Co se týká poznámky o testování více věcí jedním testem: Jde přece o testování jediné věci a to celkové úrovně znalostí a dovedností žáků. Zmiňovaný SCIO test si klade za cíl něco jiného - vybrat nejvhodnější uchazeče o další studium. Pokud se v rozpočtu našly prostředky na testování úrovně žáků, bylo by vhodně je co nejefektivnějši využít.. Pokud jde o přípravu zadaní testu, nevidím z organizačního hlediska rozdíl mezi přípravou testu se čtyřmi otázkami pro trojkaře nebo se čtyřmi otázkami, kde jedna otázka bude pro jedničkáře, druhá pro dvojkaře.. atd. Výpovědní hodnota druhé zmiňované varianty testu je vyšší, náklady stejné, časová náročnost pro řešení testů stejná.

Co se týká zohlednění různých vstupních úrovní žáků, hrubým kritériem, jak toto zohlednit by mohlo být nejvyšší dosažené vzdělání rodičů (ve škále 1-3, ev.4(Ph.D.), 0 pro děti z DD apod.), SPU ano-ne, ZTP ano-ne .

Pokud jde o předsudek, který zmiňuje pan Hausenblas, že test motivuje žáka k lepším výkonům: To je skutečně předsudek a opravdu nikoho dalšího než těch pár snaživých a soutěživých dětí motivovat nebude. I tyto děti ztratí motivaci se více snažit, pokud zjistí, že na to, aby uspěly, stačí umět na úrovni čtyřkaře.
Moje vize je taková, že by se testováním dostalo zpětné vazby spíš jednotlivým školám, než jednotlivým žákům. Otevřela by se cesta identifikovat výborné školy, jejich vzdělávací programy a jejich metody by mohly být inspirací ostatním.

Tady se shodujeme. Také si myslím, že v tomto testování prakticky nejde o jednotlivé děti, ale o třídy a školy. Můj názor, který nemusí být stanoviskem MŠMT nebo VÚP: Nezáleží mi tolik na tom, zda je žák z rodiny traktoristy nebo kardiochirurga, přestože vím, že je to nejdůležitější faktor ovlivňující jeho výsledky. Chci, aby i Vojtíšek nebo Lukášek z rodiny dlouhodobě nezaměstnaných dosáhl aspoň základní úrovně funkční gramotnosti. Nemůže jít životem a každému zaměstnavateli říkat: Já sice neumím vyplnit ani dotazník na personálním oddělení, ale berte ohled na to, že tatínek byl jen nezaměstnaný.
Můj sen a ideál je, že na základě testu se zjistí: ve škole X nedosahuje 30 % deváťáků základní úrovně funkční gramotnosti. To je nepřijatelné. Je velmi pravděpodobné, že to je dáno složením žáků. Je pochopitelné, že v takové škole je práce učitele velmi obtížná. Proto škola dostane na 3 roky mzdové prostředky na příplatky ke mzdám, aby získala kvalitní učitele, na asistenty učitele... Pokud se za 3 roky neprojeví žádný efekt, bude možná potřeba udělat nějaký razantější zásah, třeba doporučit konukurz na nové vedení. atd. To je má představa smyslu celé věci. D: D.

Moc bych přál nám všem, aby kroky, které se připravují (také standardy, testování, eliminace bezbřehosti výuky atd.) byly tím, co tady v současnosti chybí a způsobuje, že děti nezvládají čtenářskou gramotnost, známky jim jsou často lhostejné, neřeší domácí přípravu, knížku nevezmou téměř do ruky, pravopis a způsob psaní je velmi špatný, děti, když spolu mluví, tak na sebe řvou, při bitkách se natáčejí na mobilní telefon místo, aby si pomohly, ......a polovina šestnáctiletých se během jednoho roku opila, marihuana je velmi častým experimentem velmi oblíbeného kouření.....
Nebude ten propad ve znalostech a dovednostech našich dětí tak trochu v něčem jiném?
Já mám dokonce pocit, že celá řada škol učí dost podobně jako před 15 lety a přesto se úroveň jejich žáků také propadla...
Přesto testování je dobrá věc. Ovšem výstupy by měly sloužit především jako informace pro vedení jednotlivých škol! V případě horších výsledků by pak ředitelé realizovali opatření, která by vedla ke zlepšení. Školy nemají stejné podmínky a nikdy mít nebudou. Jsou školy, kde sociální skladba dětí je tak složitá, že hlavní úkol pedagoga tkví v něčem úplně jiném.

Plně souhlasím s tím, že ve školách by měly dostat šanci na solidní vzdělání i děti sociálně znevýhodněné. Pokud je jasné dopředu bez testování, že tyto děti s velkou pravděpodobností budou mít nejslabší výsledky, je ke zvážení, zda testování zrušit a rovnou nasměrovat úsilí k těmto dětem.
Nelíbí se mi vyhledávání a ukazování na “špatné a neschopné” školy či učitele. Považuji to za způsob, jak zaručeně otrávit a demotivovat úpně všechny. Navíc nejjednodušší způsob, jak si zajistit dobré výsledky, je problémové žáky vůbec nepřijímat, různými prohlášeními rodiče od zápisu na danou školu odrazovat, již přijaté žáky posílat do praktuckých škol, nejslabším žákům doporučit, aby se v den testování “hodili marod”.
Více motivující by bylo poukázání na ty dobré. Pokud nelze učitelům zajistit dostatečné oceňování finanční, mělo by se jim dostávat ocenění aspoň morálního. Hledejme nejlepší školy “rovných šancí”- mezi školami, kde má většina žáků rodiče s nedokončenou ZŠ a je zde velké zastoupení dětí se SPU. Hledejme “top školy mikroregionu”, např. na sídlišti, kde je pět podobných škol. Porovnejme úspěšnost klasiclých a alternativních škol s podobnou sociální skladbou žáků. Porovnejme mezi sebou školy, kde má většina dětí rodiče VŠ. Identifikujme výborné učitele na špatných školách. Zpřístupněme RVP a metody úspěšných škol/učitelů (v kontextu se sociálním zázemím žáků) široké odborné i laické veřejnosti.

Proč testovat, když předem dokážeme odhadnout, které školy potřebují pomoc? Proto, abychom viděli, co jsme za tuto pomoc získali. Když nezměříme výchozí stav (a to testem absolutní úrovně), nezjistíme, jestli vynaložená podpora něco přinesla.
Porovnejme úspěšnost... ano, ale na to zase potřebujeme nějaký nástroj.

To nefunguje. V systému se dobrá praxe šíří jen do malé části škol, ostatní se nemění - zahraniční zkušenost .

D. D.

Odpoveď panu Dominiku Dvořákovi:

Pokud umíme vytipovat školy, které nejvíce potřebují zapracovat na zlepšení úrovně, pro zdokumentování počátečního stavu stačí provést testování pouze v těchto školách, ev. v několika dalších referenčních školách. Vyšlo by to levněji a informační hodnota by byla srovnatelná.

Pro porovnání úspěšnosti různých škol jsem výše navrhovala test s otázkami různé úrovně obtížnosti a komplexnější vyhodnocení vztažené k sociálnímu zázemí žáků, SPU a zdravotního postižení žáků.

Není mi úpně jasné, co je test “absolutní úrovně”. Je tím míněn test, kde výstup bude prospěl-neprospěl, přičemž na “prospěl” stačí znalosti někde mezi klasickým klasifikačním stupněm 3 a 4?

Pokud se odvoláváte na zahraniční zkušenosti, bylo by dobré to nějak blíže specifikovat. Alespoň referencí. Stejně jako nemůžeme ve všech typech škol zavádět stejné metody (pro žáky International School of Prague budou nejspíše efektivní jiné metody než pro žáky ZŠ sídliště Chanov), je třeba i zahraniční zkušenosti posuzovat v kontextu daných zemí.

Zlepšení kvality školství je běh na dlohou trať, pokud by se povedlo rozšířit dobrou praxi alespoň do malé části škol a tento trend by se dařilo dlohodobě uchovávat, v horizontu deseti let by kvalitních škol mohla být většina.
V Českých zemích se setkávám spíš s nadšeným hledáním informací o nových a efektivnějších způsobech výuky na straně učitelů i rodičů. V tomto ohledu jsem optimista.

Já v tomto důvod pro optimismus nevidím. V letech 2006-2009 se do škol tlačila spousta metodických informací, školili se koordinátoři, učitelé se scházeli a promýšleli, jak vytvořit ŠVP a změnit svou praxí, existovaly weby jako je tento... a výsledky našich žáků se zhoršily ve všech oblastech sledovaných výzkumem "kompetencí pro život" PISA. Můžete namítnout, že testované děti ještě nebyly vzdělávány podle RVP. Ale to učitelé uplatnili nové věci jen na děti vyučované podle RVP? Já naopak ze všech stran slyším: Kdo se chtěl změnit, změnil se už dřív, kdo se nechtěl změnit, nezměnil se ani po RVP.

Výzkum, že příklady dobré praxe se šíří jen omezeně, je doložen v tomto článku mezinárodně možná nejvíc uznávaného experta na oblast změny ve vzdělávání, Michaela Fullana.
http://www.michaelfullan.ca/Articles_09/LargeScaleReform.pdf

"We can produce many examples of how educational practice could look different, but we can produce few, if any, examples of large numbers of teachers engaging in these practices in large-scale institutions designed to deliver education to most children.
In other words, good practice did not spread." (Fullan, 2009, s. 102)

Takže je nutno podle mne hledat jinou strategii reformy než jen šíření příkladů dobré praxe.

D. Dvořák

Toto je nesmírně důležité, podpořit trend hledání účelných a efektivních postupů v rámci jednotlivých škol a tříd - tedy vychovávat tyto přiklady, hýčkat je a výrazně stimulovat. Pak tyto postupy popsat a gererovat obecnější postupy, které jsou následování hodné a podle nich hodnotit školy a jejich zaměstnance.
Jak si v mediích pohráváme výsledky PISy a některými závěry policy paperu Mc. Kinsey and Co., obávám se, že i v případě plošných testů v ZV uděláme po zjištění výsledků někde čáru a konstatujeme, že 30 % je špatně. Hurá. A to bude výsledek? Obávám se prostě stejných konců, k nimž směřuje maturita... Obávám se proto, že nikdo nechce prozradit, k čemu to celé je, jen se mluví o tom, že to má "zlepšit výsledky vzdělávání". Ale jak? Tím, že slabší děti necháme za branami "našich" škol? Starostové na tohle určitě tlačit budou!

Koubek píše: Obávám se proto, že nikdo nechce prozradit, k čemu to celé je, jen se mluví o tom, že to má "zlepšit výsledky vzdělávání".

Mám stejné obavy. Tuším, že politická objednávka pana Ministra zní na jednotné osnovy a plošné testy alespoň v pilotní verzi hned. V tomto duchu a časovém prostoru sotva vzniknou kvalitní standardy. Samotné testy možná něco změří, ale nic samy nevyřeší.

Obávám se, že s podobnými soudy se nikam nedostaneme. Copak RVP a tvorbu ŠVP můžeme takto primitivně redukovat?