Zdravím všechny,
mám aktuální problém. Třída mého syna se chystá na výlet a já mám dojem, že to pan učitel bere trochu "ostřeji". Jedná se o 5. třídu a čeká je hřebenová tůra, počítám 18-20km.
Když jsem ve školství začínala, tak tehdy starší kolegyně mluvily o nějakých normách, které stanovují délku takového výletu. Je to už pár let, tak se chci zeptat, jestli něco takového ještě dnes existuje, případně kde se o tom mohu dočíst. Poradíte?
Díky Jana

Kdysi něco takového existovalo, když jsem chtěl jet s dětmi za komančů do Prahy, žádal jsem o povolení (musel jsem zařadit do plánu výletu návštěvu Muzea V.I.Lenina). Dnes záleží pouze na úvaze učitele (přání dětí a velikosti financí rodičů) a pochopitelně schválení ředitele školy, který nese nejvíc kůži na trh. Měl by zohlednit, zda to konkrétní děti zvládnou.
Co rodiče? Přes Klub rodičů nelze vznést připomínku?
U nás dětem dáváme na výběr z několika možností cílů výletu, páťáci to vždy zpracovávají při informatice. Všichni žáci se vyjadřují - vybírají své favority a podle největšího počtu hlasů vyjíždíme. Je pravda, že už dlouho nezvítězil žádný návrh, který obsahoval nějakou pěší túru, i když já sám bych žáky na takový výlet rád vzal.

Díky za odpověď. Jana

Když plánuji výlet ( jednodenní nebo i vícedenní), vždy mě zajímá, kam by žáci chtěli a co by si tam přáli dělat a vidět. Pak to prodiskutujeme, poslechnu si argumentaci a pak společně naplánujeme program. Funguje to! Slávka

Pokud vím, tak příslušné předpisy vždycky hovoří o "pravidlu přiměřenosti". Pan učitel je hrdina, který při této túře riskuje spoustu dětských odřenin a zhmožděnin (a faktem je, že 20 km v členitém terénu by bylo pro menší žáky skutečně existencionálním zážitkem). Kdybych byl rodičem, asi bych se nechal řídit svým dojmem z konkrétního učitele, zkušeností s ním a nechal bych si vysvětlit celkovou bezpečnostní koncepci výletu.

Faktem ovšem zůstává, že mladých sportovních nadšenců z řad učitelů je stále méně a méně, prostě proto, že při svých odvážných plánech narazí na současnou kondici dětí a obavy rodičů (někdy ovšem ne nepodložené, protože zvláště mladší učitelé onu přiměřenost vidí jinde; nicméně holt riskování patří k mládí).

Nejde mi teď o výše uvedenou délku trasy (která se zdá být vskutku náročnou, budu-li vycházet z údajů v dotazu ), ale o stále častější stížnosti rodičů na náročnost tělesného zatížení dětí v rámci školních akcí a tělocviků.

Za chvíli nastane doba, kdy, podobně jako v jiných zemích, bude školní výlet spočívat v přesunu z McDonalda do hotelu. Ohlídat bezpečnost žáků a jejich zdraví při stále horší úrovni jejich kondice je stále riskantnější a za chvíli bude pro učitele konání jakýchkoli výletů spojených s fyzickým zatížením věcí dost nelogickou.

přesně!!

Nedávno přišel kolega, že mu několik kluků odmítá jet při tělocviku na kole na nedaleký rybník .. Důvod? Trenér fotbalu říkal, že nemají jezdit, že mají v sobotu důležitý zápas.

Osobně mi to hlava nebrala .. trenér nechce, aby byli v kondici?

Pokud se měl výlet konat v pátek na trase Česká republika - Nový Zéland a zápas měl být v sobotu ráno, byl plně v právu.

ne .. ve středu a rybník je 5 km daleko ))

Hm, v tom případě bych asi doporučil hrát piškvorky, i když tam je kondice taky třeba, jinak únavou nerozeznáte křížky a kolečka.

No, takhle když to člověk čte, připadá mu to jako legrace. V reálu je to ale jiné. Setkáváte se častěji s takovýmito absurditami, které si na nás připravují nejen trenéři, ale i rodiče? Slávka