Jedním z významných rizik u dětí, které jsou motivovány a disponovány pro vzdělávání a nenastoupí do školy včas, je poměrně rychlé vyhasnutí jejich zájmu o školní vzdělávání. Vycházím ze svých zkušeností, dvacet let jsem učil děti mladšího školního věku a pracoval jsem jako výchovný poradce. Můžeme si to představit takto. Pokud je dítě nadrůměrně nadané, není to nic, co by si vymyslelo, nebo o to nějak zvláště stálo. Je to výsledek kombinace příznivé gentické výbavy, podnětného prostředí v rodině a příznivých okolností pro jeho rozvoj. Přirozeným vyústěním toho stavu by bylo využít těchto dispozic pro zahájení systematického školního vzdělání. V něm dítě uplatní to, co bylo dříve "nastartováno". Pokud to nenastane, dítě to uplatní taky, nemá jinou možnost. naučí se zaměstanat svůj zvědavý mozek samo, nebo s pomocí rodiny. Zjistí, že školu k tomu nijak zvlášť nepotřebuje a docela dobře se bez ní obejde. Když potom za rok přivedete takové dítě do školy, může to být docela problém. Dítko prohlásí, že se tam nic zajímavého neděje a nechápe, proč by tam mělo ztrácet čas. Zvláště tristní je to tehdy, pokud se mezi tím naučí číst, což se u těchto dětí stává.
K jádru věci. Pokud vám někdo tvrdí, že je kontraindikací pro nástup do školy to, že dítě neudrží celou hodinu pozornost, sbalil bych robě a uháněl od takové školy co nejdál. Od žáků na počátku školní docházky lze očekávat udržení pozornosti v rozsahu 10 - 15 minut a tomu je v normální, odborně vedené první třídě přizpůsobena výuka. Postupně se žáci učí zvládat delší intervaly, ve kterých udrží pozornost při zajímavé a inspirativní činnsoti.
Moje rada je tedy nevzdávat to a jednat s jinou školou a jinou poradnou.

I když se už nad tímto tématem dříve diskutovalo, nezapojila jsem se, přestože moje dcera, narozená v prosinci, šla do školy jako pětiletá. Vím, že je to velmi individuální, záleží na souhrnu mnoha podmínek, ale ona byla spokojená a úspěšnější než o rok i dva roky starší spolužáci. Teď už studuje na VŠ a říkala mi, že byla ráda, že mohla do školy chodit "dřív", že by se s pozdějším nástupem do školy v té třídě "unudila".

Zkuste opravdu jinou poradnu, uvidíte, jaký budou mít názor jinde. Nebo už máte vyřešeno?

Vždy záleží na zájmu dítěte a rozhodnutí rodičů. Máme ve školce nadprůměrně nadanou holčičku, ale když jsem hovořila s rodiči, zda si přejí ještě něco navíc ( než to, co jí momentálně nabízí učitelky), tatínek prohlásil, že sám byl ve stejné situaci, rodiče se rozhodli akcelerovat jeho vzdělání, byl ve dvaceti inženýr a co z toho? Rozhodl, že dcerka bude mít normální dětství. Což pro nás znamená uspokojování její zvídavosti atd., ale také reálný pohled na situaci ze strany rodičů, což je nesmírně důležité- určitě se v budoucnosti domluvíme, co dál. Na druhé straně je předškolačka, která se rozklepe vždy, když má něco říct, špatně vyslovuje, bojí se doplnit list nebo obrázek, ale k ní přistupují rodiče na základě sdělení logopedky ( kterou už rok navštěvuje-bez zlepšení výslovnosti) jako k nadprůměrně nadané, učí ji číst ( po písmenkách) a bohužel jejich ctižádost je zjevně větší než schopnosti děvčátka. A dvakrát bohužel- nelze jim nijak pomoci se změnou přístupu. Znáte takové rodiče?

Dle mého názoru, jako dítěte s obdobným problémem. Jak se na tuhle vysoce zajímavou problematiku dívám zpětně, tak chtěl bych z vlastní zkušenosti podotknout, že je nejdůležitější, aby se to dítě cítilo dobře. Tím myslím, že by se nemělo až tak dívat na sociální zařazení do skupiny, protože dle mého názoru ve většině případu i tak nezapadne (i když bude ve skupině svým vrstevníků). Tak proč se o to pokoušet, já bych byl hlavně proto, aby jeho zájem byl co nejvíce podporován a vzdělání co nejlépe uzpůsobeno pro jeho potřebu!

Dále bych chtěl říci, že bych nechtěl, aby se dívalo hlavně na prospěch tohoto žáka. A to ani z oblasti rodiny ani učitelů. To, že mám zájem o přírodní vědy neznamená hned, že budu mít samé jedničky! Já ani lidé s podobnými hlubokými zájmy to nedělají pro známku, ale pro své obohacení a to, že se nepovede písemka nebo i více neznamená, že je líný, blbý nebo nenadaný! Mnohdy, co jsem se setkal ještě na 1. stupni základní školy, tak i když má řešení byla mnohdy správná (ČJ, MAT), tak třeba z důvodu jiného zápisu, než měl učitel nalinkované u sebe v řešení, jsem dostával špatné známky. Vím to hlavně z ČJ, kde moje mamka je učitelka ČJ na 2. stupni a věty které jsem poskládal v hodinách byly poskládány jinak, ale dávaly smysl a nebyly v nich žádné chyby v syntaxi.

Já osobně mám asi hlavní problém v tom, že nikdy skoro jsem nejel podle předepsaných tabulek. Co jsi pamatuji z vyprávění rodičů, tak i jak jsem byl v PPP před nástupem do školy, tak byla příhoda s poradkyní, když jsem místo toho, abych napočítal do 20, tak jsem napočítal do 10 a pak jsem řekl plus a opět jsem napočítal do 10. A následně jsme se z posudku dočetli, že nejsem schopen napočítat do 20. A můj komentář k tomuto byl, že 10 + 10 je 20, copak to ta paní psycholožka neví?

Milý Jane,
to jsou nesmírně cenné postřehy "z druhé strany"!

Jak byste si to konkrétně představoval? Které snahy učitelů se Vám jevily jako zajímavé a vhodné?

Dovolil bych si také přidat jednu zkušenost z druhé strany. Do první třídy jsem nastoupil v době, kdy jsem plyně četl, uměl jsem abecedu a psát tiskacím písmem, v pohodě napočítat do stovky, sčítat a odčítat do dvaceti. Nastoupil jsem do běžné základní školy, právě proto, abych se lépe sociálně začlenil, protože jsem byl spíš uzavřené dítě. Celých pět let i následné čtyři na víceltém gymnáziu jsem se příšerně v hodinách i doma nudil. V hodině jsem často rušil a aniž bych pro to musel cokoliv udělat, stále jsem dostával ze všeho jedničky. Neustále jsem byl zkrátka napřed.

To se na mě ale bohužel negativně podepsalo. Žil jsem celou dobu v dojmu své geniality (IQ 146) a s nástupem na vyšší gymnázium jsem najednou měl obrovské potíže s učením. Látky razantně přibylo, rychle jsem svůj náskok ztratil a moje genialita mi byla k ničemu, jelikož jsem nebyl schopný se učit. Z jedniček jsem náhle spadl na trojky. Trvalo mi až do maturity, než jsem se naučil doma dělat alespoň nějakou přípravu na hodiny, takže jsem se znovu alespoň na jedničky a dvojky vrátil. Dodnes mám ale při studiu na vysoké škole potíže se systematickou přípravou. Nedokážu se na text soustředit delší dobu, mám problémy s motivací do učení, s pamětí, s vytrvalostí a to vše se podepisuje na mém neutěšeném průběhu studia.

Zpětně je mi proto líto, že jsem vyrostl v situaci, kdy jsem nepotřeboval s ostatními dětmi soutěžit a kdy na mě byly kladeny velice nízké nároky, takže jsem se nemusel ani snažit. Nenaučil jsem se tím tak základní věci, jako je průběžná příprava, zamapatování textu, vytrvalost apod. Zkrátka nadprůměrné dítě v průměrném kolektivu dříve či později do průměru spadne. Pokud bych měl podobně nadané dítě, trval bych na přeskočení ročníku.

Objevila se tu otázka na možnost maturovat dříve a tedy i dříve ukončit studium na gymnáziu. Skvělý dotaz!
Přesunuli jsme příspěvek do gymnaziálního vzdělávání do Maturit. Pokud byste měli radu, prosíme, pomozte tam. Doufáme, že právě tam dotaz lépe najdou učitelé z gymnázií.

Ze zkušeností s dětmi méně nadanými i velmi nadanými přesto nelze pominout fakt věku a určitého zařazení do věkové a společenké skupiny svých vrstevníků. Podle předpokladů a nadání si žáci volí druh, specializaci a náročnost školy. A pokud mají na víc, je v 99% výskytu neobyčejného nadání zbytečné urychlovat absolvování školy jako celku, ale je vhodné, aby se mladý člověk mohl komplexně rozvinout a své široké nebo specializované zájmy rozvíjel a prohluboval i při "normální" výuce vlastním samostudiem, dalšími kurzy (například při výuce jazyků, IKT, matematice, historii, sportovních disciplínách) a v pohodě (hrozné slovo) absolvoval školu se svými přáteli a vrstevníky a zároveň získal náskok v oborech, pro které má zvýšené předpoklady nebo o ně má eminentní zájem a další předpoklady růstu (možnost pracovat v laboratořích, odborných pracovištích, spolupracovat s ochotnými odborníky z vědy nebo praxe, atd., a samozřejmě také využít možnost individuálních konzultací s vyučujícími vlastní školy).