Já jsem předmět "praxe" čili fiktivní firmy učila pouze minulý školní rok a to rovnou dvě registrované fifky z jedné třídy 3.ročníku obchodní akademie. Za tento rok jsem s nimi doslova objela celou republiku a díky výhře v Praze za stánek jsem s nimi v listopadu 2011 odjela i na Slovensko, odkud máme 3.místo.
Sice jsem si tento předmět v praxi zažila a prožila pouze 10 měsíců, ale naučila jsem se spoustu věcí. Jak zaujmout a motivovat žáky v tomto předmětu?
Sebou, svým chováním k nim, svým zájmem k nim, ochotou s nimi pracovat i mimo ty povinné hodiny ve škole. 3hodiny týdně jsou strašně málo a pro přípravu na veletrh to nestačí. Tím, že jsem s nimi jednala jako k sobě rovnými se mi vyplatilo. Mnohdy jsem slýchala názory, že může být mou velkou výhodou to, že jsem o pár let starší než oni (8 let). Tomu věřím pouze z části. Vždy jsem si zakládala na tom, aby v hodinách a i mimo ně (veletrhy, jiné akce fif) byla upřímnost, pravdomluvnost, chuť něco dělat, chuť učit se novým věcem, čas a chuť věnovat se v hodinách i jiným lidem, zkoušet nové obchodní věci pro jejich obchodní zkušenost. Snažila jsem se jim naslouchat a jejich nahlas vyslovená přání jim plnit. Tím zažili několik besed, skutečných obchodních jednání pro potřeby jejich současných fiktivních firem.
Převládala z mé strany i velká chuť na všem s nimi na plno spolupracovat. Ano, musíte mít i vy sami chuť a elán. Vždy jsem nejvíce bojovala s časem, ale pokaždé jsem to s nimi nějak zvládla. Veletrhy byly jednou velkou odměnou a zkušeností, na kterou žáci dodnes vzpomínají. Pustit plnoletou osobu věčně sedící za školní lavicí do prostoru, kde se koná veletrh, je toto pro žáka nepředstavitelné do doby, než do sálu sám vejde a vše spatří na vlastní oči. Poté ho pohltí chuť být skutečným obchodníkem a pokud má možnost si na toto skutečntě hrát díky vašemu zájmu je na tyto veletry připravit, tak proč ne???
Je pravda, že žáky dále motivují peníze. Loni jsem se s nimi zapojila do dobrovolné soutěže vyhlášené CEFIFem a vyhráli. Hotovost byla pro ně, ale vyčerpána tak, že se každý vyfotil ve své fiktivní funkci v učebně, kde se vyučují FIF s profesionálním fotografem. Z fotek každá firma vyrobila své firemní tablo = vznikl z toho velký obraz. Dodnes jsou tabla na chodbě ve škole. Každý dostal svou fotku vyvolanou na památku, nic neplatili, nikam nemuseli mimo školu. To, že fotku dostanou, vyzkouší si to focení, byla jedna velká motivace k této práci. Takže ano, za spoustou věcí stojí finance, ale někdy se podaří navléci to tak, aby bylo vše ku prospěchu obou stran
!!!
A také přiznávám, že jsem učila něco, co mě baví, takže já motivovala žáky, žáci zase motivovali mě!!!
