PaedDr. Karel Tomek píše:
Myslím, že největší umění bude nedělat z vzdělávání pro udržitelný rozvoj další teoretickou konstrukci, ale relizovat jej s žáky prakticky ve výuce. V zásadě a hodně zjednodušeně jde o tři věci.
1) Asi nejdůležitější je naučit žáky udržitelně jednat. Na to potřebují umět přemýšlet o věcech kolem sebe v souvislostech. Umět se na problémy podívat vždy z pohledu všech tří pilířů udržitelného rozvoje. "V čem je jádro problému? Je to problém ekonomický? Co se stím dá dělat? Když uděláme to, co si myslíme, že bude problém řešit, jaký vliv to bude mít na lidi, na přírodu? Nevytvořím vyřešením jednoho dílčího problému několik dalších a třeba i vážnějších?"
2) Koncept udržitelného rozvoje je především způsob myšlení. Uvědomit si, ve kterém rohu toho pomyslného trojúhelníku problém leží především a důkladně se zamyslet, co udělá řešení nebo neřešení s dalšími dvěma rohy, protože věci jsou prostě svázané a související. Ke cvičení toho způsopbu myšlení je škola ideální místo.
3) Třetí věcí, která tu už taky byla zmíněna, je otázka témat. O environmentálních tématech už leccos víme a ve školách se mnohde EVVO úspěšně zavedla. Osobnostní a sociální výchova se leckde také už mnohde zabydlela a jsou učitelé, kteří ji dělají se svými žáky OSV skvěle. To, co obecně hodně "kulhá", je vzdělávání v třetím se zmíněných pilířů, tj. v ekonomice. Teď se vytrhlo z ekonomického vzdělávání finanční vzdělávání, ale to je jen část.
Takže shrnuto: Ekonomika do škol, komplexní pohled v souvislostech a vytvářet příležitosti pro to, aby si žáci mohli tenhle způsob myšlení a jednání co nejvíc procvičovat na praktických situacích.
Přidal bych ještě další body:
4) Nově pohlédnout na jednotlivé předměty z hldiska TUR a hledat nové pohledy na problematiku a smysl daného předmětu. Jako příklad bych uvedl dějepis. Inspirativní je kniha Arnolda Toynbee, Lidstvo a matka země, kde poprve autor do historického výkladu zahrnuje aspekt biosféry a hodnotí dějinný vývoj z hlediska zásahů člověka do přírody. Podobně bychom asi měli znovu pohlédnout i na jiné předměty.
5) Komplexnost problematiky TUR také nahrává možnostem, které RVP umožňuje, ale velmi málo učitelé využívají: integrování předmětů, což by právě umožnilo vidět určité problémy v její šíři.