Lucie Slejšková píše:
Paní Dano, ve Vaší škole se projektům zdá se dařilo, to je skvělé.
Jak jste dokázali "vyburcovat" kolegy ke spolupráci? Co jste dělali pro to, aby dovedli projekty realizovat? Díky za zkušenosti.
Dobrý den,
první pokusy projektových dnů ztroskotaly... Myslím to tak, že hodně učitelů toto přijímalo s nevolí a pocitem, že musí. Je to zcela běžný jev, když přichází změna. Lidé se bojí, co přijde, zda situaci zvládnou, obavy vznikají z neznalosti...
Takže jsme po čase zvolili jiný způsob. Vzhledem k tomu, že sama projektové učení (s prvky a technikami kooperativní výuky) miluji, začala jsem ve svých třídách předmětovým projektem "Vesmír" (u předmětového projektu nemusíte nikoho do ničeho nutit). Myslím si, že se mi podařilo žáky do procesu vzdělávání vtáhnout tak, že oni začali po ostatních vyučujících požadovat další činnosti v jiných předmětech. Stávalo se mi, že přišla kolegyně (učila HV) a ptala se, co to děláme, že žáci chtěli nějakou písničku o vesmíru. "Napadla mě pouze "Dobrý den majore Gagarine!, nevadí?" ptala se mě...Nevadí, skvělé! Vyvodíme tedy výzkum vesmíru. Za krátký čas přišla a říkala: Našla jsem "Píseň o raketě". Potom jsem si všimla, že žáci v pracovních činnostech tvoří skafandry, kosmické koráby, rakety, raketoplány. Ve VV vytvářeli model Sluneční soustavy s využitím matematických dovedností (průměr, velikost, vzdálenost, poměr...), v ČJ četli Řecké báje a pověsti (názvy planet). Postupně se přidávaly projekty..
Dana