Dnešní učitelé, myslím, nejsou překvapeni, ani zaskočeni tím, že se jich žáci ptají, proč musí dělat to či ono.
Problém je někde jinde - studenti, mluvím pouze ze zkušeností učitele střední školy, pojímají školu z pohledu ekonomiky času (svého) a vynaložené práce (své) a ptají se na to, k čemu právě jim osobně to bude dobré, a to především právě teď.
"Proč se máme učit o spalovacích motorech, když nikdy nebudeme automechanici?" řekli studenti, když jsem oznámil a zapsal téma do třídní knihy. "Myslím, že zrovna tohle je praktická znalost pro každého, kdo jezdí nebo bude jezdit motorovým vozidlem." "Já už přece jezdím na motorce a zatím jsem nikdy nepotřeboval vědět, jak to funguje!" "Když máte řidičák, tak jste už v autoškole přece o tom museli mluvit?" "Ne ne, tam to po nás nikdo nechtěl." "No dobře, ale když víte, jak pracuje například ten dvoudobý motor, můžete uspořit spoustu benzínu správným režimem jízdy!" "Mně naši dají na benzín, kolik chci!" "Navíc zbytečně propálíte benzín a zvlášť u motorky dochází k nedokonalému spalování. To vás netrápí, že spaliny zhoršují životní prostředí, že ropu musí někdo vytěžit a že ji také nebude těžit donekonečna!" "Trápí, ale to, co po nás chcete, je hrozně složitý!" "Ale není, to přeci není nijak složité, to se kdysi bralo v osmičce na základce, podívejte ..." "Pane učiteli, vůbec se nesnažte, vždyť my z toho maturovat nebudeme ..." dodává jeden ze studentů smířlivě a ostatní přikyvují. "Před chvílí jste říkali, že vás trápí, když se zbytečně produkují spaliny ..." "Jenže vy to po nás pak budete chtít, abysme to věděli! A když to nebudeme umět, tak nám dáte špatný známky! My nechceme špatný známky!" "Vždyť jste ve škole, sem přece chodíte, abyste se něco naučili, promysleli si to a měli z toho v životě užitek! Proč sem vlastně do školy chodíte?" "No protože musíme, protože bez maturity nic nebudeme!" "A s maturitou, pro kterou jste nic neudělali, něco budete?" "No jasně, až budeme mít maturitu, tak se nás nikdo na nic nebude ptát ..." "Tak co vlastně chcete?" "My?" diví se studenti, "my přece nic nechceme! My to stejně potřebovat nebudeme! Vždyť už jsme vám to říkali," diví se upřímně studenti. "Přece musíte uznat, že když tu nic nechcete, tak sem zbytečně chodíte!" namítám já. "Jenže to byste ve škole nikoho neměli a koho byste pak učili. Vy se přece taky potřebujete uživit!" "Já si myslím, že bych se uživil i jinde," říkám sebevědomě. "Tak proč ještě učíte? To byste přece byl už dávno jinde ..." "A vy si myslíte, že jsem nabídky na nějakou líp placenou práci nedostal? "No, to my samozřejmě nevíme," uculují se studenti, "ale kdo by se za ty peníze s námi trápil ..." "Víte co? Vezměte si sešity a raději se do toho pustíme." "A nešlo by to ňák udělat?" "To jako že nebudu učit? Ostatně já si to na vás nevymýšlím, tahle látka je součást učiva, přece nemůžu neučit," zkouším to mírně alibisticky "Ale můžete, vždyť to záleží jen na vás, co po nás budete chtít! My to nikomu neřekneme ..." přesvědčují a slibují. "Do háje, vždyť jsem za to přece placený, že vás mám něco naučit. Jak by to vypadalo, kdyby vás učitelé nechali jen tak?" "No, vždyť nás tak nechali a stejně jsme teď tady u vás! Tak nám to aspoň nadiktujte, my se to třeba i naučíme," prosí studenti.
Ondřej Balík je velký optimista a já jsem ve školství asi už moc dlouho.
|
|