Pokud to dobře chápu, vezme se ve vzdělávací oblasti Matematika a její aplikace (což je předmět matematika) očekávaný výstup z RVP pro druhý stupeň, např. Geometrie v rovině a prostoru: Źák odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů. Toto se doplní (o jaké útvary se jedná, uvede se indikátor a číselný kód) a prohlásí za standard. K tomu se vymyslí úlohy, jaké se běžně k dané problematice dávají do písemek a stanoví se, jakým způsobem se řešení úlohy vloží do počítače. Větší problém bude asi s výstupem "Žák užívá k argumentaci a při výpočtech věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků".
Očekávaných výstupů jsou v RVP kvanta a tak udělat Standard základního vzdělání bude pěkná fuška. Proč se zde diskuse poněkud rozjíždí do šířky? Protože má-li letos na podzim proběhnout zkouška testován Pilot 2011, jak dnes v poledne potvrdil pan ministr v ČT, jsme trochu zneklidněni. Učitelé vidí problémy z poněkud jiné stránky, než že by testy jejich problémy (a problémy žáků) vyřešily. Tím nechci záměr plošného testování odmítnout.
Omlouvám se, že opět uhnu od tématu. Kolega Sotolář navrhuje: "Pro velmi slabé žáky by se mohly oraganizovat např. dvoutýdenní "školy v přírodě” spojené s intenzivním doučováním. Doučovat by mohli odborníci zaměření na danou problematiku." Je lepší a v zahraničí používaná cesta: Žáku, který má určité problémy (specifické vzdělávací potřeby) je třeba poskytovat pomoc na místě a hned. To však je jiná škola, než na jakou jsme u nás většinou zvyklí. Ministr použil výrazy mentorink a koučink a tvářil se, že ví, jak sehnat peníze. To by mohla být dobrá zpráva.

Vím, že to nezní jako intelektuálně vzrušující úkol, ale jsou za tím skryty i docela zajímavé problémy. Někde už jsem tady psal o netriviálním vymezení toho, co jsou ty "texty přiměřeného rozsahu a náročnosti", na které se RVP opakovaně odvolává. U otevřené otázky bude nutné stanovit skórovací kritéria. (Když bude mít žák za úkol napsat krátké zdůvodnění svého řešení úlohy či volnou odpověď na otázku, musí být poměrně přesně zformulována kritéria pro hodnocení, aby to všichni hodnotitelé bodovali přibližně stejně. - Musíme se dohodnout, co patří do indikátoru a co už lze nachat na autorech budoucích úloh.)

Zcela zásadní vliv může mít nastavení vah různých cílů/indikátorů. (To je něco, o čem vlastně píše O. Botlík.) Tedy jakou váhu či proporce mají mít v případném testování jednotlivé dílčí cíle. I když v testu nepůjde o "celkovou známku", zajímavé bude nastavit, kolika procenty se bude v celkovém výsledku češtiny (laicky řečeno, nejsem bohemista) odrážet pravopis a kolika čtení s porozuměním, kolik popis jazyka (např. větné rozbory) a kolik jeho použití. Nastavení těchto parametrů může mít reálný vliv na pojetí předmětu ve škole, myslím. Ale tak daleko ještě nejsme.

Kolega Sotolář navrhuje:

Jen pro pořádek: nic takového nenavrhuji, naopak se podivuji. Zvolil jsem jen špatnou podobu citace.

Zapomeňme na ptákovinu "doučovací školy v přírodě". Snažila jsem se nasměrovat diskusi k otázce, co s informací, že nějaká škola má velmi špatné výsledky. Jsem ráda, že vítězí názor pomoci nikoli trestat.Panem Václavíkem zmiňovaný koučing je dobrá alternativa. Pokud se najdou finance a kvalitní lidé, snad se blýská na lepší časy.

Nevím, kolik týmů s kolika lidmi testy připravuje, ale je to vskutku olbřímý úkol. Pustil jsem si teď krátké video z prosincového kulatého stolu k této problematice a tam zaznělo, že nejdřív musí být standard. Je nějaký harmonogram přípravy akce Pilot2011? Jsou už nějaké poznatky z této diskuse? Asi to dopadne jako s diskusí ke standardu učitelské profese...
Ještě k mému předchozímu příspěvku: Ten koučing zmínil pan ministr a to bychom mu měli připomenout, co přesně tím myslel. Já jsem viděl v nizozemské škole propracovaný systém pomoci jednotlivým žákům. Nechci tomu říkat doučování. Ve škole byli specialisté na speciální vzdělávací potřeby a ti podle potřeby pomáhali nebo řešili s žáky jejich problémy. Celé to bylo v systému, který byl prostě jiný, než jaký je většinoiu zaběhnutý u nás.

Pan Ministr také zmínil půl miliardy za novou krev!

Nechceme připravovat testy. Myslíme si, že v ČR existuje několik institucí, ve veřejném sektoru třeba Cermat, v soukromém známé firmy (abecedně třeba K......., M.., S... a jiné), které to dělají už léta a mají s tím řadu zkušeností. Mohou ale testovat jen relativní výkon, a závažný problém představuje, že koncepce jejich testů neprošla veřejnou diskusí. Protože testy mají zásadní vliv na výuku ve škole, pro případné národní testování (to nemusí být nutně vždy celoplošné) je potřeba založit jejich podobu na širším konsenzu.
To, na čem panuje shoda širší shoda, než to tady může vypadat, je, že potřebujeme standard a že RVP pro tento účel v některých parametrech potřebuje doplnit přesnějšími informacemi. Příklady jsem uvedl v předchozím vstupu - někde potřebujeme zpřesnit indikátory, nastavit úroveň požadovaného výkonu, určit váhu cílů atd. Tento standard pak může sloužit jako zadání pro firmu nebo organizaci, která bude vybrána výběrovým řízením a provede vlastní testování včetně konstrukce testu.
Standard nebude definitivně hotov k prvnímu pilotnímu testování letos, proto letošní pilotování bude sbírat první zkušenosti s logistikou, s administrací testů přes počítače ve školách, s možnou formou zpracování a prezentování dat.

Jestli tomu dobře rozumím, připravovaný postup je následující: dokončit standardy. Úvahy, zda je lepší mít kvalitně definované nekvalitní standardy nebo nekvalitně definované kvalitní standardy bych ponechala stranou. V tuto chvíli jsou standardy v hrubých rysech podstatě hotové, přístupné pouze kosmatickým změnám.
Druhý krok – na základě standardů každoročně sestavit testy pro 5. a 9.třídu ZŠ, které prověří, jak žák učivo ovládá. Domnívám se, že není důvod, aby tvorba testu nemohla zůstat doménou státního sektoru. Jakou úlohu by jinak hrál zmiňovaný CERMAT?
Už teď je jasné, že se počítá spíše s výstupem testu ANO-NE, nikoli např. v pětistupňové škále. Zastávám názor, že účelnější by byla stupňové hodnocení.
Dalším krokem je zadání zakázky IT firmě, která zajistí testování přes internet. V tomto kroku bude klíčové, aby veřejná soutěž proběhla transparentně, abychom získali “kvalitu za rozumnou cenu”. V současné době probáhají některé vědomostní soutěže pro žáky ZŠ, bylo by dobré se informovat, jaká je jeich finanční náročnost.
Čtvrtý krok-vyhodnocení testů. Tady se otvírají velké možnosti pro teoretické pedagogy. Ti by se měli snažit vytěžit z nasbíraných dat co nejvíce informací.
Pátý krok-co se získanými informacemi udělat? Tady mi vize připadají dost mlhavé. Ač v tomto bodě by mělo být jasno především. Nejslabším učitelům dát k dispozici mentory a kouče? Nejslabším žákům dát k dispozici nějaké formy “doučování” speciálními pedagogy? Jak zlepšit výkon průměrných a nadprůměrných? Mají-li naši žáci jako celek podprůměrné výsledky, pak ti průměrní jsou v mezinárodním měřítku podprůměrní. S tím bychom se neměli spokojit. Pokud by se o nejproblémovější žáky staral na každé školy k tomu určený pedagog, měli by učitelé více času a energie věnovat se i těm méně problémovým žákům. Měl bychom umožnit aby se učitelé a ředitelé škol mohli učit od sebe navzájem. Ty nejlepší bychom odměňovat alespoň veřejným uznáním. Velmi se mi líbí věta v článku pana Radima Bričky:”V nejlepších zemích jsou učitelé považováni za hlavní tvůrce národního úspěchu (něco jako národní hrdinové).”

Co se týká projektu “Nová krev do škol”, není mi jasné, na co byla určena zmiňovaná půlmiliarda. Na pokrytí nákladů na financování pedagogického minima? V současné době si studuim pedagogického minima musí zájemci platit sami (školné 5-30 tis. kč) a je možno jej absolnvovat na státních VŠ nebo u komerčních vzdělávacích institucí. Počítáme-li cenu 50tis. Kč/absoventa, pak mi z toho vychází 10000 nových pedagogů. Nevím, jestli se podaří oslovit významější procento zájemců. Rozhodně by mělo být zajištěno, aby abolventi dotovaných kurzů aspoň pár let ve školství vydrželi. Mohla by to být cesta, jak do škol získat např. asistenty učitele. Pro čerstvé bakaláře humanitních věd by to mohlo být řešení. Ale na to už se finance pravděpodobně nenajdou.

Vezmu to od konce. Neřešíme úkol, jak pomoci neprospívajícím dětem. Ne, že by to nebylo to hlavní, oč tu jde, ale prostě proto, že slon se musí jíst po malých kouscích, jinak Vám v krku zaskočí. Až budeme mít diagnostické nástroje, budeme trochu přesněji vědět, v čem je problém, jak je rozsáhlý, kolika dětí se týká, zda jsou ty děti soustředěny v některých školách a třídách, nebo zda se nám podprůměr rozšířil do většiny škol... Někdo jiný může souběžně promýšlet strategie nápravy, proč ne. Náš tým, který normálně pracuje, vyučuje apod., a k diskusi nad standardy se schází víceméně po víkendech, sotva zvládá jeden úkol. Tím méně můžeme komentovat úplně jiné nápady, které přicházejí z MŠMT.

Proč by to nemohl dělat CERMAT? Já bych byl pro. Ale pan ministr se bojí opakování nekonečného příběhu státní maturity. Ostatně platí to, co jsem napsal: obsah testů, který ovlivní pojetí a obsah vzdělávání, stejně nemůže stanovit sám Cermat, musí být předmětem celospolečnské diskuse. Cermat se doufám přihlásí do výběrového řízení a nebude mi vůbec vadit, když ho vyhraje. Držím jim palce. Ale stejně tak si myslím, že by některé soukromé firmy odvedly dobrou práci. Důležité je, aby získaná data patřila celá státu a aby si stát zachoval nad koncepcí a kvalitou testů přiměřenou míru kontroly.

standardy ...hotové, přístupné pouze kosmatickým změnám.
Ani náhodou. Doufám, že letos se bude pilotovat hlavně technická stránka věci, takže my budeme mít aspoň rok na souběžnou práci na práci na stadardech, aby byly kvalitní. Moje čestné slovo, kromě jednoho předmětu, který má náskok, nejsou standardy hotové, vyžadují ještě hodně práce, a doufám, že to tak vnímají všichni zúčastnění.

Dvořák píše: Proč by to nemohl dělat CERMAT? Já bych byl pro. Ale pan ministr se bojí opakování nekonečného příběhu státní maturity.

Jak bojí? Pokud CERMAT zadání nezvládne, je zbytečný a může klidně zaniknout. Není důvod přihrávat byznys soukromým firmám. Ostatně: bude jich ve hře víc než dvě?