Zdravím a vítám Vás,
taky se Vám stává, že v pozdním odpoledni na Vás jedno dítě mluví a zapáleně líčí příběhy svých lodiček z kůry, kterým vyrobil nové plachty, druhé se má učit do školy, vy na to máte dohlédnout a třetí stále vytrvale zalévá květiny. Já nevím, kde ty konvičky pořád bere!
Taky občas bezmyšlenkovitě odpovídáte dítěti na nějaké otázky a pak vás hrozně překvapí, že si domů přivede další tři kamarády. No vždyť jste mu to odkývala!
A to prádlo! Kde se vzal zase ten plný koš! Vždyť jsem tuhle prala. A tak dále.....

Milé mamky, učitelky, hospodyňky, jak to děláte, že neblázníte?


Mně v tom částečně pomohla kniha PhDr.Lidmily Pekařové: Jak žít a nezbláznit se. To se týká především dětí.
A výrazně zabralo fórum http://www.pojdte-dal.cz/index.php. Řeší se tam, jak zvládnout domácnost. Pracuji na tom, organizuji, rozděluji úkoly, skoro bych řekla, že zavádím kooperativní výuku v rodině
Jana

Jano,
přesně jste to vystihla. A kde Vám figuruje manžel?

No jasně kooperaci do toho
Ale já blázním taky
Slabé slovo blázním

No, kdepak jsou ti manželé?
Mě se zdá, že když už se v nějaké domácnosti vyskytuje, je spíše dalším dítětem, o které je třeba se strarat .
Často mě napadá otázka, proč se zaměstnavatelé tak brání přijímat matky s malými dětmi (asi čekají, že budou často doma s nemocným dítete), ale podle mě i kdyby ano, jsou takové maminky zdatnými manažerkami a zvládají miliony věcí najednou...Úklid, nákup, vaření, zaměstnání, po zaměstnání doporovod dětí do kroužků, neboli taxikaření, organizace zdravotních prohlídek v rodině, to je kapitola sama pro sebe...
Přest všechno zatím žiju. A docela spokojeně
Bezvadné téma, nemyslíte?

Ahoj holky - jestli můžu ,
s manželem je to složitější,
bydlíme na horách a jeho práce je hodně ovlivněna počasím, v zimě prostě s ním na 100% nemohu počítat. Když mrzne, doma se jen mihne. Letos mrzlo hodně . Dalšího půl roku na něj část úkolů přesouvám. Ale musím opatrně, jako s porcelánem . A protože je dobrý v rozdělování práce, část zadá ještě klukům . Umí dobře zhodnotit podstatné od nepodstatného, takže ve výsledku jsme spokojeni všichni.
Zdraví Jana

Jani, prima. Velmi jste mne pobavila . Vidím, že jsou na tom ženy všude stejně. Manžel - další dítě. Je pravda, že je z těch, co máme, asi nejšikovnější, nicméně, je to tak ( pánové, nic ve zlém, jen žertujeme ) .

Já to říkám pořád,
chlap je diagnóza, která se nedá léčit. Tamara

Tímto tématem jsem se dlouho nezabývala. Období, kdy jsem měla chuť prchnout z domu a spát někde v parku na lavičce mám naštěstí za sebou. To bylo na zbláznění. Poslední roky jsou úžasně volné. Užívám si plně každého dne už od rána. Pocitů, že nejiži, ale přežívám, je velmi málo. Sbalíme se a jedeme mimo město. Neplánovaně, spontánní reakce. To je nejlepší.
Přeji příjemný večer
Irena

Ahojky všichni,
já už to mám, naštěstí, stejné jako Irena. Děti už jsou velké a teď mám konečně čas sama na sebe a své koníčky. Ale, věřte mi, prožívala jsem si v životě také svoje. Vychovala jsem tři kluky a, i když byli celkem hodní, dalo mi to zabrat. Ono to asi ani jinak nejde. Důležité je, neprožívat vše až tolik vážně Však ono na pětce z dějepisu nebo poznámce v žákovské knížce nestojí svět

Děkuji za příspěvky, přesto se chci ještě zeptat, jak jste tedy organizovali domácnost? Kdy jste dělali přípravy do školy?Díky Jana