Myslím, že problém leží ještě trochu hlouběji než pouze v otázce, kdy se děti dostanou ke knížce. Mám dojem, že mladí lidé ( i děti) vůbec neumějí zacházet s fantazií, něco si nad slovy po svém představovat.Do jisté míry je to určitě od světa dospělých převzatý strach, že budou nedostatečně racionální, že "si něco vymejšlejí"; dílem návyk konzumovat jen to, co je přežvýkané ( a nejen návyk, v našem světě, je ten, kdo nepřežvykuje, podezřelý); vzdělání se čím dál víc stává "otravnou povinností" či hrozbou. Jak často se naši studenti setkají se situací, v níž by čistě zazněl tón radosti z informací, vzdělání jako prostředku zajímavějšího a širšího vidění světa, což by jim mohlo pomoci získat k němu lepší vztah? Zrovna dnes jsem u oběda poslouchala - zajisté oprávněné - stížnosti, že děti nezdraví, sedí s čepicí na hlavě atd. Všechno je to pravda, ale opravdu si myslíme, že je to nejdůležitější pravda ve chvíli, kdy krom jiného také vrůstají do světa, kde úspěšní a mocní jsou zásadně zloději a lháři (a všichni to považují za samozřejmé a hrají hru, že se nic neděje), kde přece nejde o vzdělání, ale o papír...atd. Někdy mívám pocit, že vztah ke vzdělání je u současné mládeže spojen s téměř blokem vůči mnohému, co mají v tom "dospělém" světě polykat - a , po pravdě řečeno, jsou chvíle, kdy se jim ani nedivím.
To, jak se s nimi zachází v celém konceptu státních maturit, je tak neuvěřitelná přehlídka arogance, sprostoty a naprosté ignorance vůči obsahu, že by jeden utek´...

Mám zkušenost se třemi vnučkami a rád bych přispěl do diskuse touto mou zkušeností. Schváleně jsem je v tom "testoval". Text pochopí, dávají věci do souvislosti. A to jsou zapřísáhlé nepřítelkyně čtení a nečtou. Z toho jsem vyvodil, že je to o práci učitele a také rodiny. Musíme to děti naučit, tedy ptát se jich na významy, na souvislosti. A to ve školách často neděláme. Málo používáme grafické nástroje pro práci s textem. a že jich je.
Konkrétní příklad ze čtení z jedné školy: Poslední otázka v testu na pochopení textu v hodině čtení: "Co bylo poslední slovo v článku?"

WAU!!!

Dobrý večer, pokusím se nastínit poznatek z mé třídy (neověřeno masově = nezobecňuji).....Nemám problém při čtení při Čtení .....(čtení jako předmět), jakoby se žáci na text "jinak" soustředili, máme přece čtení....snáz reprodukují text, vystihnou myšlenku, objeví pointu, vyjmenují to i ono....Možná jim pomáhá i dějová linka - děj se snáze vypráví...Problém je při čtení v jiných předmětech, kdy je čtení vlastně "jen" nástrojem...při testu z vlastivědy, přírodovědy, jakoby mnohdy reagovali jen na první dvě slova v zadání a dál už nedočetli (nemám zadání nijak složitá), pak odpovídají nebo zaškrtávají nesmysly...v matematice při řešení slovních úloh vidí jen čísla v zadání, nevidí souvislosti, zápis mnohdy začíná prvním slovem z úlohy...např.maminka koupila....přitom jestli to byla maminka nebo někdo jiný vlastně v té úloze není podstatné, o naprosto nesmyslně zautomatizovaném slově "celkem" nemluvě....(zápisy slovních úloh jsou vůbec problémem....a ačkoliv se toto téma sem nehodí , nedá mi to....MUSÍ se psát?...některé děti zvládnou samostatně zápis a vyřeší úlohu správně = pochopí = čtou s porozuměním+umí problém jednoduše vyjádřit, některé vyřeší správně = rovněž pochopí, ale ztroskotají na zápisu,zkomplikuje jim to.... no a o té třetí skupině, o té jsem vlastně psala tento příspěvek....)

Také se zamýšlím a vidím věc ještě trochu jinde. Ono to možná opravdu není jen o těch knížkách - testy byly opravdu o něčem jïném - a četba knih samozřejmě tyto dovednosti rozvíjí, ale nejen ona. Stále častěji se trápím s tím, že dětem vůbec nevadí, že "nerozumí" - a je celkem jedno jestli jde o literární útvar, zadání úlohy nebo text v učebnici i encyklopedii. Příčinu vidím v tom, že jsou tak zahlceny medii a v nich informacemi, kterým při nejlepší vůli nerozumí, že už si prostě zvykly a nevnímají ani to, co by vnímat měly. Mám pocit - a to učím třetí desítku - že pro rozvoj čtenářské gramotnosti dělám čím dál víc a situace je naopak horší. I když...Jak často se s tím setkávám u rodičů svých žáků, když jim píši informace o činnosti školy a oni se na totéž ptají...., dětem špatně opraví dú (dítě pochopí, ale rodič opraví). Ale tenkrát se to netestovalo. Faktorů, které výsledky testu ovlivňují je hodně a určitě není na vině jen škola. Ale ta je tu od toho - když se změnily děti, musí se změnit učitel a škola. Jak vidno, stále to nestačí.

Dobrý večer,
zaujalo mě toto téma.Podle mě se klade velký důraz na techniku čtení. Zda umí číst dítě pěkně nahlas, s přednesem. Ano, je to důležité. Ale není důležitější textu porozumět?
Proto se mi moc líbí program RWCT Takové čtení s předvídáním atd. určitě rozvíjí čtenářskou gramotnost. Jenže je to práce navíc pro učitele, což by se asi tak nevadilo. Jenže mnoho učitelů je "zkostnatělých". Proč by měnili hodiny čtení, když jsme se takto naučili číst všichni? Bohužel v tom vidím největší problém. Nechuť cokoli měnit.
To samé u slovních úloh.. Proč podtrhávat dětem v textu čísla a výrazy jako méně, více? Proč je nutit do zápisu, když ne všechny úlohy jdou takto vyřešit?
Hezký večer!
Kamila Ventová

No ano, "RWCT metody používám", k tomu řadu materiálů, ale je stále náročnější čtenářskou gramotnost rozvíjet. Děti v první třídě mají mnohem menší slovní zásobu, než dřív (a nechtějme to hodit na školku, ta dělá, co může), to mimo jiné. A myslím, že "hezké čtení" už většinou není ta nejdůležitější věc - zrovna jako "krasopis", tolik zkostnatělé už dnes elementaristky snad nejsou. Ale abych neříkala, co děláme - a neděláme - uvedu pár materiálů a pomůcek, které používáme (samozřejmě kromě řady vlastních)
- Rudolf Šup - Učíme se číst s porozuměním
- Šimíčková, Zezula- Víš, co čteš?
- Logico piccolo od firmy Mutabene a její sady pro ČJ (Začínáme číst, Čtení s porozuměním)
- Databox, Testy dětských schopností (IT)
+ vždycky využít jakoukoliv možnost rozvoje této oblasti. Uvedu příklad: V první třídě při nácviku konkrétního písmene čtou děti řadu jednotlivých slov...potom se ptám: "Četli jsme nějaké zvíře, osobu, část těla....?" Já myslím, že děláme hodně, možná víc, než před dvaceti lety, ale "vstupní" úroveň dětí a jejich schopnost vnímat čtené a mluvené slovo, je čím dál horší. Tedy v průměru, výjimky jsou.

K tomu čtení s přednesem:
Asi řeknete, že to přece je jasné - ale možná ne všem, když se ve škole tak málo děti připravují na recitaci. Totiž: čtení nahlas nerovná se čtení s přednesem, a čtení s výrazem nebo čtení s přednesem není vždy se skutečným přednesem. Pro čtenářství a porozumění čtenému textu do hloubky je recitace (třebas jen čtená z papíru, ne nazpaměť) moc důležitá, a to ze dvou důvodů:
a) podat druhým to místo v textu nebo celý text, který mě zaujal, je moc důležité pro čtenářství. Číst jen a jen pro sebe je málo. To ať si nakonec každý doma čte, jak libo. Ale v průpravě k čtení s pochopením smyslu je přínosné, když žáci sdílejí a poznávají, jak se shodnou nebo liší. Můžou o tom hovořit, vysvětlovat - podle textu i svých zkušeností ze života a četby;
b) rozmyslit si a vyzkoušet, jak by se to či ono místo říkalo nahlas, aby to bylo věrohodné a zajímavé, to je součást dobrého pochopení smyslu! Proto žák musí dostat čas a dopomoc k otmu, aby to své předčítání předem důkladně promyslil, se sousedem si vyzkoušel - předčítat určitý dialog znamená vžívat se do těch postav, předčítat líčení kousku přírody znamená úplně si ho promítat před očima, předčítat napínavý děj znamená být ho účasten. Proto jsou zcestné mnohé tzv. "dramatizace" ve třídě, když je učitel/ka nenechá dětm předem"nastudovávat" - někdo je herec, jiný režisér, třetí třebas technik, hlídající hlasitost a tempo - a takové předčítání jsou pak "rozhlasovou četbou na dobrou noc" neboli "čtenářským divadlem". Tělo při něm může v klidu sedět, na pohyb máme zase jiné chvilky s dramaťárnou - ale i ta musí vždy být promyšlena, nikoli odtajtrlíkována bez myšlenkovitě.

Možná nám pomůže, když při hovoru o čtení s porozuměním budeme pamatovat na to, že děti v elementárním stádiu čtení opravdu bojují o písmenka a slova, že dosahují "pouhého" doslovného porozumění, a přesto mají mít i ony už zážitek z četby, aby totiž ty slabší děti neztratily zájem dřív, než začnou číst dost plynně, a aby ty rychlejší děti nedostaly dojem, že čtení je nuda. A že děti o málo starší už potřebují zkoumat, jak se dobírat hlubšího pochopení smyslu - ne tedy jen porozumění slůvkům, ale zachytit "vážnou zprávu", kterou k nám ten text vysílá a kvůli níž byl stvořen. U bajek a mravoučných pohádek je to snadné, ale to právě začne děti brzo nudit - zpráva je tak známá a jasná, že nebylo kvůli ní už třeba se prokousávat Krylovovým veršem...
Tak držím palce, aby se pod stromečkem každé učitelce obejvila nějaká knížka, ve které stojí za to se textem prokousávat!

V kontextu vznikajících standardů pro základní vzdělávání vzniklo podobné téma zde:

• Známe příčiny neúspěchu v testech PISA?

Kopíruji z jiného vlákna http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=517&t=16905&p=47217#p47217:

Takže znova:

1. Nemáme žádnou analýzu výsledků PISA 2009.
2. 15letí, testovaní v PISA 2009, neprošli reformou, čili nejsme schopni korektně ono "rozvolňování", které jedna klika ovlivňující ministra spojuje s RVP, žádným způsobem dát do korelace s trendy ve výsledcích TIMSS, PISA a jiných.
3. Klíčovým faktorem ovlivňujícím trendy jsou podle mne dlouhodobé podfinancování školství, absence Národního vzdělávacího programu (který předpokládá školský zákon z roku 2004) a politika průchodnosti, kterou realizovala podle poradce ministryně Buzkové Profanta ČSSD: voliči chtěli, aby jejich děti měli snadnou maturitu a bakaláře. Dalším faktorem je i vztah dnešních rodičů k hodnotě vzdělání, co ale můžeme chtít od generace, která vyrostla do dospělosti v reálném socialismu a sledovala transformací 90. let a zakotvení korupce jako základního hybatele dnešní české společnosti?

Jako informatik si samozřejmě přihřeji polívčičku: dalším faktorem je podcenění role ICT, její neadekvátní zapojení do vzdělávání a samozřejmě i zpackaný pokus o Státní informační politiku ve vzdělávání. To úzce souvisí i s výsledky PISA 2009, kde mají čeští žáci potíže s nesouvislým textem (my říkáme nelineárním), a samozřejmě i jejich s postoji ke škole. Jsem přesvědčen o tom, že za pár let to bude mnohem horší... Až totiž do škol dorazí populační ročníky odchované interaktivními tablety jako iPad a další, tak se elementaristi podělají...