SUPER!! Mým idolem je ale Igor Hnízdo. Těch chybí ve školách velké množství. Ideální druh pedagoga pro ZŠ 2010 vypadá takto: Muž/žena, výška 180-190cm, váha 80-100kg, každodenní fyzická příprava nutností, bojové sporty vítány, aprobace pro vyučovací předměty podmínkou. Tělesné tresty na žácích povoleny v řádu školy. Nelíbí se ti to milý rodiči, pošli fracka jinam do "humánní" zaplacené školy odkud vyleze bez disciplíny dutý jak bečka od kitu. Za mlada jsem se bál si doma stěžovat, že jsem dostal facana, bo bych dostal další dva. Dnes, pan "podnikatel" div nežaluje školu. A proto Igor Hnízdo a tvrdý řád, žádný mobil a musí být slyšet spadnout špendlík. Jinak nastupuje docent ukazovátko
).
Návštěvník píše:
Pro mě, učitele střední odborné školy po 25 letech ve školství, jsou dnešní studenti v mnohém stejní, v mnohém ne. Větší část tvoří studenti slušní, přiměřeně reagující. Rozdíl je v tom, že se na střední škole ocitli díky systému školství pohromadě studenti, kteří jsou skutečnými studenty, a ti, kteří by se před patnácti lety věnovali nějakému praktickému učebnímu oboru, dělali něco rukama a měli by z toho radost. Teď sedí ve škole, práce hlavou jim nejde (a oni to vědí) a reagují podrážděně, zkratovitě, hledají si náhradní činnosti. Škola a učitelé se však musí těmto studentům podřizovat, protože je z ekonomických důvodů potřebuje - a to oni také vědí a využívají toho. Navíc jim školské předpisy dávají tu možnost - omlouvání se po 18 roku věku samostatně, dokončení klasifikace 1. pololetí k 30. červnu, přijímání na vysoké školy často bez přijímacích zkoušek, fiktivní zdravotní úlevy a jiné úlevy, atd.
Po patnácti letech honby za studentem kvůli změně financování na žáka klesla úroveň klasických středoškoláků o čtvrtinu, někde o třetinu, zpomalila se výuka, bystřejší a zvídavější studenti jsou zanedbáváni, protože energie učitelů se vypotřebuje na neustálé řešení běžných provozních otázek spojených s prostým chodem školy, třídy.
Metody práce ze základní školy postupně vytlačily práci středoškolskou, protože absolventi ZŠ přicházejí navyklí pracovat postupem - nadiktovat, zpaměti naučit, podržet tři látky zpátky a pryč od toho. Podle zpráv známých z vysokých škol tento způsob prostého memorování už dorazil i tam a i tam zápasí o žáka a snaží se je udržet zuby nehty (podle ČSÚ je v souč. době kolem 340 000 studentů na VŠ - myšleno tím samozřejmě v různých typech studia).
Jsme bohatá společnost a pěstujeme kult dítěte, o děti se rodiče i stát může starat do jejich vyššího věku a děti tuto nabízenou službu samozřejmě využívají. Pracovat na sobě s nasazením, vybudovat si základ pro celý život a postavit se na vlastní nohy, to se moc nenosí. Koneckonců my, dospělí, neustále vymýšlíme, jak dětem jejich život zjednodušit a zpříjemnit, až je nejsme schopni připravit na realitu života. Na střední školu děti ze ZŠ volně přecházejí, ze střední školy s maturitním, maduritním či maduridním vysvědčením odcházejí - vzali jsme jim možnost přiměřeně jejich možnostem něco dokázat, prožít radost a úspěch z dlouhodobě odváděné práce, vzali jsme jim možnost sebe sama si vážit. Protože si nemohou vážit sebe sama, neváží si ani jiných.
Současná česká škola se všemi ústupky a úlevami a také klesající úrovní je toho smutným příkladem.