Nefunguje ovšem pozvání se k vlastním rodičům. To se totiž má sklon zvrhnout ve hru: "dones, podej, vynes, neodmlouvej":)

Vánoce v mé rodině byly letos zastřeny smutkem. 23. prosince nám zemřel dědeček - můj "adoptovaný táta". A možná právě i tento okamžik nám všem "otevřel oči". Jak nicotné je shánění dárků, plné nákupní koše, fronty u pokladen...
Maminku jsem měla na Štědrý den u sebe. Přišli i mí tři synové se svými rodinami, přijela mladší sestra s rodinou. Děda byl, alespoň v myšlenkách, také s námi. Vzpomínali jsem nad starými fotkami, připomínali si radostné chvíle s ním.
Vánoce v mé rodině získaly jiný "rozměr", jiný význam. Klid, pohodu, blízkost všech těch, které máme rádi...
Dana

ŽIJETE? Neblázníte?
Konec roku bývá náročný, jak to jde?

Já blázním ...

já vám to povím 30. června .. těsně před tím, než odfrčím na pár dní do Londýna

Čím Ti můžeme pomoci?

Popostrčit datum na 1.7.

Míša hlásí, že je K.O.

já hlásím, že jsme právě postahovala 250 skládaček, prac, listů a her na matiku (je toho 13 MB) a ještě jsem neskončila Kdy to vytisknu a vystříhám? Už bude září?

Teda Hanko, nevím nevím tolik aktivity na konci roku, to je podezřelé.
Ostatním, co už nemůžou, navrhuji společně si zazpívat nějakou píseň proti trudomyslnosti, třeba zítra v 17.00. Navrhuji Svěrák, Uhlíř: Barbora píše z tábora.
(Ony ty prázdniny taky nemusí být žádný med , když jste na táboře a vedoucí kouká po jiné. )

Text si můžete osvěžit třeba tady.