Rozhodně nadšení učitele a jeho schopnost žáky - muzikanty nadchnout pro věc je polovinou úspěchu, že

Osobnost pedagoga, v pravém slova smyslu, je to nejcennější!

Tak z časových důvodů si basové figury jen "říkáme", ale díky za inspiraci - budu-li mít schopnou třídu (a v HV je myslím právě přesně ten prostor využívat termín individuální přístup), moc rád se u toho zastavím!

Měl jsem na mysli zejména úvodní partie hodiny,jak jsme o tom už dnes diskutovali. Vyjít z živé hudby-naučit píseň, ještě bez nástrojů- a při dalším průběhu poučeně vytvořit z holé melodie "košatý strom"... Další změny pořadí by asi nebyly účelné...

Využili jste taky lidové písničky, nebo spíš umělé?

Dobrý den, děkuji! Moje představa je taková, že by studenti na konci kvarty (vlastně je to devátá třída) měli mít alespoň ponětí o základní harmonii, tj. tónika, dominanta, subdominanta. A měli by umět to také využít a rozumět tomu při zpěvu písní - prostě vědět proč jsou nad notovou osnovou ty akordy, které tam jsou! Ale u starších záleží trochu na tom, jak moc jim to jde, například u jedné třídy jsme v sextě dělali teoreticky (a někteří i prakticky) i mimotonální dominanty, klamné závěry ap., až jsem žasl, jak jim to šlo a snad i bavilo!![/quote]
A jakým způsobem začínáte v harmonii tzv. od nuly? Spíš teoreticky přes hledání 1.4.5. stupně ve stupnici, nebo přes slyšenou hudbu a hledání změn?[/quote]
Připojím se k debatě o harmonii: se studenty jsme se snažili T a D (S) nejprve "cítit" , tedy na počátku jsme šli opravdu spíše cestou hledání změn a hledání charakteru funkcí. Teoretický výklad byl potom snadnější. Vše jsme procvičovali na písních a při společném (instrumentálním) muzicírování.[/quote]
Též se připojím svými zkušenostmi - tentokrát ze ZŠ. Na 1. stupni jsem učila děti vnímat harmonické funkce pomocí barev (šátečky, barevné karty...) - děti se učily vnímat změnu harmonické funkce a reagovat na ni zvednutím předmětu patřičné barvy, též vyjadřovaly změnu pohybem rukou (upažení, vzpažení, předpažení). Na 2. stupni se mi osvědčily (v nižších ročnících) barevné karty s názvem dané funkce. Žáci je mohou zvedat, příp. pokládat vedle sebe a tím "zapisovat" harmonii. Později jsem jim rozdala malé zvonkohry, na kterých jsem nechala pouze kameny c - f - g a hrála jsem (harmonicky jednoduchou) píseň, kterou doprovázeli. Učili se též zapisovat harmonické funkce do not, ale praktická činnost u nich vždy vítězila. A když pak zjistili (a na to se dali chytnout i někteří problémoví chlapci), že, když budou tohle umět, dokáží doprovodit, příp. transponovat, jednoduchou písničku na kytaru, bylo vyhráno...Ovšem vždy se našli tací, kteří s tím měli problém. Ale to je i v jiných předmětech.

Buď předzpívání nebo předehrání, pak se osvědčily rytmické slabiky a až potom zápis.

Tak s menšími si při učení hodnotnot a pomlk trochu hrajem na počty - záměrně jim píšu špatné takty a děti to musí opravit, později jim rozdávám rytmicá cvičení (i vícehlasá) a tleskáme (nebo používáme různé rytmické nástroje) současně, ještě později zkouší každý tleskat nebo dupat současně 2 rytmy ap. Tak jestli to takhle stačí ...

Spíš lidové, zpočátku velmi jednoduché, s dvěma funkcemi. Tóniny jsme volili mj. také podle strun na basových nástrojích (prázdné struny- takže např. D dur). Výborně se to osvědčilo a to i při přípravě studentů na fakultě v předmětu Úpravy skladeb, naučili se mj. základy hry na basu...

Výborný nápad s těmi kartami!