Vážení přátelé!
Dlouho jsem uvažovala o tom, zda se zapojit do této diskuse. nakonec jsem neodolala.

Etická výchova je nepochybně důležitá. Jsem ráda, že toto fórum existuje.

Osobně zastávám názor, že v současné době probíhá. Tím ovšem nemyslím, jen v RVP vymezenou, ale skutečnost, že žáci a studenti jsou mravně vzdělávání svým okolím - často spontánně, bez systému, někde možná i bez kvality. Děti (jako všechna mláďata) dostávají a budují si vzorce chování od dospělých (a často právě, když o tom dospělí nevědí a ve chvílích, kdy by si to nejméně přáli).

To, o co jde je to, aby tyto vzorce chování, které chceme žákům a studentům předat byly jak se říká "ty pravé". A v prvé řadě jde o to nalézt vhodnou formu, jakou pravé vzorce budeme předávat.

Navrhuji proto začít tím, že si ujasníme, co je a není etická výchova a začít přípravou učitelů - učit je formy předávání.

Zabývám se environmentální etikou. Takže mi dovolte jeden příklad z tohoto soudku.

Cílem environmentální výchovy je mj. naučit žáky soucítit s trpícími živáčky, motivovat je, aby poskytovali wellfare nejprve doma chovaným morčátkům a křečkům, později i dalším méně známým organismům.

Jenže je v tom zádrhel! Žáci ve většině našich škol zažívají stres z toho, že se nemohou dostatečně volně pohybovat, že nemají možnost vyběhnout o přestávkách ven a vybít svou energii.

Ať už učitel říká cokoli, realita (skryté kurikulum) žáky učí pravidlo "potřeby slabších nemusí být respektovány". Jak žáci, jejichž potřeby pohybu, pobytu venku atd. byly dlouhodobě nerespektovány mají umět respektovat mladší či slabší žáky nebo domácí mazlíčky?

Velmi se mluví o ekonomice. Prosperita ekonomiky však také závisí na nadstavení právních a etických pravidel ve společnosti, tedy na tom, jak budou lidé korektní, jak budou kvalitně na svých postech pracovat a přistupovat ke svým povinostem. A to se nevytvoří samo. Zkuste svému dítěti od mala dávat jídlo, šaty, zábavu, vzdělání, a nic mu neříkejte o tom,jak se má chovat a co smí nebo nesmí.... už nyní Vám přeji upřímnou soustrast... Společnosti, které mají v sobě disciplínu a morálku, jsou ekonomicky silné, ale také jsou tvořeny jedinci určitých kvalit. Může v tomto pohledu pochybovat někdo o smysluplnosti zařazení ETV?

Srdečně zdravím. I já se připojuji ke snaze zavést etickou výchovu do škol jako povinný předmět. Právě etika a mravnost jsou hodnoty, které většina lidí našeho národa postrádá. Jestliže se chceme hlásit ke kulturnímu a křesťanskému odkazu, který jsme zdědili, není možné toto téma vyškrtnout. Přeji všem, kteří usilují o zavedení této výuky, aby se jim jejich snažení vyplnilo a aby bylo provázeno ruku v ruce s kvalitním a odpovědným přístupem ze strany škol a orgánů s tím spojených. Určitě z toho bude mít prospěch celý náš národ. Bůh žehnej všem.

Etická výchova je v dnešní škole opravdu potřeba, ale myslím si, že není možné dát škole povinnost ji vyučovat. U nás na škole ji učíme již pátým rokem jako povinný předmět a pomáhá nám to. Ovšem její zavedení souvisí s celou koncepcí a filozofií školy, máme k tomuto předmětu řadu doplňujících akcí a aktivit, vše je provázané. Osobnost pedagoga je to nejdůležitější. Výborný kantor matematiky nemusí být zrovna ten správný pro výuku EV. Naše paní učitelky prošly studiem pod hlavičkou Etického fóra a jsou výborné. Neumím si ovšem představit, že bych taková pedagogy neměla a někdo mi dal příkazem učit EV jako povinný předmět.

Domnívám se,že etická výchova je potřeba.Souhlasím s názory, že je nezbytné, aby ji vyučovali lidé, kteří žijí tím, k čemu vychovávají. Aby vychovávali k dobrým mezilidským vztahům, k čestnosti, poctivosti,pravdivosti, spravedlnosti, k správnému řešení konfliktů, k uznávání důstojnosti každého člověka, k úctě k člověku, ale i k celé přírodě a také k vnímání úcty k sobě samému atd...Proto pokládám za důležité, aby byli na tentopředmět vybíráni učitelé, kteří prošli zmiňovaným kurzem a není jim tato problematika lhostejná.

ETV na ZŠ patří.Souhlasím s názorem, že by měla prolínat celou vyuku (průřez.všemi předměty viz.ŠVP), ale jako samostatný předmět má také svůj velký význam a efekt. Má zkušenost s ETV na škole je již desetiletá (absolv. jsem kurz ETV), zařazujeme ji do hodin náboženství.Praxe ukazuje,že je nutné a prospěšné zařadit ETV jako samostatný předmět na ZŠ. A děti ETV opravdu zajímá, baví a dokážou své zkušenosti z ETV používat.Což je radostné zjištění pro učitele, žáky i celou společnost.

Podíváme-li se na Etv z hlediska širších souvislostí, zjistíme, že by byla ve školních osnovách jakousi náhražkou za kdysi povinné náboženství (u nás římskokatolické křesťanství). Tato povinnost v mnohých zanechala odpor k církvi, ale také povědomí o etických hodnotách, které během svého života aplikovali. Všiměte si např. na muslimech, jak silně jsou ovlivněni intenzivní náboženskou výchovou v dětství. Jistě vás napadne, že to je nebezpečné. Samozřejmě, ale tito lidé náš strohý odsudek nebudou brát vážně. Nebude-li naše "západní" společnost mravně vybavená, nebudeme moci proti takovému rigorismu, jako je např. islám, vůbec mravně obstát. Liberalismus je dobrý pouze pro zodpovědné jedince, kteří znají míru rozmělnění mravních hodnot za účelem kritiky. Odstranění etiky z lidského života a ze školních osnov ve jménu svobody by bylo ovšem za cenu ztráty jakýchkoliv normativních prostředků k zajištění etického vývoje jedince. Proto se dnes vyskytují excesy šikanovaných učitelů a v USA též napadení a vraždy učitelů i žáků. Tyto extrémy naštěstí nedosahují u nás takové intenzity, ovšem pokud necháme děti napospas jejich rodičům (nepohoršujte se nad tím, mnohdy to platí), nebude mít školství autoritu mezi občany a společnost mravně zdravé členy. Moje odpověď je, že etickou výchovu vítám ve školách ve formě povinného předmětu i jako důstojnou náhražku za povinné náboženství a doporučoval bych, aby tyto předměty učili právě kněží, a to všech církevních denominací. Rámcové osnovy předmětu by měly být postaveny tak, aby se učební látka nemohla zvrhnout v propagaci církve, či dogmatické poučky. Kněží tak budou nuceni učit etiku vskutku univerzální, nedemagogickou a vycházející z nejlepších zásad našich dějinných tradic. Nic více, nic méně. Nebojme se toho, protože dnešní církve již nejsou těmi, kvůli kterým bylo v 50. letech náboženství ze škol vyhnáno. Věřte, že etika není teorie, je to mravně únosný život sám. Platí, že když zachovám řád, řád zachová mě. A naše děti si náš dobrý příklad zaslouží. Osobně jsem připraven takový předmět ve školách vyučovat, popř. spolupracovat na jeho náplni. Je pravdou, že adepty k učení tomuto předmětu je třeba dobře vybírat prostřednictvím osobních pohovorů, zkušebních lekcí a vizitací v učebnách.
Autor je duchovní CČSH.

Od chvíle, kdy jsem se před časem seznámil s etickou výchovou dle Lencze, jsem její obdivovatel. Měl jsem možnost využít leccos s dětmi a viděl jsem, jak dobře na ně působí. Zařazení mezi vyučované přednměty bych vítal. Pochopitelěn za podmínky, že budou kvalitně připravováni její učitelé. Myslím, že v tom je vykonáno již kus vynikající práce.
Jan Balík

Musím upřímně ocenit inspiraci pana Procházky, který se poohlíží po vyučujících s vnitřními zdroji. Jeho postřeh, že kněz je člověk, který o etickcých kořenech ví hodně a většinou se je i snaží žít, ukazuje na to, že etiku je potřeba brát převážně vážně, .. a tímto by rozhodně neutrpěla. Možná by v podání kněžích dokonce více přiblížila i jiné životní hodnoty, než jen politické strany, ekonomický prospoěch a nyní kolaps. V žádném případě nepodceňuji učitele, kteří mají sociabilitu v krvi, že by předmět nezvládli. Jen jsem každý týden, jako lektor svědkem na školách, kde převažují i předměty s technických a nehumanitních zaměřením, že jejich protagonisté mají k etice poněkud dál, už pro svoji lásku k technice či kognitivním úsudkům. Etika sama jaksi vyžaduje samozřejmě činy, (sláva na výstotech kompetenčnímu modelu), ale i učitele s přirozenou empatií a dobrými komunikačními schopnostmi ... myslím tím i se schopností v pravý čas mlčet. Učitel etiky si nevystačí s naučenými povrchně empatickými postoji. V tomto je nutné počítat s podporou a tolerancí těch vyučujících, kteří byli nadáni "kosmickým managementem" poněkud jiným typem inteligence.
A přesto jsem přesvědčen, že tomuto diskutovanému druhu inteligence je možné a potřebné se celý život učit a rozvíjet ho nejen v bankovních úřednících, ale i telefonických konzultantech některých pojišťoven a úřadů. Proto od nepaměti existuje někdo, kdo se zabývá tím, co nás přesahuje, myslím tím církev, aby vysvětlovala, jak Bůh, tedy nejvyšší forma lásky, působí na zemi a také v lidech. Protože její řady tvoří lidé, kteří se musí potýkat se slabostmi našimi i svými, není divu že čas od času může někdo z jejich řad selhat a nebo také nebýt pochopen. Humanitární mise i jiných nadnárodních organizací, působicích např. v chudých státech Afriky byly složeny také z lidí, (nikoho jiného nemáme) a přesto, že byli podžízeni řádu, také lidsky selhali. Jen mě teď prosím, "neberte u úst", neboť to co Vám sděluji a ještě za chvíli sdělím, činím s vědomím pokory i vědomí své vlastní příčetnosti.
Zjevovat Boha bez činů nelze, přesto když budete chtít někomu věrně popsat Hospodina nebo Ježíše, nevystačíte si s popisným jazykem ani s obrazy. Obojí je však pomůckou pro lepší představu, nebo chtete-li, pro lepší podobenství. Chcete-li se však podstatně přiblížit k duchovnímu Nebi, nepotřebujete raketu, ale MODLITBU. Kdo to někdy opravdu vyzkoušel, ví o čem mluvím. Tohle nejde přenést obrazem, to musíte zažít ! Jen tak budete svědky nepřenositelné zkušenosti, že to co nás přesahuje je neskutečně veliké, moudré a láskyplné... Lidé současnosti se však od tohoto světa tak vzdálili, že je velmi težké je přivést blíže ... přesvědčovat v tomto případě se mi jeví tak trochu jako násílí. No a ti co to s odvahou budou zkoušetv dál (je to zadarmo) nabudou pak zkušenost s proměnou sebe sama. Nemluvím o žádné transedentální meditaci!!! Mluvím o pokorném souznění s Bohem, který dává zkušenost pokory, někdy i odříkání, služby pro jiné, rozšiřující se schopnosti cítit srdcem toho druhého. ( Co myslíte, nehodilo by se to učitelům v individuálním přístupu?) To má tedy na starosti církev, personálně obsazená lidmi. Protože jsem častým hostem kostelů, abych se bezrozumově mohl setkat s Ježíšem, musím svědčit ve prospěch kněží, že jsou to většinou lidé, kteří lidské stránce velmi "rozumí" ... vlastně ji dobře chápou a jsou dostatečně schopni naučit něco nejen děti, ale i učitele a konec konců i rodiče. Přátelé, je to však jiné učení, .. kde pomáhá ztišení, sebereflexe, odpuštění, sebepřijetí, odevzdání ... Můj předřečník, pan Procházka odvážně trefil podstatu věci. Kněz může donést do školy něco, tzv. z "jiné bečky". Může být pro "konkurečně schopnou společnost" velmi užitečný, neboť vyvažovat zahuštěné a uspěchané rozumové poznání citem, vciťováním a rezonancí s pravými Ježíšovými kvalitami, rozhodně vede k většímu psychickému zdraví a štěstí, než Viagra či Rohipnol. Milan Šrámek

Prožívám současně radost i velké rozpaky z průběhu této diskuse. Na jedné straně si přeji, aby se etická výchova a další podobné projekty stávaly běžnou součástí školní výuky. Na druhou stranu zde nenacházím mnoho příspěvků, které by věcně upozorňovaly na značná rizika předloženého návrhu. A zcela postrádám příspěvky, které by se snažily konstruktivně nalézt způsob, jak v textu RVPZV posílit etickou výchovu, aniž bychom museli učinit tak nesystémový krok, jakým by bylo zapracování EtV jako nového (obsahově duplicitního) doplňujícího vzdělávacího oboru (DVO). Pro přehlednost svůj text rozdělím do více příspěvků.