Jana Petrů píše:
Přímo se nabízí otázka: není právě počítačový svět a jím živený způsob myšlení a vnímání světa dětmi příčinou těch velkých propadů? Neměli bychom přece jen změnit pohled na média? Přestat přemýšlet, jak se dětem "zavděčit" hýbacími obrázky, ale hledat jiné cesty, jak jim oživit myšlení? Musí nutně technologická lobby hýbat naším světem a budoucností našich dětí?
Paní kolegyně, je možný i druhý pohled: změnit názor lidí na to, co je nutné, aby žák uměl a znal...
Myslím, že úkolem školy je
příprava dětí na jejich budoucí život, nějaké ty hodnoty, akulturace, apod. Někdy se na toto základní opodstatnění povinné školní docházky zapomíná - a nahrazuje se tím, čemu se říká předávání znalostí, učení předmětům, oborům apod.
Proč nenechat na dětech, které z poznatků využijí a které ne... Je to radikálí postoj, ale podle mne možné východisko k řešení problému "zhoršující se vzdělanosti". "Vzdělanost" není monolit, není definovaná žádnou institucí (jako bývala na území centrální monarchie katolickou církví...) a to je dobře.
Samozřejmě, že ale musíme umět stanovit, co považujeme za nutné minimum znalostí a dovedností deseti a patnáctiletých dětí, popř. dospělých (to už je mnohem těžší!) a umět vyhodnotit, zda je žáci škol dosahují. To je také fakt.