V příspěvku se záznamem hodiny máme možnost nahlédnout i do výsledné práce žáků - Rituálu pro čokoládu. Jak hodnotili tento výstup sami žáci - ti, kteří se na jeho přípravě podíleli, i ti, kteří ho sledovali jako díváci?

Zatím jsme spíš uvažovali o pozvání hostů - aktivních umělců. Ale myslím, že konkrétní obrysy budeme tvořit až na jaře 2011.

Přeji dobrý den, odpovím, jak to vypadá u nás na gymnáziu.
Naši učitelé zařadili společné integrující téma do výuky každý do svého předmětu ze svého pohledu. Některým věcem jako nevýtvarník nehudebník úplně nerozumím, ale třeba "uvědomuje si význam osobně založených podnětů na vznik estetického prožitku;..." je zařazeno celkem loicky ve výtvarné i v hudební výchově.
Nic podobného, jako jsme viděli v hodině, nerealizujeme - možná je to ale dobrá inspirace.
Děkuji za ni!

Zuzko, mám dojem, že integrace a mezipředmětové vztahy jsou také tématem Tvé lektorské práce.(?) Je možné se někde podívat, jak to u vás ve škole děláte?

Zařazení integrujícího tématu určitě ovlivnilo obsah výuky a samozřejmě vyučovací metody. Při výuce žák musí být více aktivní, samostatný, nesmí se bát vystupovat se svými názory a je často konfrontován s názory druhých.

Na některých školách využívají celý týden k realizaci projektů napříč všemi předměty. Máte někdo tuto zkušenost?

Jak vyplývá z online debaty, která běží jako zvukový podkres, zdá se, že některé školy realizují integrující téma jako rozsáhlé projekty, které propojují různorodé předměty a oblasti (včetně např. historie apod.) Je skvělé, že téma kolegy zajímá a že se chtějí na jeho realizaci podílet. Mohlo by se ale stát, že by se v tak velkorysém záběru mohl vytratit původní záměr zařazení integrujícího tématu, totiž důraz na uměleckou tvorbu a komunikaci. Tedy nejen žádoucí a důležité rozvíjení tvořivosti žáků v různých směrech a oblastech, ale také setkání se současným uměním v jeho - řekněme - profesionální, "vážné" podobě. Čili rozvíjení specifických dovedností, které souvisejí s vnímáním uměleckého díla, s formováním aktivního a informovaného "poučeného diváka". Asi by měli mít v těchto projektech vždy mít hlavní slovo vyučující výtvarného a hudebního oboru, a to v oblasti přípravy, realizace i evaluace.

Kurz se líbí, vždy je důležité u žáků odbourat ostych a obavy, že s jim jejich spolužáci budou smát. Zatím mám zkušenosti, že se ve třídě vždy najdou tzv. "tahouni", kteří mají zkušenosti s dramatických kroužků či tanečních klubů a ti právě pomáhají ostatním zbavit se ostychu.
Žáci na kurzu pracují ve dvojicích či větších skupinách, takže si navzájem hodně při formulování osobní výpovědi pomáhají. Nikoho nikdy násilnou cestou nepřesvědčujeme, že by měl dělat něco, co mu nesedí. Každý má možnost si najít svoji cestu.
Při závěrečné zpětné vazbě - hodncení kurzu společně, se žáky, sami velice kladně hodnotí změny ve svém chování a jsou překvapeni svými výsledky. V dalších hodinách, ji ve škole, jsou pak mnohem komunikativnější, a odvážnější.

U nás je tradice taková, že v každém ročníku (osm let) je jeden kurz. Je to vymyšleno tak, aby byly v rovnováze kurzy s převážnou náplní přírodovědnou a s převážnou náplní společenskovědní. Pak je tam jeden sportovní kurz. Většinou jde o kurzy, které mají skutečně mnohopředmětový charakter.
Ve společenskovědních kurzech jsou i prvky z výtvarného umění a hudby - ale zejména z historie, vlastní tvorba tam není - možná ke škodě věci.

Bezprostředně po svém výstupu, měli pocit, že se jim rituál podařil, jejich spolužáci je velmi ocenili. Ale musím ještě dodat, že i ostaní jejich spolužáci měli připraveny své rituály. Viděli jsme tak celkem 4 a každý na jiné téma. Žci pak porovnávali, diskutovali atd.

Žáci pak viděli nahrávku se svým rituálem a to byla pro ně daší zkušenost, vidět přímo sebe sama v akci.