|
V této diskuse se stále objevují podobná problematická témata a nezodpovězené otázky, které bych se pokusila shrnout:
Pan Dominik Dvořák: “....nezpochybňovat potřebu testovat, ale formu testování.... Tato vláda získala ve sněmovně důvěru s programovým prohlášením, ve kterém počítá s měřením vzdělávacích výsledků.”
Pokud tomu dobře rozumím, je již předem dáno, že jakási forma testování musí proběhnout.
Pan Tomáš Pavlas píše: “Jestliže má testování poskytovat alespoň trochu relevantní data musí akcentovat cíle vzdělávání, které jsou očekávány. Chceme-li dosáhnout nějaké změny, je potřeba tuto změnu jasně zformulovat k ní sestavit test (jde-li to) a ověřit na vzorku před změnou a po ní, jak vše zafungovalo. Ovšem obávám se, že takto se školství neřídí nikde na světě, byť se rád nechám poučit.”
Byly změny, kterých chceme dosáhnout jasně fomulovány? Jakou roli mají hrát standardy?
Na našem školství vidím pozitivní skutečnost, že přes všechny reformní a antireformní pokusy, stále ještě existují školy, které jsou výborné. K jejich identifikaci by bylo možno použít různé sofistikované nástroje (včetně testování), nicméně by úplně postačilo projít si inspekční zprávy. Pak by byla možná jasnější odpověď na otázku, kterou klade pan Dominik Dvořák: “Co tedy máme a smíme chtít po absolventovi prvního a druhého stupně?” Podívejme se, jaké si kladou vzdělávací cíle výborné školy, jaký mají RVP, jaké kladou požadavky na žáky, na učitele, na rodiče, jaké používají metody, učebnice, pomůcky, jaká je sociální skladby žáků, jak pracují s problémovými žáky? Domnívám se, že primárním úkolem by mělo být napomáhání šíření dobré praxe do průměrných a podprůměrných škol. Pokud jde o finanční náklady na šíření dobré praxe a testování, považovala bych za rozumný poměr 5:1. Pokud by většinu financí spolklo testování,bylo by to alarmující.
Pan Janek Wagner: “.... víc než 70 % souhlasí s výrokem: Testy příliš posilují orientaci na znalosti místo rozvoje klíčových kompetencí. Pan Dominik Dvořák : “Pravidelné testování motivuje školy k co nejlepší práci. Na základě výsledků mohou školy přijímat účinná opatření.”
Pokud by testy sloužily výhradně k vyhledávání příkladů dobré praxe, pak by skutečně mohly být motivující. Navíc by úplně stačilo zadávat je v rozhlase, na webu nebo rozeslat e-mailem (třeba společně s metodickým pokynem, jak opravovat), opravit je na domovské škole a celkové výsledky zapsat na web (veřejný nebo neveřejný).
Pokud by se od výsledků testů odvíjelo financování školy nebo přijímání žáků na SŠ, pak by skutečně hrozilo, že se výuka zvrhne v jakési šrocení se na testy a elektronické testování by případným podvodům nezabránilo. Pokud by testovala pouze jedna soukromá, státem vybraná firma, měla by tato firma nestandardně velké kompetence, přístup ke státním penězům a osobním údajům žáků.
Pan Tomáš Pavlas: “Na druhou stranu mezi těmi pár aktivními účastníky této diskuze je většina, které jde určitě hodně o vzdělávání zcela konkrétních dětí.“
Jde spíš o to, v jakém sociálním prostředí budeme žít my i naše děti. Jestli zde budou převládat myslící, inovativní práce schopní lidé (schopní živit i početnou skupinu důchodců) – od akademiků po např. řemeslníky, schopné (a ze školy dovednostmi a vědomostmi vybavené) zařídit si prosperující firmu. Nebo jestli budeme mít skupinu papouškujících lidí s tituly a dělníky, schopné pouze mechanicky plnit příkazy.
Ve školách by se mělo dostat pomoci i žákům sociálně znevýhodněným. Žák s průmerným IQ, který zjistí, že karty byly tak nějak rozdány už před početím, se ve škole velmi brzy přestane snažit a svoje schopnosti časem obrátí proti systému – v lepším případě začne zneužívat sociální dávky, v horším začne krást (podle momentálních možností – v malém nebo ve velkém).
Pokud jde o úvahy pana Dominika Dvořáka:”... rizika současného stavu bez standardů a čí zájmy mohou být spojeny s tlakem na jeho zachování” Domnívám se, že nemusí platit no standards = no changes. Zájmy na efektivní využívání peněz vyčleněných na školství(konkrétní návrhy výše i v předešlých částech diskuse), by měly stát nad všemi partikulárními zájmy. Stát by měl podávat pomocnou ruku (nejen finace, ale zejména know-how) méně úspěšným ředitelům, služby komerčních firem využívat s rozmyslem (zadávat smysluplné zakázky, požadovat kvalitu za rozumnou cenu, dbát na kvalitu uzavíraných smluv – vypověditelnost, ochrana osobních údajů...), zajistit, aby úsilí konkrétních lidí,pracujících na reformách, zapadalo do kontextu ostatních požadovaných (a předem definovaných) změn.
|
Bylo by možné odkázat na tento příspovek i ve fóru věnovaném češtině? 
).
