Současná česká škola hledá efektivnější metody pro práci učitelů. Zdůrazňjí se takové metody jako interaktivní výuka, skupinová práce, samostatnost žáků atd. Jsem také zastánce změn a většího zapojení žáků. Mám ale obavy, aby se "kyvadlo změn" nevychýlilo až příliš na jednu stranu. Zde by nám mohly pomoci zkušenosti z jiných zemí. Zaujal mne článek na rvp.cz o zkušenostech z Norska

Volnost = zodpovědnost? Ne nutně

Ve školách se v poslední době hodně zaměřili na to, aby žákům poskytli co nejvíce svobody a samostatnosti v rozhodování. Také princip interdisciplinarity a vzájemné solidarity a spolupráce mezi žáky a studenty hrál v organizaci výuky významnou roli. Současné výsledky ale naznačují, že přílišná volnost žákům neprospívá. A přehnaně pestrá škála „zábavných" aktivit v jedné hodině bývá náročná na koordinaci, takže nakonec může učitel strávit zadáváním úkolů, organizací, přesuny žáků a skupinek apod. více času než samotnou výukou, což není žádoucí.

Učitel jako kamarád, nebo odborník?

Stalo se také zvykem, že norští učitelé hráli roli spíše vychovatelů a organizátorů různých aktivit, kteří „zpovzdáli" dávali prostor a svobodu žákům, aby sami nacházeli cestu k vědění. Jejich odborná stránka a role vést a stimulovat žáky se tak dostala jaksi do pozadí. To s sebou samozřejmě přineslo snížené nároky na výkony žáků, což se také odrazilo ve výsledcích PISA.
Jak se vyhnout jednostrannosti? Máte na to nějakou metodu či postup?

Milý Jane,
moc jsem nepochopila, co má citovaný článek společného s vaší otázku. Myslíte jednostrannost ve volbě vyučovacích strategií? Nebo se ptáte, jaké metody používat, abychom nesnižovali nároky na žáky (viz citovaný článek)?
Děkuji za upřesnění.

Myslím tím jednostrannost ve výběru metod práce s žáky.

To je jednoduché - studovat a dále se vzdělávat.
A pokud zrovna nejsou síly nebo peníze na nějaké regulérní školení, pak bohatě postačí setkávání se s kolegyněmi ze školy nebo kamarádkami z branže. A nemusí jít jen o osobní setkávání - různé internetové diskuze nebo i tento Metodický portál nabízejí možnost setkávání a inspirace.
Čím větší portfolio (nemusí být na papíře, stačí v hlavě) vyučovacích metod bude učitel mít, tím lépe a častěji z nich bude vybírat.

Dalším zdrojem mohou být metodiky k učebnicím. Možná se někdo ošklíbne - metodiky byly povinné v době dávno minulé, teď už jsme jinde, ale musím přiznat, že občas není od věci mrknout do metodiky. Objevíte třeba témata, která byste sami možná přehlédli a nedokázali z nich vykřesat vše, co by si případně zasloužily.
Metodika může být inspirací i v případě, že máte jiného nakladatele. Najednou vidíte jiné postupy, nápady a metody než ty, které vám nabízí vaše učebnice - váš rozhled se tak výrazně rozšíří. Takže nevyhazujte staré metodiky!

A nemohu zapomenout na průběžné vzdělávání se - literatura a časopisy. Knih vychází stále dost (a nakl. Portál, Fraus nebo Grada nás zásobují neuvěřitelným kvantem novinek) a jistě si v nich najde každý to své, co ho zaujme.

Shrnuto:

• vzdělávat se;
• být otevřený k novinkám (pak si mohu přebrat, co z nových metod jsem schopna využít);
• setkávat se s ostatními pedagogy;
• nebát se experimentovat (já vím, děti nejsou pokusní králíci, ale dobrá příprava může ostré hrany příjemně obrousit, a povedená hodina vám pak dodá energii na dlouhou dobu).

... pro mne byly např. inspirativní knihy
Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se.
Sitná, Dygmar. Metody aktivního vyučování
Grecmanová, Urbanovská. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP.

Ano. Ano. Ano.
První "šťouchanec" jsem ale dostala z klasiky: Moderní vyučování od Pettyho. Ale to je asi v této diskuzi házením hrachu na zeď, viďte?!

Těším se na další video B. Brdičky na Spomocníkovi... Už díl 4. byl opravdu zjímavý, ale název 5. dílu (Výukové hry) slibuje mnohé.

Petty leží hned vedle myši

Vždyť i účast v diskuzích (třeba jako jsou ty na Metodickém portále) rozšiřuje obzory a seznamuje s nápady ostatních.
Já jsem se tu např. poprvé dozvěděla o kooperativním vyučování (a začala jsem pátrat po knihách H. Kasíkové), zde jste mi dal báječný tip na knihu Integrované vyučování od S. Kovalik, zde jsem poprvé potkala pojem "eTwinning" a mnoho dalšího.
Nelze zamrznout, když jste v kontaktu s ostatními (aktivními) učiteli.

Jaké zkušenosti mají ostatní návštěvníci? Máte jiný osvědčený způsob boje proti opotřebování učitelstvím?

Mám stejnou zkušenost .. za tu dobu, co jedou diskuze na portále jsem nachytala tolik inspirace, že ji nestíhám zpracovávat

Když nacházím další myšlenky, nápady, technologie, možnosti .. tlačí mě to samotnou a) je zkoušet, b) zakomponovat je do hodin

asi nejsem z těch, které baví rok za rokem učit jedno téma pořád stejně ... když nudí stereotyp mě, nudily by se i děti (pravda pro ně by to bylo "poprvé" ale nejspíš by ze mě nešlo to správné nadšení )

To by mělo být povinné pro všechny učitele.
A jak je od toho vzdálená běžná školská realita? Dalo by se to vůbec změřit?