Ahoj cestovatelé,
já cestuji převážně s dětmi a po blízkém okolí. U nás je pořád někdo mrňavý a podle hesla dobrodružství musíš mít v krvi, není potřeba jezdit někam daleko. Daleko jezdí manžel, miluje Asii a hory. Poslední láskou je Indie. Měla bych se prý rychle naučit Aj . Pak bych mohla učit v Zanskaru ve Sluneční škole a on by tam hlídal naše děti. Kdyby to někdy vyšlo, nic mi neposílejte. Na nejbližší poštu je to 4 dny pěšky. Jana

Úžasný!
Se synem také cestuji, resp.jezdím po okolí, po republice. Víkendy trávíme mimo město a při volnějším odpoledním čase vyjíždíme na brusle, bazén, akce na hradech a podobně. Jsem sice introvert, ale doma dlouho nevydržím.
Přeji příjemný večer
Irka

Když byl syn mladší, hodně jsme spolu cestovali. Na podzim mu bude 19 let a o společnost mamky na svých cestách nestojí. Viděli jsme Paříž, byli jsme v Řecku, Itálii, Španělsku, Chorvatsku, Egyptě, Tunisku i na Slovensku. Přesto oba nejvíce vzpomínáme na "Putování Velkou Moravou". Časově "neomezené", stan, spacák a kotlík. Abychom více viděli, jeli jsme autem, ale domluvili jsme se, že nepojedeme po dálnici a silnicích 1. tříd (je to správné označení???). Vedli jsme si deník - navštívená místa, fotodokumentace, poznámky o dobré zmrzlině, koupání, zajímavé výstavě, hrady, zámky, přehrady, lesy, skály....Ten deník mám uschovaný, občas si v něm zalistuji (mimochodem velmi dobrá pomůcka do Vlastivědy) a vzpomínám....Někdy i společně se synem. Až přijde ten správný čas, syn deník dostane na památku a vzpomínku na společně strávené chvíle.
Dana

Ahojky, lidi.

My jsme "cyklistická" rodina a jezdíme každý rok na cyklodovolenou. Dnes už to není nic nového, ale v době, kdy jsme začínali, se na nás dívali jako na exody . Naše první dovolená proběhla v r. 1989 . Vozili jsme velký plátěný stan pro 4 osoby, v krabici celou "kuchyni" a propanbutanovou bombu . Dnes jsme vše zredukovali na malý lihový vařič a max. jednu paštiku - pro případ, že bychom nenatrefili na žádnou "zásobárnu jídla". Máme tímto způsobem procestovánu pomalu celou republiku a kus Slovenska. Vlakem vždy zajedeme do cílové ( nebo spíše startovní) stanice, sedneme na kola a vandrujem . Letos začínáme v Táboře a pokusíme se kopírovat anabázi Švejkovu .
Zajímalo by mne, jestli se tady najde podobný blázen. Ve svém okolí totiž spíše narážím na údiv a nepochopení .

Máte určitě "dobrodružství" v krvi, to je vidět. Bohunko, jak velké byly děti, když jste takto začeli jezdit?Jana

Dobrý den, "Velká Morava " je skvělý nápad. Díky Jana

Dobrý den,
obdivuji každého, kdo je schopen zvládnout výlet na kole. To já nemusím. Chystám se o letních prázdninách,začít malými krátkými trasami, ale obávám se, že to dopadne jako každý rok. Zůstane jen u plánů. Mě více vyhovují brusle, ale nad nich se výlet absolvovat nedá.
Irka

Jani,
na kole jsme děti vozili, sotva uměli pořádně sedět. Ale na dovolenou jsme vzali nejstaršího syna, když mu byly tři roky. Zvládal to v pohodě, jen počasí nám tenkrát nepřálo. Projížděli jsme jižní Čechy. No a další kluky jsme, myslím, brávali s sebou také tak - kolem třetího, řtvrtého roku. Když už se nemohli ale vozit na našem kole, nastala pauza a pokračovali jako "samostatná jednotka", když jim bylo, tuším, osm. Přesně už si to nepamatuju. Dnes už jezdíme sami, nějak je to s rodiči neláká . Jak by taky mohlo, když dva z nich už jsou dospělí.

Hezky den, cestovatele. Myslim, ze neni dulezite, jak daleko se clovek za zazitky vypravi. Relaxovat se da vsude, hlavne mit kolem sebe dobre pratele, spokojenou rodinu a dobre pocasi. Sama jsem procestovala hodne mist, ale vzdycky se do te nasi kotlinky hrozne rada vracim a pokud je prilezitost, beru na zada ruksak a jdu se projit do skal Ceskeho raje. Vyborne misto pro skolni vylety a dovolenou.

Všude dobře v Česku nejlíp.
Rozhodně.