Ve všech zdejších tématech se diskuse dříve či později stáčí k obecným požadavkům na naše školství - odborníci na pedagogiku zdůrazňují nutnost propracovaného souboru koncepčních změn, kde jednotlivé kroky do sebe budou zapadat. Na druhou stranu je cítit politicky motivovaná snaha o prosazení opatření, která budou dobře viditelná a která co nejrychleji (nejlépe v časovém horizontu jednoho volebního období) budou mít nějaký efekt.
Podle ekonomů ”českému školství chybí vize a republika nemá jasno ani v tom, jestli chce být "mozkovnou" nebo "montovnou" Evropy. Své dlouhodobé vzdělávací strategie totiž necílí ani jedním z těchto směrů. Z toho jsou pak zmatení hlavně zahraniční investoři......” (
http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/ ... rdy/529040).
Nejhorší možný scénař pro naše školství, který si dovedu představit, je rychlé splácání standardů, které poslouží pouze jako podklad pro výběrové řízení a následné rychlé plošné elektronické testování soukromou IT firmou s nejasnými výstupy a důsledky. Další černý scénář je, že se nebude dít vůbec nic (oproti předchozí variantě je tato podstatně levnější, výstupy jsou stejné). Věřím, že žádná z těchto možností nenastane, ani o ní nikdo reálně neuvažuje.
Co by tedy našemu školství nejvíce pomohlo? Domnívám se, že požadavky na dlouhodobé strategie výstižně a opakovaně formuluje pan Ondřej Hausenblas (i ve zdejších diskusích): Národní strategie rozvoje vzdělávání, standardy (založené na důkladné a dlouhodobé diskusi. “Nikoli to standard jako bič, ale standard jako fungující a přitom osvědčená dopomoc pro výuku”), přímé investice do dalšího vzdělávání a sebezdokonalování učitelů a jejich metod. (Nevím, zda byly dostatečně využity možnosti platit lektory/mentory/kouče ev. asistenty, kteří by působili na jednotlivých školách (a zejména na těch nejproblematičtějších) z evropských fondů.) Součástí této dlouhodobé strategie by mohla být i nějaká koncepční forma testování.
Co se týká krátkodobých cílů – urychleně a nějak měřitelně zlepšit výsledky žáků, domnívám se, že nejefektivnější by bylo investovat přímo do výuky. Pokud dobře počítám, další testy PISA proběhnou v roce 2012. Byl by zhruba rok času na intenzivní práci se současnými čtrnáctiletými i jejich učiteli (ev.rodiči) na jakémsi pilotním projektu, který by zahrnoval např. pomoc učitelům přímo v hodinách (kouč, asistent), odpolední doučování žáků (mohli by se zapojit VŠ studenti v rámci odborných praxí). Část těchto dětí je na gymnáziích (ač je na nich možná dost svými schopnostmi i podprůměrných studentů, dosahují většinou alespoň průměrných výsledků, nehledě na vynikající výsledky nadprůměrných) a ty žádnou rychlou pomoc nepotřebují. Soubor žáků by byl o to menší. Zkušenosti s takto vyčleněnou skupinou žáků (v kontextu jejich sociálho zázemí/učitelů/typu školy/metod/RVP/učebnic) by se pak mohly zakomponovat do dlouhodobých vzdělávacích strategií.
Je jasné, že za rok se nedá dohnat 14ti letá zahálka, ale zlepšení o pár procent v PISA testech by se možná podařilo. Byl by to signál veřejnosti i do světa: “Máme vzdělání jako prioritu, snažíme se, očekávejte další zlepšování.”
Těším se na nápady ostatních diskutujících, jak pomoci našemu školství.