Velice děkuji paní Kovaříkové a rád se připojím, ale rovnou říkám, že víceméně vše podstatné tu i onde říká Ondřej Hausenblas. Já jen jeho vidění (doufám) podpořím. Je mi inspirací mnoho let.
Musím začít trochu zeširoka – vždyť i téma je široké. Učím na mj. osmiletém gymnáziu, čili mám zkušenost se studenty od zhruba jejich 11 let (je nutné dodat, že jsou vybraní z velkého počtu uchazečů, a tudíž velice nadaní a většinu i pilní). Pro mě je výuka češtiny cestou, jak naučit žáky pracovat se symbolickými sděleními, např. proto, aby je později nějaký politický idiot neopil rohlíkem – čili výklady o jazyce a spol. spojuji obecně s výklady o řeči umění, hlavně výtvarného, hudby a filmu. Vůbec se nevyhýbám reklamě, popíku, počítačovým hrám, naopak!!! Tam se nechávám také poučit od studentů, co je nového – a tak pracujeme na vzájemném vzdělávání. Na jeho konci by měli být připraveni vstoupit do světa, o němž momentálně my starší příliš netušíme, jaký vlastně je... ale to je na jinou debatu nejen „o osnovách a standardech“.
Je to asi zbytečné, ale zmínit to musím – je mimořádně důležité, aby ve třídě byla dobrá atmosféra, čili žáci musí vědět, že mi o něco jde, a že vím, proč mi o to jde a proč to do nich peru – a hlavně že je beru vážně jako partnery (i primánům zásadně vykám). Moji studenti velice brzy poznají, že tři klíčová slova, s nimiž se nejčastěji potkáme, jsou
ATMOSFÉRA,
INSPIRACE a
KONTEXT. Upřímně řečeno nechápu stálé otázky typu K čemu jim bude znát přechodníky? Jistě, k čemu jim bude chodit do školy? Přece kvůli
inspiraci do budoucna; a tak je nutno i výuku vést (Včera jsem se ptal sekundánů Co jste to dělali ve fyzice? Kladku? Které výrazy, která slova připomínají kladku = zmnožují sílu? A dostaneme se taky např. k tomu, jak pravděpodobně vznikla lidská řeč.)
S primány začínám tak, že jdeme do tělocvičny. Dám jim pět míčů a řeknu Hrajte dohromady. Co máme hrát? No hru! Jakou...? Prostě hrajte!!! A samozřejmě dojdeme společně k tomu, že je to lepší s pravidly. Proto budeme pracovat i na poznání pravidel jazyka, říkám, aby s ním byla lepší hra. A uvidíte, že budou velmi podobná těm chemickým nebo matematickým! A čteme skvělou pohádku Jak se Honza učil latinsky. K té se mimochodem stále vracíme, protože s ní vydržíte až do oktávy. I dál...
Společně pak vzpomínáme, jak se učili plakat, řvát, broukat, vytvářet slova... a věty... a poznávat skrze ně svět. Nenápadný vstup do světa hláskosloví a mluvnice, při čemž je krmím přiměřeně i termíny, které většinou už znají ze základní školy. Když jsou později zkušenější, velice snadno chápou, proč trvám na respektu k termínům a na tom, aby v každém okamžiku věděli, jakým jevem se zabýváme a která nauka ho popisuje. Dětskému žvatlání zkrátka rozumějí jen maminky. Oni budou přece jednou taky doktoři nebo právníci, a je rozdíl mezi slovem basa a basa! Nebo ne..? A už mají k termínům blíž a více vědí, proč to tak má být.
Velice dobře psal O.H. o slovních druzích ve výuce v příspěvku, na který odkazujete. K tomu přidávám, že primáni leccos brzy pochopí, když k výkladu o kritériích (funkční morfologie) přidám historii vývoje slovních druhů, totiž odkaz na tradiční metafyziku. Co je pro nás teď a tady podstatné, ptám se. Přestávka! Svačina! Šroťák (oblíbený daremník). Atd. A jaká by měla být ta přestávka? Dlouhá!!!! Pak už pozorujeme obrazy, obrázky, fotografie, sami sebe... a mluvíme o tom, co je na nich podstatného. Ano, to, co může mít vlastnosti, které se přidávají k pod - statným jménům (a proto se to tak jmenuje, že věci stojí pod vlastnostmi). Studenti např. po krátké pětiminutové přípravě popisují svoje ráno jen pomocí podstatných jmen. A pak to srovnáme s popisem jen se slovesy (později píšou vyprávění např. jen s tvary trpného rodu atd.) Tím vnikají do základů stylistiky a syntaxe. Nemusím dodávat, že proto pracujeme prakticky jen s texty (= s výpověďmi), vyhýbáme se těm přihlouplým slepencům pouhých vět (ale někdy lze třeba říci Dokážeme najít rámec, pokud možno legrační, v němž by vzájemně fungovaly věty z toho cvičení?). Vděčné textové pole nabízejí třeba školní řády – velmi jsme si vždy užili s oblíbeným Žáci zdraví učitele povstáním. (nejen na poli syntaxe, napsal jsem pro své školní divadlo i hru Školní vzpoura). Mimochodem další velmi vděčné pole jsou diktáty – píšu si je sám, jejich hrdinkou je jistá Květa, která velmi často šikanuje indiána Karlíka, který s ní asi žije. Proplétám diktáty s tím, co se děje obecně, i s tím, co se děje ve třídě – mluvnicky i společensky).
A mimochodem i na tomto nižším stupni si studenti sami určují, co bude jejich povinná četba - aby měli taky odpovědnost za kolektivní práci(pro rok ji určíme takto – studenti se rozdělí na šest skupin po pěti lidech, každá skupina navrhne dva tituly, na nichž se musí dohodnout; poté uspořádáme řízenou debatu – zhruba podle pravidel debatní ligy – a jejím výsledkem je malý seznam obhájených titulů (do cca pěti); naučí se přitom mnoho věcí!)
Též jsem velkým přítelem projektové výuky a nebojím se těžkých zadání – např.
Utvořte ve třídě pět produkčních skupin, napište náměty, scénáře a natočte a sestříhejte filmy; pak uspořádejte pro celou školu filmový festival; kvintáni to udělali a výsledek je možné vidět zde
http://www.kvintfest.cz/. Při tom jsme probrali mnoho témat – od aristotelské osnovy dramatu až po propagaci pořádané akce. Celé projektové snažení – učil jsem je od primy, projekt dělali každý rok, nyní jsou v oktávě – jsme zakončili loni mezinárodním projektem, kdy naše kolegium koordinovalo italsko-francouzsko-rakousko-bulharsko-českou splupráci, zájemce se může podívat na film o projektu i věci ostatní sem
http://www.btic.eu/. Shodou okolností krajský úřad tehdy odvolal našeho ředitele, kterého ctíme; studenti tak dostali skvělou příležitost pro neplánovaný projekt, který jsme si pracovně nazvali Občanský postoj v elektronickém věku, a osvědčit, co se naučili ve škole pro život. Ředitele jsme navzdory mocné úřední síle dostali zpět. I o tom studenti natočili film, je možné jej také případně zhlédnout zde
http://reditelskevolno.dta3.com/.
Ale to jsem nějak odbočil. Snad ten možná příliš dlouhý výklad, který jsem se snažil aspoň prokládat příklady, k něčemu bude!