV (či na jejím základě začleněné do jiných činností) jsou mnohdy jediným skutečně pozitivním zážitkem pro studenta za dlouhou dobu. V období velmi nestabilního rodinného zázemí v mnoha rodinách, složitých společenských i politických vztahů, v období stále se zvyšujících nároků ve školách - se žáci učí vnímat a myslet pozitivně nikoliv pro svůj prospěch, ale z všeobecného principu a pro dobro ostatních. A to není málo.

Na našem gymnáziu realizujeme předmět etická výchova třetí rok. Dosud jen polovinu školního roku v 1. ročníku , resp. kvintě gymnázia.Druhé pololetí mají žáci ekologickou výchovu. V současné době, kdy dokončujeme ŠVP, zařazujeme ETV na celý školní rok. Vzhledem ke koncepci Etického fóra je to málo, musíme promyšleně vybírat aktivity šité na míru dané třídě. Co, podle mého názoru, vynechat nelze, jsou jednotlivá témata či stupně, na kterých je koncepce postavena.
Integrovat tematické okruhy dané RVP do jednotlivých předmětů je "teoreticky" samozřejmé, vždyť škola je výchovně vzdělávací instituce. Na druhé straně jen člověk bez praxe ve školní realitě může vážně počítat s tím, že žákúm ve většině předmětů nejde o prokázání výkonu,navíc výkonu dobře hodnoceného.Během přestávky, když pomalu připravují židle, aby mohli sedět i s učitelem v komunitním kruhu,se žáci mezi angličtinami a fyzikami přeladí a očekávají, že teď přijdou ke slov oni. Se svými , mnohdy kontroverzními názory, ale také s myslí vyladěnou pro minipříběhy, které zcela otevřeně s učitelem rozebírají. Často vedou učitele k problémům aktuálním v jejich konkrétním časoprostoru.
V závěru oněch tří půlroků se dvěma třídami jsem požádala o anonymní hodnocení: "Začala jsem přemýšlet o věcech, které mě dřív nenapadly, a přitom teď chápu, že jsou důležité...Život je vlastně hrozně složitý, pořád se musíme rozhodovat... Neměli bychom po půl roce končit..."
Kdo by měl ETV učit ? Naprostou chybou je nabízet, jinak skvělým kolegům, jednotlivé aktivity vytržené z kontextu. Je to stejně, jako s dramatickou výchovou. Nefunguje to příliš dobře.
Poslední poznámkou reaguji na příspěvek mnou velmi oblíbeného kolegy:
Prosociálnost jistě nekonvenuje s některými filosofickými východisky, jistě jde proti proudu doby. Jsem si jistá, že nejde proti přirozenému lidství. Druhá poznámka by ráda uvedla na pravou míru strach z politických tlaků, či dokonce ze skryté synonymity s náboženskou výchovou. Mýlíš se, kolego, katolické kruhy nevítají projekt Etického fóra s otevřenou náručí. Mám také kanonickou misi arcibiskupství, čili oprávnění učit náboženství. Věřím, že do prostředí škol náboženství nepatří. Na rozdíl od etické výchovy. Poslední poznámka se týká obav z ideologizace. Jediné, co tím v RVP zavání, je jím uložené pěstování jásotu nad EU. Děkuji všem, kteří se zamýšlejí.

V poslední době se zamýšlíme nad posílením postavení učitele ve společnosti. Trápí nás, že naše děti mohou být příčinou změny života těch, kdo se snaží předat jim vědomosti, nebo dokonce jejich sebevraždy. Hledáme příčiny agresivního a bezohledného chování našich dětí. Od rodičů často slýchám "nevím, co s ním mám dělat". Řada rodičů své děti raději v průšvizích "kryje", řada rodičů snáze odsoudí učitele, aniž by znali všechny okolnosti. Volí tu snazší cestu. Všichni volíme raději snazší cestu.
Z rozsáhlé diskuse o zařazení etické výchovy do výuky je vidět, že její realizace vůbec není nic jednoduchého. Kdo z učitelů ji jakýmkoliv způsobem zkusil aplikovat ve výuce, ví, že to vůbec není nic jednoduchého a snadného. Stejně tak ví, že přístup dětí k výuce tohoto předmětu je velmi pozitivní, a dokáže zhodnotit jeho dopady například na utváření třídního kolektivu, snahu žáků v jiných předmětech, změnu přístupu k ostatním lidem atd.
Etická výchova, realizovaná učiteli, kteří jsou na její výuku připraveni, je v současné době nezbytně nutná. Jak chceme po rodičích, dospělých lidech, kteří své snažení upírají zejména k co nejlepšímu materiálnímu zajištění dětí (a svého), aby radikálně změnili svůj postoj k životu? Jsou to dospělí lidé, které (stejně jako nás, pedagogy), utvářela minulá a současná společnost. Dospělé lidi, jejich názory, způsoby chování a jednání, těžko přetvoříme. Jestliže my cítíme, že je "něco" špatně, pak bychom měli být těmi, kdo začnou. Společnosti nepomůže heslo "učitel nemůže suplovat roli rodiny." Suplovat ne, ale můžeme pomoci, naznačit cestu, prostě začít. Tím začátkem může být právě etická výchova.
Znovu musím zdůraznit připravenost na výuku etické výchovy. Jako učitel odborných předmětů (absolvent vysoké školy ekonomického směru) jsem absolvovala po devítileté učitelské praxi doplňkové ped. studium. Přineslo mi pouze doklad o příslušném vzdělání, jinak jsem měla pocit ztraceného času na přednáškách i seminářích. Později jsem absolvovala dvouletý kurz etické výchovy, realizovaný Etickým fórem. Byla to jedna z nejvýznamnějších skutečností mého života, která mi v mnohém pomohla v učitelské praxi. Svoji práci mám velice ráda a uvědomuji si kouzlo učitelského poslání, ale přimlouvám se za "člověka" v učiteli, za posílení zodpovědnosti za chování mladé generace, za zařazení etické výchovy prožitkovou metodou do výuky.

Přidávám své ano k tomu aby se etická výchova v našich školách učila jako samostatný předmět. Sama jsem absolvovala kurz ETV a myslím, že je to jedna z mála možností jak vštěpit dětem normy správného chování a jednání.

Etika je silně spojena se zralostí člověka, nikoli s věkem. A není ani tak důležité, zda má člověk technické nebo humanitní vzdělání... prostě musí mít lidskost v sobě. Pak by měl mít dobré vyjadřovací schopnosti. Tedy ne jen správnou češtinu, ale hlavně spojení se svým nitrem a i s tím, co nás přesahuje. Nemohu souhlasit s předcházející kolegyní, že náboženství do školy nepatří. Má-li přitom tato kolegyně aprobaci pro náboženskou výchovu, pak je jisté že je nabitá všemožnými religionostickými poučkami a nikoli křesťanskou mystikou, praktikovatelnou pro spojení s Bohem. Ale, pak-li že to tvrdí, asi si je vědoma, že právě scholastické nalívání Bohem nikam nevede... důležitá je totiž žitá víra, pokora a láska... právě ta polidšťuje.
Pak by měl učitel etické výchovy být více vychovatel, než učitel... tedy méně nasycený ochytřujícími informacemi, ale o to více empatie. No a měl by mít kompetence přímo od Pána Boha ... nikoli ty, které nabízejí a pokoušejí se rozvíjet některé instituce v rozměrech konkurenceschopnosti. Měl by to být člověk, který má pak čas i na individuální rozhovory ... přičemž psychologická aprobace nemusí být tou nejlepší potencí. Mohl by také být dobrým spojovacím článkem s rodiči... to proto aby aspoň trochu poporostla důvěra rodičů ke škole a rozvinula se tak neformální sdílnost. Měl by to být člověk, který rozezná kdy je zrovna vhodné rozvíjet určitý rys kolektivu či osobnosti a kdy je vhodné se naplánovaným kompetencáím raději vyhnout. Musí sám mít hloubku cítění, a prokazovat ji spíše v praxi, než předepsanými certifikáty. ... no a měl by pro tuto profesi vnitřně žít a dýchat, tzn. že musí mít víru v dobro a zároveň na sobě neustále pracovat .... neboť jen tak je záruka že v příštím období přežije i nuzné podmínky. Ono totiž i přes tuto příjemnou diskusi nebude pro etiku na školách příliš velké pochopení.. Podmínky totiž nejsou dobré dnes ani pro základní edukaci. O individuálním přístupu k žákům se jen v dobré víře prorokuje... ale individuální přístup a etická výchova chce větší časovou dotaci, než si myslí strůjci RVP. Dekultivace vztahů je totiž už tak veliká, že třeba školy vlastně léčit... nikoli si najivně myslet, že za současnéhio stavu bude mít každý pochopení pro etiku a úředníci pro ni budou vytvářet podmínky. Vždyť je nevytváří ani pro kompetenční model, jen požadují vypsané papíry... což bere čas učitelům, ve které by při svá zbývající lidskosti mohli i tak být etičtí. Ono totiž to kvaltování fakt způsobuje, že i z aprobovaných učitelů pak etično nevychází ... Milan Šrámek