Viděli jste videozáznam vyučovací hodiny Výchovy k občanství ze Soukromého šestiletého gymnázia v Ostravě, s.r.o.?

Jaké jsou vaše první dojmy z hodiny?
Jak přistupujete k tématu práva dítěte ve své výuce?
Co vás na této hodině zaujalo nebo překvapilo?

Těšíme se na vaše příspěvky a názory.

Připojuji se k hodnocení pana kolegy Tomečka a chci velmi poděkovat za možnost nahlédnout do kuchyně paní kolegyně Pravdové. Mimochodem, její příjmení je osudové a vypovídá o určitém předurčení – být humanistkou a dobrým vzorem pro své svěřence. Ale to jen na okraj.
Hodina byla skutečně perfektní a chci opravdu velmi poděkovat za ukázku dynamické hodiny, která ale zároveň přinesla i dost prostoru pro samostatné přemýšlení. Zároveň ho nebylo moc a věřím, že někteří žáci a žákyně budou Úmluvu přes víkend studovat a pokračování by stálo za další hospitaci...
Oceňuji vtip paní kolegyně, která v autoevaluaci dokázala popsat své pocity, včetně drobných zklamání ze svého projevu; a jasně tak dokázala, že má svůj projev pod kontrolou: je skutečně těžké vystupovat před kamerou a přes sebekritiku bych jí i zde vystavil solidní ohodnocení.
V závěru svého postřehu bych chtěl vyjádřit zklamání nad tím, že se velmi málo věnuje pozornosti tomu, že GARANTEM rovnosti před zákonem a individuálních práv nejsou nevládní organizace, ale signatář dohod OSN, tedy stát. Má na to mocné nástroje, zákony, justici, síť státní správy v oblasti sociálně právní ochrany dítěte (SPOD; to paní kolegyně neznala), všeobecné zdravotnictví a vzdělávací soustavu.
I když jsme liberální demokracie a směřujeme k menšímu, modernímu a flexibilnímu typu státu, v některých oblastech nám stát stále diktuje zejména své priority – doprava, bezpečnost, energetika. Co se však týče zajištění a obhajoby práv slabších před silnějšími, nepopulární téma ROVNOSTI před právem a zákonem – tedy nejen práv přirozených, ale i práv stanovených normativně, například mezinárodními úmluvami – jsme na tom chabě. Vždyť třeba diskuse o Druhém opčním protokolu Úmluvy OSN o právech dítěte se táhnou již 5 let! Překážkou byl ideologický odpor proti trestněprávní odpovědnosti právnických osob. Tato překážka konečně padla, nyní bych tedy očekával ratifikaci...

Proto chci paní kolegyni velmi poděkovat za krok, kterým se vydala, a věřím, že ve čtvrtém či pátém ročníku se k odpovědnosti státu a vlády za výkon i vymahatelnost práv daných mezinárodními konvencemi v naší zemi zaměří a se studenty se jim bude více věnovat. Vhodné materiály nalezne zde: Lidská práva a menšiny při Úřadu vlády ČR: http://goo.gl/YUa6s.
Petr Koubek
garant gymnaziálního vzdělávání VÚP v Praze
dříve tajemník ministra pro lidská práva

Druhý opční protokol Úmluvy (nepřípustnost obchodu s dětmi) si stáhněte zde: http://www.detskaprava.cz/nactileti/download/op2.pdf
Problematické s právním stavem ČR byly zejména tyto odstavce článku 3 Protokolu:
3. Každý stát, smluvní strana, zajistí stanovení přiměřených trestů za tyto činy s přihlédnutím k
jejich závažnosti.
4. V souladu s ustanoveními svého vnitrostátního právního řádu přijme každý stát, smluvní
strana, podle potřeby opatření ke stanovení odpovědnosti právnických osob za trestné činy uvedené
v odstavci 1 tohoto článku. V souladu s právními zásadami státu, smluvní strany, může být tato
odpovědnost právnických osob trestněprávní, občanskoprávní či správně-právní.
5. Státy, smluvní strany, přijmou veškerá vhodná právní a administrativní opatření, která zajistí,
aby všechny osoby zúčastněné na adopci dítěte jednaly v souladu s platnými mezinárodněprávními
dokumenty.

Neúplný seznam organizací zabývajících se v terénu výkonem práv dětí naleznete na tomto webu: http://www.detskaprava.cz/kontakty.asp

Ještě jsem k dětským právům vytvořil (za vydatné pomoci Pavlíny Hublové, díky!) heslo Práva dětí v naší virtuální encyklopedii - odkaz: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogic ... dt%c4%9bte

Paní kolegyně nabídla velmi kvalitní hodinu, ve které bylo vidět její promyšlený přístup k vedení hodiny. Na žácích bylo vidět, že jsou takto zvyklí pracovat. Rád bych využil této diskuse k otázce obecnější. Se zařazením výuky o právech dětí nění sebemenší pochyby, ale myslím si, že obecně (tedy i v RVP) se nedostatečně zdůrazňuje druhá stránka života člověka: jeho povinnost respektovat určitá pravidla pro soužití celé komunity. Jednostranné zdůrazňování jen práv vyvolává u mladých lidí představu "absolutní" svobody. (Vidíme to u žáků ve školách dost často.) Ale tak to přece v životě nechodí. Každá svoboda není bezbřehá a má své hranice. A tyto hranice bychom mladé lidi měli také učit. I v diskusi o standardech se objevila hypotéza, že Finsko dosahuje lepších výsledků ve vzdělávání oproti např. Švédsku právě proto, že se tam více zdůrazňují povinnosti. Jak se na to díváte vy?

Jendo, tohle téma by se asi hodilo i jako Nové téma
Lenka

To je, Jendo, diskusní příspěvek do diskuse k etické výchově (to nemám rád), spíš k prioritám výchovy ve škole, principům výchovy.
Právní základ pro patnáctileté děti musí být zaměřen na to, že právo je minimem morálky; má zajistit důstojný život všem lidem na daném území. Povinnosti nejsou ale od konkrétních práv odvozené, ale zcela jiné normy! Některé právní normy stanovují povinnosti, jiné definují práva. Prostě, abych zde nezdržoval, jedná se o systémově odlišné věci a směšovat je by nepřineslo moc posílení chybého právního povědomí v naší transtitivní společnosti.
A úplně poslední větičku: součástí právní výchovy musí být rozbor toho, jaká práva (a chcete-li, povinnosti) u nás nejsou vymahatelná a proč (u práv dítěte je nevymahatelné právo participovat na rozhodování o věcech, které se dítěte týkají; nevymahatelné je právo na zacházení, které by vedlo k možné manipulaci dítětem, právo na bezpečnost v otázkách adopce apod. A to už je právní i ekonomicko-politická rovina (mohou za to konkrétní nedostatky v právním řádu). Aspoň vidíte, že je to těžký chléb, učit společenskovědní předměty. (má aprobace je ZSV - ČJL pro střední školu, takže jsem 7 let zažíval dilemata, zda některé věci učit, jak vést žáky k upevňování vědomostí a dovedností a nedopustit se
při tom nabourání mýtu o "apolitičnosti" školy......

Učil jsem ZSV 15 let, takže mám s tím také své zkkušenosti. Ale nesouhlasím. Právo každého končí tam, kde začíná právo jiného člověka. Já jsem chtěl upozornit na to, že mnoho dětí chápe svá práva jako bezbřehá. A nejen děti.

Návrh(ne můj ) Všeobecné deklarace lidských povinností:
1. Každá osoba má povinnost jednat se všemi lidmi lidsky.
2. Nikdo nesmí podporovat nelidské jednání jakéhokoliv druhu.
3. Každý člověk je povinen podporovat dobro a bránit zlu za všech okolností.
4. Nečiň druhým to, co nechceš, aby jiní činili tobě.
5. Nikdo nemá právo druhého zraňovat, mučit nebo zabíjet.
6. Spory mezi státy, skupinami nebo jednotlivci mají být řešeny bez násilí.
7. Každá osoba je nekonečně cenná a musí být chráněna. Chránit je třeba též životní
prostředí a zvířata.
8. Každý člověk je povinen jednat čestně, pravdivě a odpovědně. Nikdo nesmí druhého
oloupit o majetek.
9. Všichni lidé mají podporovat trvalý vývoj k zajištění lidské důstojnosti, svobody,
bezpečnosti a spravedlnosti pro všechny lidi.
10. Všichni lidé jsou povinni rozvíjet své schopnosti pílí a úsilím, mají mít rovný přístup ke
vzdělání a smysluplné práci.. Každý je povinen podporovat potřebné, postižené a
diskriminované.

Je příznačné, že je to stále jen návrh.

Je tento návrh nějakou taxativní shodou? Mně se moc líbí, jenom jsem o tom neslyšel. Připomíná mi to základy některých dobrých kultur, které se zatím jeví skoro jako trvalé (Západ) - pokud tedy přežijí brutální globalizační individualismus a nedodržování ani toho minima pravidel, která zákonodárce stanoví Dokonce nechuť k pravidlům, řádu, koncepčnímu přístupu (viz obsazování tabulek ve státní správě ne podle předpokladů a zkušeností, ale podle toho, jak dobře sloužíte politikům...). Ten nepořádek a nedodržování pravidel se totiž nerodí v hlavách dětí, našich žáků, že!

Návrh sestavený skupinou 25 prezidentů a ministerských předsedů v r. 1996, na jehož vzniku se podíleli mj. Helmut Schmidt, Malcolm Fraser (Austrálie), A. A. Von Agt (Holandsko), Lord Callaghan of Cardif (Velká Británie), Jimmy Carter (USA), Kurt Fugler (Švýcarsko), Valéry Giscard d´Estaing (Francie), F. Gonzales (Španělsko), K. Myinzawa (Japonsko), Š. Peres (Izrael), K. Sorsa (Finsko), P. E. Trudeau (Kanada), Fr. Vranitzky (Rakousko) a 13 dalších státníků. Účelem návrhu je vytvořit protiváhu k 50 let staré Deklaraci lidských práv a čelit námitkám některých rozvojových zemí, které tuto deklaraci považují za jednostrannou a pro ně nezávaznou. Tento návrh byl zveřejněn v SRN v časopise Die Zeit a Frankfurter Allgemeine v říjnu 1996.
Předmluva
• Poněvadž uznání vnitřní důstojnosti a rovných a nezadatelných práv člověka všemi členy lidské rodiny je základem pro svobodu, spravedlnost a mír ve světě a zahrnuje v sobě i povinnosti a odpovědnost,
• poněvadž jednostranné lpění na právech má za následek konflikty a nekonečné spory a zanedbávání povinností vede k chaosu a k úpadku zákonů,• poněvadž vláda práva a podpora lidských práv závisí na ochotě mužů a žen ke správnému jednání,
• poněvadž současné globální problémy vyžadují globální řešení, kterého je možno dosáhnout jen společným uznáním základních idejí, hodnot a norem, a to všemi kulturami a společnostmi,
• poněvadž všichni lidé mají dle svého vědomí a schopností odpovědnost prosazovat lepší společenský řád jak na svém místě, tak i globálně, tj. cíl, kterého nelze dosáhnout jen pomocí zákonů, předpisů a konvencí, ale lidské touhy a snahy o pokrok a zlepšení, je možno splnit jen pomocí společných hodnot a měřítek, které by platily pro všechny lidi a instituce, vyhlašuje Generální shromáždění Spojených národů toto
BOhužel, zůstalo u návrhu a to je škoda.