Jitka Rambousková píše:
17. Pocit nejistoty učitele před výukou a vysoká poptávka po tom, aby byl někdo "zdatný" na blízku, kdyby se "to zase podělalo".
To snad tak hrozné není, nedělejme z učitelů zase takové neumětele. A navíc žákům vykládáme stále něco o potřebě se učit, o tom, že nikdy neví, co budou potřebovat, o potřebě celoživotního vzdělávání a co my sami? My se nemáme učit novým věcem? Všichni se nebojí doma vybavit novou TV a pod, tak proč by se měli bát techniky ve škole. A že něco nebude fungovat? Ano, stát se to může, musím být na to nějak připravena, ale koneckonců nemusí fungovat ani video, když chci zrovna něco promítnout. A z toho se taková věda nedělá.
Souhlas do té míry, jak by to +/- mělo být.
Nesouhlas ohledně reality a uvedených příměrů s televizí a videem. Navíc nestabilita prostředí není zrovna motivující. Zvláště u těch, pro které není ICT "celoživotním koníčkem"
.
Jitka Rambousková píše:
Ale přesto, co jsem napsala, si myslím, že dobrou školu interaktivní tabule neudělá. Udělají ji dobří učitelé i bez ní.
Lenka Řebíčková píše:
Jedna úvaha závěrem:
Více udělá škola s nadšeným kvalitním pedagogickým sborem a mizerným vybavením než super interaktivní tabule a průměrný učitel, který tyto technologie používá jako lepší plátno.
S těmi učiteli souhlas, u základek pak přidejme prosím i management školy a dle mého soudu i jejího zřizovatele.
A máme tu klíčový "top" trojúhelník, který udělá školu dobrou. Výpadek jednoho vede k destabilizaci - je to stejné jako u židle, která má tři nohy. Jedna je prohnilá a místo stability "balancujete" ve strachu, že "něco rupne".