Musím upřímně ocenit inspiraci pana Procházky, který se poohlíží po vyučujících s vnitřními zdroji. Jeho postřeh, že kněz je člověk, který o etickcých kořenech ví hodně a většinou se je i snaží žít, ukazuje na to, že etiku je potřeba brát převážně vážně, .. a tímto by rozhodně neutrpěla. Možná by v podání kněžích dokonce více přiblížila i jiné životní hodnoty, než jen politické strany, ekonomický prospoěch a nyní kolaps. V žádném případě nepodceňuji učitele, kteří mají sociabilitu v krvi, že by předmět nezvládli. Jen jsem každý týden, jako lektor svědkem na školách, kde převažují i předměty s technických a nehumanitních zaměřením, že jejich protagonisté mají k etice poněkud dál, už pro svoji lásku k technice či kognitivním úsudkům. Etika sama jaksi vyžaduje samozřejmě činy, (sláva na výstotech kompetenčnímu modelu), ale i učitele s přirozenou empatií a dobrými komunikačními schopnostmi ... myslím tím i se schopností v pravý čas mlčet. Učitel etiky si nevystačí s naučenými povrchně empatickými postoji. V tomto je nutné počítat s podporou a tolerancí těch vyučujících, kteří byli nadáni "kosmickým managementem" poněkud jiným typem inteligence.
A přesto jsem přesvědčen, že tomuto diskutovanému druhu inteligence je možné a potřebné se celý život učit a rozvíjet ho nejen v bankovních úřednících, ale i telefonických konzultantech některých pojišťoven a úřadů. Proto od nepaměti existuje někdo, kdo se zabývá tím, co nás přesahuje, myslím tím církev, aby vysvětlovala, jak Bůh, tedy nejvyšší forma lásky, působí na zemi a také v lidech. Protože její řady tvoří lidé, kteří se musí potýkat se slabostmi našimi i svými, není divu že čas od času může někdo z jejich řad selhat a nebo také nebýt pochopen. Humanitární mise i jiných nadnárodních organizací, působicích např. v chudých státech Afriky byly složeny také z lidí, (nikoho jiného nemáme) a přesto, že byli podžízeni řádu, také lidsky selhali. Jen mě teď prosím, "neberte u úst", neboť to co Vám sděluji a ještě za chvíli sdělím, činím s vědomím pokory i vědomí své vlastní příčetnosti.
Zjevovat Boha bez činů nelze, přesto když budete chtít někomu věrně popsat Hospodina nebo Ježíše, nevystačíte si s popisným jazykem ani s obrazy. Obojí je však pomůckou pro lepší představu, nebo chtete-li, pro lepší podobenství. Chcete-li se však podstatně přiblížit k duchovnímu Nebi, nepotřebujete raketu, ale MODLITBU. Kdo to někdy opravdu vyzkoušel, ví o čem mluvím. Tohle nejde přenést obrazem, to musíte zažít ! Jen tak budete svědky nepřenositelné zkušenosti, že to co nás přesahuje je neskutečně veliké, moudré a láskyplné... Lidé současnosti se však od tohoto světa tak vzdálili, že je velmi težké je přivést blíže ... přesvědčovat v tomto případě se mi jeví tak trochu jako násílí. No a ti co to s odvahou budou zkoušetv dál (je to zadarmo) nabudou pak zkušenost s proměnou sebe sama. Nemluvím o žádné transedentální meditaci!!! Mluvím o pokorném souznění s Bohem, který dává zkušenost pokory, někdy i odříkání, služby pro jiné, rozšiřující se schopnosti cítit srdcem toho druhého. ( Co myslíte, nehodilo by se to učitelům v individuálním přístupu?) To má tedy na starosti církev, personálně obsazená lidmi. Protože jsem častým hostem kostelů, abych se bezrozumově mohl setkat s Ježíšem, musím svědčit ve prospěch kněží, že jsou to většinou lidé, kteří lidské stránce velmi "rozumí" ... vlastně ji dobře chápou a jsou dostatečně schopni naučit něco nejen děti, ale i učitele a konec konců i rodiče. Přátelé, je to však jiné učení, .. kde pomáhá ztišení, sebereflexe, odpuštění, sebepřijetí, odevzdání ... Můj předřečník, pan Procházka odvážně trefil podstatu věci. Kněz může donést do školy něco, tzv. z "jiné bečky". Může být pro "konkurečně schopnou společnost" velmi užitečný, neboť vyvažovat zahuštěné a uspěchané rozumové poznání citem, vciťováním a rezonancí s pravými Ježíšovými kvalitami, rozhodně vede k většímu psychickému zdraví a štěstí, než Viagra či Rohipnol. Milan Šrámek
|