Víc je najdete na
http://www.lmgtfy.com/?q=CLIL+-+Content ... d+Learning V odborném vzdělávání (například v elektrotechnických nebo strojírenských oborech) se cizí jazyky používají především ve formě názvosloví, názvů technických parametrů, technických popisů (s jednoduchou gramatikou), práci s technickou dokumentací, literaturou, texty na webu, apod...
Pro skutečnou praxi je důležitá pracovní konverzace, komunikace v pracovním styku, což se ve škole dá učit pouze okrajově, nejlépe ve skutečném provozním prostředí, což je zcela samozřejmé u služeb, kde žáci přicházejí do styku se zákazníky (veřejné stravování, ubytovací služby), nebo ve výrobě a servisu ve firmách se zaměstnanci a vedením hovořícími jazykem země původu firmy, nebo některým světovým jazykem.
Na výuku cizího jazyka v odborných předmětech nemusí být vyučující učitel cizího jazyka, ale vyučované termíny, formulace, typické věty, musí učit správně a se správnou výslovností. Je to od něj spíš benefit pro žáky než přikázaný způsob výuky.
Učitelky (učitelé) cizího jazyka mají svůj rozsah výuky, do kterého se jim odborná terminologie a odborný jazyk vyučovaný navíc nad rámec daný osnovou většinou nevejde, navíc odbornou terminologii a konverzaci neznají, ale mohou s učiteli odborných předmětů úspěšně spolupracovat.
Když se chce, tak to jde. Ale především musejí chtít žáci. Nejlepší je, když žáci mají sami zájem o čtení odborných textů nebo komunikaci v cizím jazyku a aktivně je provádějí. Nejlépe jsou na tom uživatelé IKT, kteří si vše co potřebují vědět zjistí i v cizím jazyku.
. 
.
