Dominik Dvořák píše:
Miroslav Kaiser píše:
Je pro mě jako češtináře vskutku překvapením, že my češtináři vlastně po celá dlouhá léta nevíme, "o co jde v našem předmětu..."
Pro mne jako nečeštináře je zase překvapením, že všichni češtináři vlastně vědí, co je potřeba, jen ti naši žáci nějak nerozumějí čtenému textu. Připomíná mi to onen závěr, že operace se zdařila, jen pacient zemřel.
Vím, vysvětlení je po ruce. Naše děti nemají vztah k četbě, moc sedí u počítače... Ale čím to, že v tak rozdílných zemích, jako je Korea, Finsko, USA, Kanada... si s tím učitelé nějak umějí poradit a jejich děti lépe rozumí čtenému textu? A nejde jen o čtení. Když mají naše děti napsat krátké zdůvodnění své volby odpovědi třeba ve výzkumech přírodovědných znalostí, také je to pro ně velmi obtížné. Velmi často tento úkol přeskakují. Jako kdyby neuměly samostatně formulovat myšlenku...
Vybavuje se mi myšlenka, kterou pronesl jeden z účastníků na konferenci v říjnu 2010:
Obsah vzdělávání je příliš důležitá věc na to, aby o něm rozhodovali (jen) učitelé.Vážený pane kolego,
přiznávám se, že jsem už dost alergická na ohánění se výsledky z PISY - viz Finsko, Korea - ono se to učí mnohem lépe, když na základní škole ve Finsku je 10 dětí ve třídě a v Koreji znamená škola pro rodiče takovou prestižní záležitost, že děti tráví čas nejdříve ve škole a pak v dalších kroužcích, které jsou jakýmsi dalším vyučováním. Takže promiňte, ale nesrovnávejme nesrovnatelné.
A další důležitá věc - rozvíjení schopnosti porozumění textu není POUZE záležitostí výuky českému jazyku, ale všech předmětů (viz Klíčové kompetence ve všech RVP).
Děkuji, že tomuto porozumíte.