Janek Wagner píše:
... Klíčový je a vždy bude kantor.
Janku, bingo!
Další z mých otázek při vedení debat. "Kdo má poptávat pořízení tabule, kdo si to má obhájit a nakonec kdo má náležitě prokázat účelnost?" - možné odpovědi ...
a) "Školský informatik"
Pak dle mého soudu plní roli ICT metodika s cílem "jíti vzorem". V takovém případě pravděpodobně skončí buď v počítačové učebně nebo v nějaké "multifunkční místnosti". Jedná-li se o druhý případ, pak by měl ICT metodik zvážit, jakou výuku tam povede (výuku "počítačů" asi ne, když tam "ty počítače" nemá).
b) "Ředitel školy"
Odhlédnu-li od jeho role "učitelské", pak by ji měl využívat především pro řízení týmu a pro práci s veřejností. V takovém případě by měla být umístěna v "multifunkční místnosti".
c) "Učitel"
V takovém případě jeden nestačí, ale zájem by měl být vyšší. Díky tomu lze využít efektu, kterému se říká "vzájemně učící se organizace" (tj. lidé se učí navzájem). Za klíčové v tomto případě považuji především jasné zdůvodnění "přidané hodnoty" oproti jiným řešením (povětšinou levnějším). Takže pořízení určitého počtu tabulí by si měli obhájit především sami učitelé a to i s rizikem, že "ředitel či školní informatik" budou plnit roli oponenta. A ta "oponetura" by minimálně měla spočívat v tom, že nejdříve se pořídí jedna tabule a učitelé mají za úkol jasně prokázat účelnost této investice (zdůrazňuji slovo "investice" - finanční, lidské, časové i organizační).
Setkávám se však bohužel ještě s dalšími skupinami, které jsou při odpovědi často "přítomny".
d) Dodavatelé
Zde je to logické a nemám nic proti, pokud jednají korektně.
e) Zřizovatel
Tato situace není na základkách častým jevem, nicméně čas od času se objeví. Dodá-li finance nad rámec stávajícího rozpočtu, tak proč ne?
f) Rodiče
Nejčastější zmiňovaná skupina, přičemž povětšinou je spíše využívána k argumentaci všech předchozích skupin. Je to však pravda? A pokud ano, skutečně jí jde o "interaktivní tabuli"?
Můj první závěr: Nemůže být dobrá škola bez jediné interaktivní tabule. Nicméně většině škol postačí právě ta jedna a to umístěná v kvalitně vybavené "multifunkční místnosti" (nebo vhodně upravené učebně). Až se jasně prokáže, že taková místnost "praská ve švech" (dopoledne i odpoledne), "přidaná interaktivní hodnota" tabule je zřejmá a navíc učitelé a žáci efektivně využívají přidělené zdroje (čas, peníze apod.), pak otevřme na škole otázku, kolik (nikoliv zda) potřebujeme (nikoliv chceme) dalších tabulí.
Taková škola dle mého soudu bude dobrá, protože ví, co chce (ale také co nechce a tudíž nepotřebuje).