Mgr. Bc. Jaroslava Tenkrátová píše:
Ahoj všichni,
něco asi dělám špatně. Ve středu 27. května děláme pro naše prvňáčky takovou úžasnou akci, setkání s osobností Marie Terezie, Josefa II. v dětském věku, setkání s Františkem Štěpánem Lotrinským, který je bude slavnostně pasovat na rytíře čtenáře na nádherném soukromém zámku v Nových Hradech u Litomyšle. Scénář je takový, že je přijde přivítat k bráně babka kořenářka s Josefem II., který se mezi ně vmísí ... pak se jich ujme přísná vychovatelka z doby Marie Terezie (zámek musí po naší návštěvě zůstat nezdevastován) a ta je doporovází celým aktem. Vystupuje tam flétnový soubor ZUŠ, která s námi spolupracuje, udělujeme jednu milost a pak přijde na návštěvu Johann Ignaz von Felbiber, který Marii Terezii bude seznamovat se stavem v oblasti vzdělávání ... Je to takové divadlo pro děti, kde vystupují ještě další členové našeho divadelního souboru. Trochu naučné, ale více akční. Pak si nastoupí prvňáčkové, kteří prokážou své čtenářské dovednosti a mečem budou slavnostně pasováni na rytíře čtenářského řádu.
Rodiče mají možnost na zámek jet s námi. Přihlásili se rodiče nebo příbuzní od dvou dětí ... Trošku mě to mrzí, protože je to pro školu docela nákladná záležitost. Když se dětí zeptám, proč s nimi maminky nebo babičky nepojedou, odpovídají mi, že mamka chodí do práce a má toho hodně a babička má ... něco důležitého (třeba seno).
Co byste poradili, jak vtáhnout rodiče do dění ve škole? Jakou máte zkušenost se spoluprací ve Vaší škole?
Přej hezké odpoledne.
Jarka Tenkrátová
milá Jarko,
ráda bych se Vámi podělila o své rodičovské zkušenosti z Mš, kam chodí náš Vojtík. Naše Mš je velmi aktivní a nenechá rodiče jen tak. To bychom to měli moc jednoduché
, strčit dítě ráno do školky a odpoledne hurá domů. ŠKOLKA RODIČE NEUSTÁLE VTAHUJE DO DĚNÍ ŠKOLKY. Společné akce začínají ve 3 hod odpoledne a často trvají jen hodinku a půl. Nejzábavnější je ta poslední,
rodiče se už na ni těší a nadšeně o ní vypráví rodičům nováčkům. Jedná se o "Pohádkový les". Dítě s rodiči prochází se lesem, kde děti plní úkoly. Na stanovištích jsou převlečená děcka z druhého stupně. Vždy následuje odměna do pytlíčku, který děti spolu se závodním číslem dostaly na startu. Když dojdeme zpět na zahradu školy, následuje volná hra dětí, hraje hudba a je možnost prvního občerstvení. (V lese dostaly děti žetonky na zmrzku, buřtíka a sušenku. Čaj je samozřejmostí.) A po občerstvení to přichází.... Rodiče mají vytvořit dvě desetičlenná družstva. A hurá do soutěží. To byste nevěřila, jak rychle umí rodiče plácat bábovky a jak se snaží! Děti fandily a byly nadšené, že právě družstvo maminky získalo bod. Pak jsme společně opékali ty buřtíky a všechny to zase víc sblížilo.
U výdejního okýnka paní kuchařky byla dokonce možnost za malý peníz zakoupit limču a buřtíka třeba pro dalšího sourozence nebo rodiče. Jen nevím přesně, kde na to paní ředitelka bere. Faktem je, že rodiče se snaží školku podporovat a různým způsobem přispívat. Ona nás taky paní ředitelka umí zapojit.
Ví na koho se s čím obrátit a my jako rodiče neodmítáme.
Taky dostáváme domácí úkoly
, třeba společně s dítětem vytvořit čarodějnici a přinést ji na výstavu do školky. Není to povinné, ale když vidíte, že i Boženky rodiče se snažili a vaše dítko se chce taky pochlubit, jak má šikovné rodiče, tak prostě neodoláte a jdete do toho
.
Máme fajn školku!
A snad i Vám to Jarko v něčem pomůže.
Jana