Dobrý den
S výchovnými problémy a s nepřijatelným chováním žáků se jistě setkáváme velice často. Mnohdy je těžké posoudit je, správně zareagovat, využít svůj pedagogický takt, abychom někomu neukřivdili, býli objektivní....
Jak řešíte nevhodné chování žáků, Vy?
Co uděláte v první chvíli? Zavoláte rodičům? Napíšete poznámku?

Ahoj všem,
podle mě je celkem jedno, co uděláme, ale hlavně to musí fungovat.
A v tomhle směru jsme dost bezzubí, zdá se mi. Co s žákem, který nenosí, nedá žákovskou knížku, rodiče přijdou, buď si popláčí nebo zanadávají, nasbírá poznámek tolik, že je není kam psát, už ve čtvrtletí má trojku z chování .....?
Já nevím. Máme ho v devítce, brzo odejde. Oddechnu si.
Pokud jde o pravidla, nejsou-li všemi kantory důsledně dodržována, jsou k ničemu. A jsme zase u důslednosti...

Důslednost .. ano podepisuji.
A důslednost v tom všímat si všeho, co se děje. Nepřehlížet některé věci.

Hanko, u mě máte jedničku s hvězdičkou.

Jsem mooooooc ráda, že se zde objevují stejné názory. Na své bývalé škole jsem byla jak v Jiříkově vidění. Když jsem upozornila kolegyni, která "držela dozor na chodbě" (mimochodem opravovala u okna sešity), že se dva žáci perou, odpověděla mi, že ví, ale že to nejsou žáci z její třídy. Hrůza....Důslednost a všímavost!
Jindy jsem byla svědkem toho, když se učitel dožadoval žákovské knížky na poznámku za to, že je deváťák nepřezutý. Žák se bránil slovy: Ale pane učiteli, vy nejste přezutý taky! Přibyla mu poznámka za drzé chování.
Jindy jsem na chodbě, 10minut po přestávce, potkala skupinu děvčat z osmého ročníku. Na moji otázku, co dělají takto pozdě na chodbě,odpověděla - "Ona - učitelka - stejně přijde do hodiny ještě později než my."
V každém uvedeném případu jsem pochopitelně s dotyčnými učiteli hovořila. Věřím, že má zkušenost je ojedinělá. Ale nabízí se otázka: Kde začíná nekázeň žáka? Opravdu za všechno může jen rodina, doba a společnost?
Dana Svobodová

Před chvličkou jsem dočetla na DUMu nový příspěvek na blogu Hany Pilařové http://blog.rvp.cz/poskole/prispevky/alespon-neco-pozitivniho.html. Na naší škole to vypadá přesně tak. Možná právě chování některých z nás může být (nechtěným, doufám) příkladem pro žáky.
Někdy si možná ani neuvědomujeme, jak moc nás žáci pozorují - naše chování, jestli opravdu děláme, to co říkáme, že je správné....

To je teda smršť odpovědí. Výborně. Mám radost. Se vším, co jste napsaly, naprosto souhlasím. A stejně mě štve, proč to nejde změnit. Proč se dospělí lidé nedokáží domluvit a dodržovat pravidla, která chtějí po žácích. To, že jsou někteří učitelé horší než žáci, to vím už dávno. U nás ve škole se ani nedodržují hodiny v rozvrhu. Nejen, že paní učitelky do školy přijíždějí asi tak za 10min osm, dokonce tak jednou týdně přijde dcera domů a řekne mi, že jim odpadla poslední hodina. Když se zeptám proč, tak říká, že neví. Nebo dnes jsme měli místo matematiky prvouku. Já bych o takovýchto změnách chtěla být informována.
Myslím, že jsme se od nekázně dětí přesunuly k nekázni Učitelů
Takže zpět. Obdivuji odvahu paní Dany, která psala, že upozorní dozorující učitelku, když vidí, že je něco v nepořádku. Vy jste celkově hodně odvážná a upřímná, paní Dano. Klobouk dolů.

Já bych se chtěla zeptat na jednu konkrétní situaci, kterou jsem už nakousla. Představte si, že jste rodič, pracujete u pásu, který se nemůže jen tak zastavit, a najednou Vám volá, asi už po páte za měsíc, paní ředitelka s tím, že Váš syn ve škole zlomil stůl, tozbil okno atd. Připadá Vám to správné?

Dobrý den/večer,
nejprve bych se jen v krátkosti vyjádřila k předchozím odpovědím. SOUHLAS, SOUHLAS, SOUHLAS. Nedávno jsem absolvovala seminář o rodinných konstelacích, který byl přizpůsobený pro školní prostředí. A tam zazněla velmi zajímavá myšlenka z úst lektora: Jestliže žáci cítí, že je učitel nezvládá = zlobí. Jestliže učitelé cítí, že vedení nevelí a nefunguje = nepracují dostatečně a... !! žáci zlobí o to víc, protože vědí že "konstelace" školy jsou porušené.
Prosím, jedná se o mou zjednodušenou formulaci, ale věřím, že pochopíte, jak jsem to myslela.

Nyní ke konkrétní otázce Petry.
Předně předpokládám, že by tu měla fungovat nějaká posloupnost postupu. Takže v tuto chvíli (tedy to "popáté") bych už měla mít za sebou: písemné oznámení od třídní učitelky např. v notýsku, poznámku od učitelky v žákovské, telefonický nebo mailový kontakt s učitelkou a v ruce bych měla držet pozvánku na výchovnou komisi. Pak bych nebyla nijak překvapena, že mi ředitel/ka telefonuje a potvrdila bych mu/jí mou účast na urychlené výchovné komisi/schůzce, tj. dříve než bylo napsáno v doporučeném dopise.
...a možná, že bych už týden před tím chodila kanálama

Takhle to není. To je problém jedné mé kamarádky. Má syna opravdu výlupka. Je z něj nešťastná. Neustále chodí do školy něco řešit a opravovat, co její syn zničí. To je jiný problém. Mě jen zajímá, jestli je podle Vás správné chování ředitelky. Ve chvíli, kdy se něco stane, volá mamince do práce. Já pořád nechápu, co má ta matka v té chvíli dělat. Jak to má řešit? Nebyl by lepší způsob? Vím, že se má problém řešit okamžitě, ale proč takhle. Já bych nechtěla být v situaci té matky, která prostě teď momentálně nemůže z práce odejít a jít něco řešit. Ředitelka si možná uleví, ale co ta matka? Na co asi do konce prac. doby myslí?

Pokud je to maminka, která se školou spolupracuje a když se něco děje, tak se do školy dostaví, nevidím důvod jí telefonovat .. napsala bych jí, aby přišla a proč.
Občas rodičům voláme, ale to je v případech, kdy na písemné výzvy k návštěvě školy nereagují.