Etická výchova, tak jak je popisována v metodickém portálu etické výchovy, již v RVP zařazena je. Cíle, které jsou v tomto dokumentu uvedeny a které se nejvíce objevují i v této diskuzi - to znamená rozvíjet sociální dovednosti dětí, komunikaci, respekt k druhým, sebehodnocení, atd... jsou přesně náplní průřezového tématu Osobnostně-sociální výchova (OSV) a i dalších průřezových témat (multikulturní výchova a enviromentální výchova např.) Proto nevidím žádný důvod k vytahování těchto dovedností z již zavedených předmětů a učit je samostatně jako etickou výchovu. RVP má tvořit rámec pro vzdělávání a jeho konkrétní naplnění je na školách a jejich ŠVP.

Etická výchova, je velmi přínosná věc. Sama jsem měla možnost zažít během studia etické výchovy, to jakým způsobem bude výuka probíhat. Nejedná se o zbytečné učení nových informací, ale jedná se o zážitkovou metodu. Rozhodně si myslím, že tento předmět dětem přinese do života mnoho a pomůže jim nastavit si žebříček hodnot správným směrem. Domnívám se, že plošné zavedení je velmi důležité zejména v dnešní době, kdy se základní lidské hodnoty často pokřivují.

Dobrý den, v jednom českém filmu se hojně používal termín
" nemusí pršet, stačí když bude kapat ". V současném světě,
kdy pozitivních vjemů je velice málo, je etická výchova
velmi potřebná a nutná nejenom pro mladou generaci. V době, kdy jsme bombardováni negativními vlivy a příklady ze všech stran, považuji slušnost za základní kamen, na kterým se dá dále stavět. Plně podporuji a snad se podaří z kapek dostat lehký, blahodárný - závlahový deštík :-).

Rád bych se přidal k této diskuzi několika postřehy z okolí a vlastní zkušenosti. Učím etiku v rámci povinného předmětu Náboženská výchova na Biskupském gymnáziu. Musím říct, že jsem byl sám překvapen zájmem studentů o toto téma. Etiku učíme v prvním a druhém ročníku vyššího gymnázia. Vycházím samozřejmě z etiky křesťanské, protože to je základ a nemám rád, když se staví na něčem již odvozeném. Součástí výuky je jak teorie, tak dramatické ztvárňování sitací, řešení problémů, vyjadřování názorů a zkušeností a také diskuze. Toto vše, jsem přesvědčen, pomáhá studentům se v jednotlivých případech najít a něco s tím také dělat.
Etika patří v první řadě do rodin, v druhé řadě do školy. Při dnešním masírování dětí médii a všelijakými nesmysly je více než nutné systematicky v této oblasti působit, a systematicky to může zvládat právě škola. Jsem tedy pro zavedení EtV do škol všemi deseti, a to pro etickou výchovu postavenou na křesťanských základech, jasném pojmenovávání skutečností a prostou relativismu!
Kéž se to podaří

Měla jsem tu možnost absolvovat studium ETV v Brně a můžu říct, že mě nesmírně obohatila a ovlivnila, i když už jsem "hotový dospělý" člověk. ETV otvírá v lidech velmi křehký a jemný prostor v jejich srdci, člověk najednou cítí, že to je vlastně to, po čem celý život touží - milovat a být druhými přijímán a milován. A pak když se rozhlédnete v každém obyčejném dni kolem sebe, všude vidíte, jak ETV chybí. A nejen dětem, i dospělým. Dejme proto dětem možnost být více "lidmi", pomozme jim správně se orientovat v tomto složitém světě a rozhodovat se pro dobro. ETV chybí také v církevních školách, kde se preferuje jen výuka náboženství, vždyť pro mnohé děti je povinné náboženství cesta, která jim paradoxně může cestu k Bohu zkomplikovat. ETV tedy ano, i do církevních škol.

V ničem nám nepomohou soustavné stížnosti na žáky, jejich chování, agresivitu. Zůstává pouze u těch stížností. V nejvážnějších případech nenajdeme podporu ani u rodičů. Kde tedy hledat pomoc? Spoléháme tedy na to, že prostřednictvím etické výchovy, jejích metod a forem práce můžeme žákovo chování ovlivnit. Naše dosavadní zkušenosti ukazují,že je třeba začít na prvním stupni ZŠ, aby na druhém stupni mohly být řešeny zásadnější problémy a základy byly už zažité. Děti velmi potřebují, aby se s nimi mluvilo, prostřednictvím situací a příběhů řešilo to, co je zajímá. Snažíme se o začleňování etické výchovy do vyučování, máme dokonce jednohodinový předmět Osobnostní a etická výchova ve 2.-9.třídách, Všem učitelům jsme obstarali třídílný metodický materiál a manuál Etv. Předmět žáky baví, ale výsledky se dostavují velmi pozvolna. Zjišťujeme, že je důležité, aby tento předmět učili třídní učitelé a že nestačí pouze pro ně obstarat učebnice a materiály. Nejcennější je, aby kurzem Etv prošli všichni, kteří by jí měli učit.

Byl by to užitečný předmět,
vždyť ze své dlouhodobé zkušenosti učitele vím, že mnoho žáků postradá motivaci pro etické jednání a co hůře, chybí motivace pro podobné jednání.
Zvláště v obdobích hledání sebe, na konci základní školy a ve škole střední,tam všude by etická výchova mohla nabízet
pomocnou ruku. Opravdu si nemyslím, že by byla všelékem, ale byla by jednou z cest, jak škole vrátit k její vzdělávací funkci i funkci výchovnou.
Obavy, že bude předmět infiltrován náboženským pohledem, považuji předem za liché, především pro skutečnost, že věřících je mezi pedagogy minimum a šíře etiky je tak obrovská, že je kam sáhnout po autoritách. Tím nechci tvrdit, že by mezi nimi měly chybět právě osobnosti křesťanské, protože evropskou civilizaci silně formoval odkaz středověké etiky T. Akvinského a následovníků.
Jako učitel na odpočinku vnímám spíš problém kdo a jak to všechno bude učit. Více než jinde zde bude záležet na osobnosti vyučujícího. Ale když nově formovaný systém dokázal z ničeho vydupat tolik angličtinářů, snad se i budoucí etici najdou. Jistě by v začátcích dobře pomohli
ti, kdo studovali literaturu, dějiny. Tam se to etickými tématy hemží a přemýšlivý pedagog si bude vědět rady.
Přeji a vyprošuji Vašemu záměru úspěch!

Otázka příp. učitelů EV je otázkou velmi případnou. Jako rodič bych se totiž určitě rozhodoval podle osobnosti učitele o tom, zda své děti do EV pošlu nebo ne. Mnohokrát v diskusi zaznělo, ž témata EV, jak je navrhuje EF ČR, jsou obsažena v průřezových tématech RVP, a nemá tedy cenu je dublovat. Tento argument je pravdivý. Na druhé straně se domnívám - a to souvisí právě s osobností učitele EV - že tato témata nemůže 'učit' každý. Etika je samostatný obor v rámci filosofie (nebo chcete-li teologie), obor, který vyžaduje vlastní fundovanost. Pokud se bojíme latentní ideologizace a uzavřenosti EV (a myslím, že tato obava je oprávněná. Z mnoha příspěvků mám dojem, že se za nimi skrývá víceméně jasná představa, k čemu že ty naše děti máme vychovat, aby společnost byla v lepším stavu! A tento postoj mě jako etika vpravdě leká!), pokud se tedy bojíme předpojatosti učitele EV, pak bude nutné předcházet tomu kvalitní etickou přípravou. Fundamentalismu (i etickému) se daří především tam, kde schází nekonečně otevřený horizont poznání. Takto lze rozumět i příspěvku docenta Valenty, že EV, jak ji navrhuje EF ČR, je již přeznamenána vytčeným cílem, tj. prosociálností. (Tato námitka by se dala jistě oslabit připomínkou - a lidské osobě vůbec - hovoříme vždy jen ve vztahu k osobě druhého. Prosociálnost je právě výrazem pro odhalení tváře druhého.) Jistě by stálo za to pozvat do diskuse co nejvíce odborníků z různých názorových táborů. Z takové líhně otevřeného, eticky a etikou se zabývajícího dialogu, musí přicházet učitelé EV.
Akceptace na straně katolického kléru, kterou vytýká projektu doc. Valenta, by přestala být výtkou, kdyby se v projektu dbalo na hodnotovou a ideovou otevřenost, ať už to odpovídá učení té které církve, nebo ne.
Domnívám se proto, že je dobré uvažovat o zvláštní EV, vedené odborníky, kteří budou mít fundované, k dialogu připravené základy, byť je to krok na první pohled neorganický vzhledem ke stávajícím RVP.

Jakmile začneme uvažovat nad tím, kdo by měl o ETV ve škole pečovat, hned nás napadne, že to umí a že na to má jen někdo. A hned bychom mu chtěli dát do rukou „vyučovací předmět ETV“. To je ale náramně prostinký přístup. Etické postoje a hodnoty se nenalijí dětem do hlavy v jednom předmětu, zatímco v jiných bude nuda, nespravedlivost, posměch, známkování bez předem domluvených a společně třídou pochopených kritérií, a zatímco v mysli dalších učitelů budou pořád někteří „jedničkáři“ a jiní „čtyřkaři“. Stejně jako u čtenářské gramotnosti, stejně jako u demokratismu, stejně jako u kritického myšlení vyrůstá v dítěti soubor pevných hodnot teprve působením celé KULTURY ŠKOLY. A podle psychologů učení i samo učení je závislé na učebním, tedy zkoumatelském a poznávacím étosu školy (a ovšem i té rodiny...). Kulturu školy dělají všichni, mravnost existuje jen tehdy, když na ni dá každý. Když vám ve škole napsal ŠVP pozvaný konzultant, nebo i pouzí dva tři kolegové, nezmění se vaše výuka v tom podstatném, oč v reformě jde. Když vaše žáky povede k mravnosti jediný kolega, bude výsledek stejně úzký jako ten, který má jediný matikář, jediný češtinář, jediný biolog: Pár nejlepších, nezajímající se průměr, a silní ti, kteří zasaženi nebyli a kteří dovedou druhým vše zkazit.
V téhle diskusi znějí hlasy těch, kteří cítí upřímnou starost nad dnešním stavem mravů, i hlasy těch, kdo zažili báječné povznesení v dobře vedeném kursu. Ale neměly by jimi být přehlušeny hlasy, které hovoří o tom, jak je vybudována reforma kurikula a že by zavedení „vyučovacího předmětu EtV“ bylo krokem nazpátek – opravdu byste dali „státu“ zpátky do rukou moc diktovat vám, ve kterém předmětu musíte vyučovat? Můžeme vyzývat k péči o mravy a hodnoty a starat se o ně, ale naše volání by nemělo znít jako „zaveďte nám to, my to sami zařídit nedokážeme, nařiďte to všem, vždyť je ta mládež tak zkažená“! Musíme uvažovat jak s citem, tak i racionálně a s porozuměním pro systém. Principem v RVP je to, že předměty si stanoví škola pro své žáky, aby jim mohla „ušít výuku co nejlépe na tělo“. Nikoli že "stát" zavede v předpisech ETV pro všecky školy. Obsah etické výchovy už v RVP máme. Doporučuji velmi věcný a pádný příspěvek Josefa Valenty zde 7.2. (a později i článek v Učitelských novinách 6, z 10.2.09 na str. 18-19). Všecko v něm jasně vyložil. Prakticky vést děti k mravnosti a hodnotám etickým určitě musíme – a cožpak by to nemělo být v každém předmětu a okamžiku? Rozmyslný člověk nepodlehne ani svým obavám z obecného úpadku mravů, ani svému nadšení z prožitků v kursu natolik, aby si neřekl „není to nějaké divné, chtít do RVP vtlačit celý nový „předmět“?“ Skupinový, stranický zájem, který je za tím cítit, má k etice daleko. (A nezapomínejme, že den a život dětí není nafukovací. Dostane svůj vyučovací předmět taky čtenářská gramotnost nebo hospodárnost a podnikatelství, nebo třeba péče o důchodce, až si některá skupina vzpomene, že by z toho mohla mít slávu, volební body nebo katedru?)

Dobrý den, jsem pro zavedení etické výchovy ve škole. Denně se pohybuji v prostředí školy. Nevím, jestli by etická výchova něco zásadního změnila, ale z hlediska delšího časového horizontu by mohla napomoci ke změně úrovně naší společnosti.