Jaroslava Pachlová píše:
Na tyto děti neplatí nástroje, které zabírají u ostatních, nabourává se klima ve třídě a některé labilnější děti agresivní útoky nesou velice špatně, (... a jiní zase s chutí provokují), učitel je pak kolikrát v situaci, že neřeší problém jen s rodiči dítěte s ADHD, ale je pod tlakem i ostatních rodičů, které si stěžují na agresivní chování a "slovník" tohoto dítěte, kdy ono vulgárně napadá nejenom spolužáky, ale často počastuje takto i učitele.
Máte pravdu, hrubé chování jsme řešili hned od začátku - ubližování, napadání a záměrné útoky na děti byly na denním pořádku. Nakonec jsme museli svolat výchovnou komisi a trochu pohrozit. A hle - něco se změnilo. Od té doby bylo už jen jedno hrubší napadení!
To mne trochu chlácholí, že snad někdy bude lépe.
Jaroslava Pachlová píše:
Zkuste, podaří-li se Vám získat asistenta, ale v tomto případě velmi záleží na jeho osobnosti (může se stát, že si s "dítětem" nesednou a bude situace ještě horší
)
Bohužel, to vidím velmi bledě. Máme ve 3. ročníku holčinku, která je integrovaná (podprůměrný intelekt, pohybové potíže) a marně již druhý rok bojují třídní učitelka a speciální pedagožka o asistenta.
Takže nějaký nezvladatelný prvňáček... to asi nebude priorita.
Jaroslava Pachlová píše:
Nezbývá, než dítě přijmout takové jaké je, netlačit na něj, zachovávat klid. Zkuste si představit, že byste takové dítě měla doma a na chování dítěte by si Vám stále všichni jen stěžovali..., doma ho nutit do školní práce, kterou ve škole neudělalo + třeba ještě DÚ, to vyčerpá někdy i hodně vstřícné rodiče. Je to náročné pro všechny.
Děkuji. Snažím se. Ale i já někdy vypěním.
Zvlášť v případě, když vidím, že třída by pracovala a on na sebe neustále strhává pozornost. V tomto případě řeším velké dilema:
- odborníci doporučují, aby žák s ADHD seděl co nejblíže učiteli, aby mohl být kdykoli "zklidněn" mírným dotekem apod. To opravdu funguje!
- Na druhou stranu, když neustále poskakuje, leze po lavici, pod lavicí, kolem lavice, tak neustále narušuje pozornost VŠECH dětí, které na něj vidí.
V zájmu ochrany svého i jeho zdraví jsem zvolila variantu, že sedí úplně vzadu ve třídě, i když vím, že to není ideální pro něj, ale maximálně vhodné pro třídu (a potažmo i pro mne - jsem schopna ho mnohem více tolerovat, když není "tak na očích").
Jaroslava Pachlová píše:
No, moc jsem Vám neporadila a ani nepomohla
Naopak. Podpora, pár uklidňujících a soucitných slov dělá divy. A někdy se prostě člověk potřebuje jen vypovídat, takže je milé, když někdo "poslouchá". Děkuji.
Dalším příjemným světlem v tunelu je i to, že to vypadá, že ten můj chlapeček bude velmi šikovný v matematice (nechci mluvit o nadprůměru, ale nevylučuji). Takže se pokusím vést jeho nadměrnou energii tímto směrem a budu doufat v (mírné) pokroky
.
Milý Jindřichu,
opravdu se necítím být žádným odborníkem a wiki je pro mne encyklopedie moudrosti
. Zatím studuji dvě knihy:
Riefová, F. Sandra: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Portál, Praha 1999.
Jucovičová, D., Žáčková, H.: Máte neklidné, nesoustředěné dítě? D + H, Praha 2007.