Srdečně zdravím kolegyni Krejsovou do Hradce Králové. Píši na toto fórum, protože se bohužel pro neodkladné povinnosti nebudu moci zúčastnit on-line diskuse. Děkuji za velmi hezkou hodinu; myslím, že její největší síla spočívá v tom, že je naprosto normální - v tom nejlepším slova smyslu. Vždycky jsem tvrdil, že naše gymnázium je triumfem českého výchovně-vzdělávacího systému, a takováto výuka to jen potvrzuje. Nemám pochyby, že takhle paní magistra učí běžně; a je-li toto její standard, pak je nastaven jaksepatří vysoko. Jistěže se každému z nás sem tam některá hodina nepovede, a naopak jiná může být ještě lepší než tahle, ale každý praktik potvrdí, že důležitý je dlouhodobý kvalitní průměr, nikoli okamžitý gejzír inovativních (nebo "inovativních") metod pro uspokojení kamer a „reformních“ didaktiků. Pro mne je samozřejmě tato konkrétní hodina dvojnásob zajímavá, neboť se v ní pracuje s mými učebnicemi. Jsem rád, že ukázala užitečnost tradičních učebních textů, opět navzdory snahám nahradit je kompletně internetem, interaktivními tabulemi a dvd/cédéčky. Důležité je, co vyhovuje učiteli: ten je rozhodujícím subjektem vzdělávacího procesu, jeho kreativita, aktivita, jím zvolené učební materiály rozhodují o tom, zda výuka bude vyhovovat i žákům, splní své cíle a v neposlední řadě nebude nudit ani je, ani třídu. A to se zde v praxi potvrdilo: přes pochopitelný stres z přítomnosti filmařů a z vědomí, že se nic nezastavuje a neopravuje a vše bude na internetu, výborně fungovala komunikace učitelka-žáci i žák-žák a pozitivní motivace třídy. Mám jen jediné metodické doporučení pro hodiny, v nichž se probírají právě jazykové a kompoziční prostředky estetizace textu: opakovaně při takové výuce svým žákům zdůrazňuji, že hledání a nalézání těchto prostředků není cílem, nýbrž pomůckou pro hlubší procítění uměleckých textů. Že (užiji nadsázku) od nich samozřejmě nechceme, aby při budoucím, mimoškolním setkávání s krásnou literaturou vykřikli nadšeně „epizeuxis!“ či „oxymóron!“, když na ně narazí, nýbrž aby je – poté, co si jejich funkci v literárních hodinách osvojí – dokázali při četbě intuitivně identifikovat a prožít. A že je tedy velký rozdíl mezi textovou analýzou, která je prostředkem, a hlubokým interpretačním prožitkem, který je cílem. Jistě, tohle my češtináři víme, jen si to možná při výuce důsledně neuvědomujeme. Myslím, že by si zejména takto dobrá hodina zasloužila tečku v podobě ještě jednoho poslechu zvláště vybraného textu, před jehož produkcí (tentokrát možná živou) bychom třídu požádali, aby nyní zkusila vnímat text neanalyticky, emocionálně. Blahopřeji paní kolegyni i jejím žákům a prosím ostatní češtináře, kteří by se chtěli podělit o svoje zkušenosti touto formou, aby se k virtuálním hospitacím připojili. Ano, neseme při nich kůži na trh, ale zpětná vazba z nich je neobyčejně zajímavá a důležitá nejen pro externisty, ale i pro aktéry samé.
|
|