Dozory jsou pravidelné téma našich pedagogických rad. A můžeme to řešit horem dolem, dokud se něco nestane, tak se na tom prvním stupni budou houfit na jednom místě, aby si mohli popovídat, zatímco v patře mají tři třídy, kde se to hemží (a jak víte, děti I. stupně se nehemží nijak pomalu).

Milá Hanko, Vy jste byla na mé bývalé škole? Již jsem se někde zmiňovala o kolegyni, která dozor o velké přestávce nedržela. Po přestávce měla volnou hodinu, šla jsem za ní, abych ji na neplnění pracovních povinností upozornila. Také jsem jí řekla, že jsem držela dozor na chodbě za ni. Její odpověď mě doslova šokovala: Tak tam někdo byl. O co vám vlastně jde? Byla jsem "nucena" udělat zápis o této nepříjemnosti a provádět další důslednou kontrolu dozorů v čase (a nejen v něm), který byl v zápise uveden.
Dana Svobodová

Dano .. postupně tu zjišťuju, že se v některých ohledech školy příliš neliší. Ne že by mi to dělalo radost, ale aspoň vidím, že nejsme jediní.

Propaguje se dát dětem větší volnost, ale rozhodně to neplatí o dozorech.Ty by měly být opravdu důsledné. To jsem teda pro. Netušila jsem, že na tolika školách je to tak závážný problém. To o něčem vypovídá. Zřejmě by se nad tím mělo vedení škol pořádně zamyslet a určit jasná pravidla. U nás během školního roku o dozorech nepadlo ani slovo

Petro .. ale u nás jasná pravidla jsou. Jenže je to o tom, jak dospělý člověk plní své povinnosti a dodržuje pravidla. A jsme opět u toho, že něco chceme po dětech, ale nedodržujeme to také.

Ano, i nás jsou pravidla a co se pan ředitel narozčiloval... a nic.
No, abych z toho nevyšla jako světice, jeden váš dnešní příspěvek jsem četla o svém dozoru...

Ještě mě napadlo, že jsem si sama pro sebe celý rok nevyřešila otázku, jestli říct nebo neříct, že druhá paní učitelka, která se mnou má dozor, tam často nebývá.
Já nesebrala odvahu a nic jsem neřekla ani jí, natož nadřízenému.
Vy byste na to upozornili?

Působí jen na mě mnohé z vyřčeného jako bychom se nebavili o škole, ale o věznici?
Opravdu musíme natolik tlumit naše žáky, že bez dozoru nic nejde?
Co třeba domluva se žáky a stanovit pravidla, co je a co není o přestávce korektní?
Učím na málotřídce, asi to tak nehrotíme jako na velké škole. Pokud počasí dovolí, trávíme velké přestávky venku, kluci hrají fotbal či florbal, holky hází míčem či jsou v klidnější části zahrady. Určitě na každého nevidím, prostě dětem důvěřuji. Pokud chce někdo zůstat ve škole, nevidím v tom problém. Žák cítí, že mu věřím, že se dokáže správně "chovat". Zatím mě nezklamal.

Já nevím, Luboši, u nás je na druhém stupni asi 300 žáků. Během dozoru řeším naplno roztočené kohoutky, děvčaty politá vodou skrz naskrz, počmárané zdi, roztrhané nástěnky, vlaštovky házené z oken. Minulý týden kohoutky na záchodech zohýbané tak, že popraskaly a voda z nich tekla na všechny strany....
Možná je to koncem roku, jsem vyčerpaná, ale moc důvěry na rozdávání žákům ve mě nezůstalo...

Proto jsem předeslal, že učím na málotřídce, takže nemohu relevantně hodnotit současnou situaci na velkých školách. Druhý stupeň je určitě větší oříšek, ale přeci jen, chovám-li se nějakým způsobem v páté třídě, opravdu se to v šestce tak radikálně změní?